Ve věku 79 let zemřel řecký hudební skladatel Vangelis, informovala ve čtvrtek řecká média. Proslavil se především hudbou k řadě známých filmů. Mezi ně patří třeba kultovní sci-fi thriller Blade Runner. Za hudbu pro film Ohnivé vozy si Vangelis odnesl cenu Oscar.
O úmrtí informoval skladatelův právník. Podrobnosti však neuvedl. „Svět hudby přišel o mezinárodního umělce Vangelise,“ prohlásil řecký premiér Kyriakos Mitsotakis. Vangelis se narodil v roce 1943 pod jménem Evangelos Odyseas Papathanasiu. Když mu bylo 25 let, emigroval kvůli vojenskému puči v Řecku do Paříže.
Vangelis patřil mezi průkopníky elektronické hudby. „Syntezátorového kouzelníka“ na mezinárodní scéně nejvíce proslavil doprovod k filmům Blade Runner, 1492: Dobytí ráje, Alexander Veliký či Ohnivé vozy. Za poslední jmenovaný snímek obdržel zlatou sošku. Napsal také hudbu k Hořkému měsíci Romana Polanského (1992), v 90. letech opakovaně spolupracoval na podmořských dokumentech s francouzským ekologem a filmařem Jacquesem Cousteauem.
Jeho melodie doprovázely také světové sportovní svátky, mimo jiné mistrovství světa v atletice, které se konalo v roce 1997 v Řecku. Pro světový fotbalový šampionát v Japonsku a Koreji 2002 složil hymnu, jeho tvorba byla slyšet na olympiádách v Sydney 2000 a Aténách 2004, na zahajovacím ceremoniálu olympiády 2012 v Londýně se hrála hudba z Ohnivých vozů.
Poprvé se Vangelis proslavil ve skupině Formynx, jež se stala nejpopulárnější řeckou kapelou. V roce 1968 založil v Paříži skupinu Aphrodite's Child, s níž okamžitě sklízel celosvětové ovace díky prvnímu singlu Rain and Tears. Ve Francii se také dostal do kontaktu s filmem, Vangelisova hudba podkreslovala dokumenty ze světa zvířat francouzského režiséra Fredericka Rossifa. A během pobytu ve francouzské metropoli také vydal své první sólové album Earth.
Když se v roce 1975 Vangelis (což není nic jiného než běžná řecká zdrobnělina jeho křestního jména) přestěhoval do Londýna, objevily se spekulace, že bude hrát se skupinou Yes. Místo toho ale založil vlastní studio, které označoval za svou laboratoř. Hned první album zde nahrané (Heaven and Hell) Vangelise katapultovalo do popředí populární hudby jak v Evropě, tak v USA. Všechna alba, která následovala, se dočkala světového uznání a mimořádných prodejů. Kromě vlastní tvorby ale komponoval i pro další umělce.
Vangelisova tvorba byla natolik rozmanitá, že ji nelze zařadit ani k popu, rocku, klasice, jazzu či nové vlně. „Snažím se pouze o to, aby lidé měli možnost prostřednictvím mé hudby poznat, co si myslím. Zprostředkovávám vám hudbu a je plně na vás, co si s ní uděláte,“ řekl v jednom ze vzácných rozhovorů. Své soukromí si totiž skladatel, který vytvořil hymny pro světový fotbalový šampionát v roce 2002 nebo aténskou olympiádu o dva roky později, pečlivě chránil.
Ve své tvorbě se inspiroval i rodnou zemí. „Etnická hudba pro měla byla vždy velmi důležitá. Uchovávám si v sobě řecké klima, ducha, tradice i hudbu. Druh ale nerozlišuji,“ zmínil kdysi. Nevyhýbal se ani světu vážné hudby. Spolupracoval například se slavnou španělskou sopranistkou Montserrat Caballéovou. Když v roce 2018 zemřel proslulý fyzik Stephen Hawking, bylo jeho poselství vysláno k nejbližší černé díře zakomponovaného právě do Vangelisovy hudby.