Zemřel herec a režisér Jan Kačer, bylo mu 87 let. Zazářil i v seriálu Rodinná pouta

Jan Kačer a Nina Divíšková

Zemřel herec Jan Kačer

V pátek dopoledne zemřel divadelní a filmový herec a režisér Jan Kačer, pro ČTK to sdělila jeho dcera Adéla Kubačáková. Kačer byl u zrodu Činoherního klubu, zahrál si ve filmech takzvané československé nové vlny. Zazářil ve slavných filmech Údolí včel nebo Smrt si říká Engelchen, ale také v novodobých televizních seriálech Rodinná pouta či Velmi křehké vztahy. Získal řadu uměleckých vyznamenání, aktivní byl i politicky.

Jan Kačer se narodil 3. října 1936 ve východočeských Holicích. Vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Bechyni a poté režii na pražské DAMU. Tam se potkal se svou pozdější ženou Ninou Divíškovou, s níž se oženil roku 1962.

Nevyhnuly se mu ani těžké životní osudy. Jeho otec, který měl židovský původ, se za druhé světové války oběsil, aby uchránil svou rodinu. „Dlouho jsem nevěděl, že skončil tragicky a že se kvůli nám zabil. Až když mi bylo kolem devatenácti let, objevil jsem na půdě utržený špagát a zeptal jsem se. Máma mi řekla, že se táta oběsil, když přišli Němci, a on se bál, že bychom kvůli němu skončili v koncentráku. Doslova a do písmene se pro nás obětoval,“ svěřil se Kačer v roce 2016.

Režim ho rafinovaně odstřihl, dík skládal své ženě

Coby syn továrníka, tedy příslušník buržoazie, to Kačer neměl lehké ani za minulého režimu. Před lety zavzpomínal na dobu, kdy mu v roce 1959 nařídili prakticky ze dne na den přesun do Ostravy.

„Režim mě rafinovaně odstřihl od spolupracovníků a přátel. Ocitl jsem se v Ostravě sám. Nikde jsem tam nebydlel, dával jsem najevo, že jsem vyhnanec. Přespával jsem u kamarádů, ve vlaku, v šatně,“ uvedl. „Trvalo to devět let, rodina s dětmi byla v Praze. Jen díky mé ženě se nám podařilo udržet alespoň nějakou kontinuitu společného života,“ popisoval.

Manželství trvající devětapadesát let rozdělila až Ninina smrt v červnu 2021. „Nestačili jsme si vše říct, tak bych to chtěl na poslední chvíli ještě stihnout. Bylo to mezi námi těžké. Pracovali jsme v cizině, dělali jsme filmy, pozdě se vraceli domů, neustále se shledávali a loučili. Pořád nám bylo smutno, a tak jsme seděli u telefonu, abychom byli v kontaktu aspoň na dálku,“ uvedl po smrti své ženy, která se dožila 84 let.

Přes Divadlo Petra Bezruče do Činoherního klubu

Z hlediska uměleckých počinů toho po sobě Kačer bezesporu nejvíce zanechal na divadelních prknech. Coby herec a režisér se nejprve významnou měrou podílel na profilaci ostravského Divadla Petra Bezruče.

V roce 1965 pak byl po návratu do Prahy jedním ze zakládajících členů slavného Činoherního klubu, kde režíroval řadu úspěšných dramat, nejčastěji z per ruských autorů (Revizor, Višňový sad, Na dně, Strýček Váňa). Režíroval také v Národním divadle, v Divadle E. F. Buriana nebo ve Vinohradském divadle.

První velkou filmovou roli získal v roce 1963 ve filmu Jana Kadára a Elmara Klose podle románu Ladislava Mňačka Smrt si říká Engelchen. Svým hereckým umem přispěl i do filmů takzvané nové vlny, které útočily na socialistickou realitu, jako je Cesta hlubokým lesem, Každý den odvahu, Nikdo se nebude smát nebo Den sedmý, osmá noc. Zahrál si rovněž postavu fanatického řádového rytíře Armina ve Vláčilově slavném Údolí včel.

Kačerovi však nebyl cizí ani komediální žánr. Zahrál si třeba v komedii Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky. Popularitu si také získal za své účinkování v televizních seriálech Rodinná pouta, Velmi křehké vztahy nebo Ordinace v růžové zahradě.

Nejen herec a režisér, ale i spisovatel a politik

Napsal rovněž tři vzpomínkové biograficky laděné knihy: Jedu k mámě, Mírnou oklikou a K přátelům.

Jan Kačer byl aktivní i politicky. Po volbách roku 1990 zasedl za Občanské fórum do Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Po rozpadu Občanského fóra v roce 1991 přešel do poslaneckého klubu Občanského hnutí. Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992. Později ještě v letech 1996 a 2004 neúspěšně kandidoval do Senátu.

V roce 1998 obdržel z rukou prezidenta Václava Havla medaili Za zásluhy I. stupně. V roce 2016 dostal od prezidenta Miloše Zemana Řád Tomáše Garrigua Masaryka IV. třídy.

V roce 2014 získal také ocenění Senior Prix od Nadace Život umělce.

MOHLO VÁM UNIKNOUT: Obě ruce jsem měl do pravého úhlu, lékaři mě sešroubovali železy, říká Malásek o těžké nehodě

Tagy: