Je to levicový útok na naší kulturu, říká politolog o odstranění portrétů „bílých mužů“ z britských univerzit

Velký ohlas u vás vyvolala naše pondělní reportáž o tom, že z londýnské univerzity King’s College v rámci politické korektnosti ze stěn a chodeb zmizí portréty jejích zakladatelů. Studentům pocházejících z etnických menšin prý „vousatí bílí muži“ navozují strach. Rozhodli jsme se proto na toto téma podívat trošku podrobněji a oslovili jsme také politologa s bohatými zkušenostmi z britských univerzit. Podle něj se jedná o absurditu.

King’s College je třetí nejstarší univerzitou ve Velké Británii (založena roku 1829 králem Jiřím IV. a vévodou z Wellingtonu) a zároveň se řadí mezi nejlépe hodnocené univerzity na světě. Jednu z jejích fakult ale čekají celkem podstatné změny - ze světoznámého Institutu psychiatrie, psychologie a neurovědy mají zmizet podobizny doktora Henryho Maudsleyho a sira Fredericka Motta. Díky finančním příspěvkům těchto mužů přitom ústav v roce 1924 vznikl.

Děkan institutu, profesor Patrick Leman, se ale rozhodl portréty zakladatelů, které lemují hlavní vchod do budovy fakulty, sundat a umístit je na „méně výrazná místa“. Na uvolněném prostoru by měla vzniknout „zeď rozmanitosti“. Podle Lemana totiž vyvolávají portréty zakladatelů ve studentech pocházejících z etnických menšin strach. „Fakulta by neměla vystavovat jen busty bílých vousatých mužů z dvacátých let minulého století, ale měla by udělat místo podobiznám lidí z různých etnických a kulturních skupin. Není to tak, že bychom něco házeli do koše,“ vysvětlil děkan pro deník The Telegraph.

Podle politologa Alexandera Tomského, který ve Velké Británii dlouhou dobu působil, se ale jedná o nesmysl. „Jestli tam chtějí mít přínos nějakých jiných vědců (z různých etnických skupin), například pokud jde o psychiatrii, tak samozřejmě můžou najít nějaké teď, ale těžko hledat v té historii.“ Tomský tak poukazuje na fakt, že Mott a Maudsley, kteří byli průkopníci svých oborů na počátku 20. století, zdobí vchod do fakulty především kvůli svým zásluhám a ne kvůli barvě pleti. „Je to levicový útok na naší civilizaci a kulturu v podstatě, protože identifikovat naší civilizaci, vědu a techniku, literaturu, drama a umění s bělošstvím je prostě absurdita,“ pokračuje politolog. „Evropská civilizace, která se rozšířila během 20. století téměř do celého světa, se směšuje s rasismem.“

Faktem je, že zakladatelé Institutu psychiatrie, psychologie a neurovědy měli s rasismem či kolonialismem pramálo společného. Sir Frederick Walker Mott, který se narodil v roce 1853, byl specialista na biochemii. Proslavily ho zejména objevy v oblasti neuropatologie a endokrinních žláz ve vztahu k mentálním poruchám. Razil například tezi, že duševní choroby velice úzce souvisejí s pohlavně přenosnou chorobou syfilis. Během první světové války pak úspěšně léčil pacienty s posttraumatickým šokem.

Také psychiatr Henry Maudsley patřil mezi absolutní špičku ve svém oboru. V mládí pracoval pro různé charitativní spolky, které se staraly o choromyslné lidi. Po štacích, kdy se živil jako profesor na londýnské univerzitě či jako soukromý psychiatr, inicioval spolu s Frederickem Mottem vznik nemocnice, kterou po sobě i pojmenoval. Maudsleyho nemocnice se specializovala nejen na léčbu akutních mentálních poruch, ale také vzdělání a výzkumu.

Některým studentům vadí bílí profesoři

Není tak divu, že někteří studenti proti přesouvání portrétů otců zakladatelů naopak ostře protestují. Mezi ně patří například předseda místního konzervativního spolku Sam Barett. „Lidé v rámci politické korektnosti už zešíleli. Prakticky dekolonizujeme naši minulost. Někteří studenti už dokonce mají problém s tím, že je učí bílí profesoři - bez ohledu na to, že to jsou nejlepší odborníci v oboru. To je opravdu šílené,“ uvedl mladý muž pro The Telegraph.

S tím, že na podobné kroky má zásadní vliv tzv. politická korektnost, souhlasí také Tomský. „To přišlo z Ameriky, kde je prastarý problém otrokářství a černochů a skutečně tam existuje rasismus. Už od 70. let se Američané snaží nějak zrovnoprávnit a ten problém odstranit. To se přesunulo dnes i do Evropy jako ta politická ideologie korektnosti a my to přebíráme,“ říká Tomský s tím, že ještě před 20 lety by odstraňování portrétů zakladatelů nějaké školy či fakulty z těchto důvodů bylo v Británii naprosto nemyslitelné.

Došlo i na arcibiskupa z Canterbury

Pánové Mott a Maudsley přitom nejsou první, kteří „zmizí z dohledu“. Před necelými dvěma lety totiž King’s College odstranila ze své zdi slávy fotografii bývalého arcibiskupa z Canterbury – lorda George Careyho. Stalo se tak po kampani skupiny studentů, kterým se nelíbil arcibiskupův názor na sňatky párů stejného pohlaví. Lord Carey totiž veřejně odmítal vládní návrh legalizovat sňatky homosexuálů a v roce 2012 v jednom z rozhovorů řekl, že homosexuální vztahy by se neměly „dávat na stejnou úroveň“ jako ty heterosexuální. Univerzita studentům vyhověla, a to i přes skutečnost, že arcibiskup z Canterbury stojí v hierarchii anglikánské církve hned pod britským monarchou (v současné době tedy královnou).

A stejný osud by čekal také sochu Cecila Rhodese zdobící univerzitu v Oxfordu. Také tam studenti odhlasovali, že je vzhledem k minulosti koloniálního politika a podnikatele nepřípustné, aby byla nadále součástí univerzity. Odstranění sochy z průčelí budovy nakonec zabránil bývalý student univerzity, který škole pohrozil odebráním štědrých dotací, pokud Cecile Rhodes zmizí.

Všechny tyto případy spojují stížnosti vlivných studentských skupin. Co ale studenty k podobným návrhům vede, co je jejich cílem? Alexander Tomský, který na britských univerzitách v minulosti přednášel a má tedy s tamními studenty bohaté zkušenosti, si myslí, že část mladých lidí podléhá nesmyslné ideologii.

„Je to levicová nechuť k té naší civilizaci. Oni nenávidí tu historii, tu křesťanskou tradici… Tohle všechno je prostě špatně a oni vychází z principu, že je potřeba založit nový multikulturní svět jednoho lidstva a odříznout se od celé této historie a minulost,“ vysvětluje Tomský a pokračuje: „Celá ta ideologie má ukázat, že žijeme v úplně jiné době, kde jsou si všichni rovni, a nezdůrazňovat velikány naší historie, jako byl třeba Newton, Shakespeare, Bach, Einstein a tak dále.“

Shakespeara vyměnili za lidskoprávní aktivistku

Williama Shakespeara nejmenoval Tomský náhodou. Právě slavný anglický dramatik se minulý rok stal trnem v oku pro změnu americkým studentům na univerzitě v Pensylvánii. V rámci „různorodosti“ tak portrét jednoho z největších anglicky píšících spisovatelů historie vyměnili za snímek černošské lidskoprávní aktivistky, feministky a spisovatelky Audre Lordeové.

Zdá se, že bílí velikáni mužského pohlaví začínají být pro řadu lidí na Západě jakousi překážkou. A vůbec přitom nezáleží na tom, co dotyční vědci, spisovatelé či politici dokázali a vybudovali. Dokonce vůbec nezáleží ani na tom, jaké měli postoje například k rasismu nebo kolonialismu. Evidentně totiž záleží hlavně na barvě pleti a pohlaví. „Představte si, jak by to vypadalo na Masarykově univerzitě, kdyby tam teď byla třetina studentů z celého světa a říkali: ,Ale to nemůžete tady mít toho Masaryka, to byl muž a běloch. Musíte vedle něj postavit jednoho černocha, jednoho Číňana a možná i jednoho Inda,“ uzavírá s nadsázkou Tomský.