Irina Vereščuková Zdroj: foto 112 ua
Irina Vereščuková, poslankyně ukrajinského parlamentu za stranu Sluha národa ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, která je místopředsedkyní obranného a bezpečnostního výboru, pronesla v ukrajinské televizi „112 Ukrajina“ slova, která nenechala nikoho klidným: „Do NATO nás nechtějí. To spíše vezmou Gruzii… Chtěli bychom vstoupit a oni nás nechtějí! Ztratili jsme reputaci. Neměli bychom vstupovat do dveří, kde nás nechtějí.“
Tato slova obletěla ukrajinská média.
Poslankyně Vereščuková dále řekla: „Paradigma se musí změnit. Pravděpodobně musí dojít ke změně v NATO, aby se Ukrajina mohla připojit, a to navzdory ruskému postoji. Jak toto dilema vyřešit? Jak to udělat? Byla jsem vždy na straně Finska, které dává najevo, proč se nepřipojit k NATO.“ O Finsku si poslankyně myslí, že by s lehkostí mohlo vstoupit do aliance a má vynikající spolupráci s NATO. Vereščuková v televizi tvrdila, že Finsko je do organizace NATO integrováno více než někteří členové, jako například Maďarsko. Finové ale nechtějí podle poslankyně tuto vojenskou spolupráci uvést do zákonů, neboť nechtějí mít s Ruskem problémy. „Už jsme s ním měli řadu problémů, ztratili jsme území a hlavně lidi. Dobře víme, kdo a co Rusko představuje – neděláme si iluze. Nemáme zájem vstupovat do NATO, jestliže by to znamenalo konflikt s Ruskem,“ vysvětlovala v ukrajinské televizi pozici Finska a Ukrajiny Vereščuková.
Její slova měla na Ukrajině velkou odezvu a kabinet ministrů Ukrajiny okamžitě vydal oficiální prohlášení týkající se politicko-vojenského kurzu země.
„Slova Iriny Vereščukové (zástupkyně vlády v parlamentu) byla mnoha médii nesprávně interpretována. Strategické záměry Ukrajiny v EU a NATO jsou zakotveny v Ústavě a zůstávají beze změny.“ Dále zpráva píše o tom, že organizace NATO na svém summitu v Bukurešti v roce 2008 odsouhlasila strategickou připravenost přijmout Ukrajinu za svého člena. „Mezinárodní ozbrojený konflikt na východě země v mnoha ohledech ztěžuje integraci Ukrajiny do NATO a rovněž chápeme, že nastolení míru na Ukrajině do značné míry závisí na vedení Ruska,“ přiznává rovněž tato oficiální zpráva.
Ve vysvětlujícím prohlášení se ukrajinská vláda zmiňuje o tom, že Irina Vereščuková upozorňovala na příklady dalších zemí ohledně procesu jejich vstupu do NATO, a to v tom smyslu, že vstup do NATO velmi záleží na samotných Ukrajincích. „Ukrajina bude skutečným kandidátem na členství v NATO, pouze pokud bude v reformách dosaženo významného pokroku. To znamená úspěšné překonání korupce, zajištění řádné správy věcí veřejných, transparentnost, dodržování lidských práv a rovnost pohlaví, reformu trestního soudnictví a reformu soudnictví, “ uvádí vládní zpráva.
Skutečnost je taková, že Ukrajina v roce 2014, kdy zde došlo k ozbrojenému konfliktu a anexi Krymu, zesílila svoji spolupráci s NATO. Tehdy ukrajinský parlament (Verchovnaja Rada) přijal zákon předpokládající zapojení do politiky vojenského bloku.
Podle ukrajinské vlády je prioritním úkolem s přijatou vojenskou doktrínou v roce 2015 dosáhnout plné slučitelnosti ozbrojených sil Ukrajiny s armádami členských zemí NATO do roku 2020. 7. února 2019 ukrajinský parlament schválil návrh zákona, kterým se do Ústavy zavádí ustanovení o strategickém směřování státu k získání plného členství Ukrajiny v Evropské unii a Organizaci Severoatlantické smlouvy. Dokument podepsal ukrajinský prezident Petro Porošenko.
Zbigniew Brzezinski: V sousedství velkého obra
Úvahy o obraně Ukrajiny vůči svému velkému východnímu sousedovi jsou často na programu dne a teorie „finlandizace“ Ukrajiny není ničím novým a zastává ji řada politiků ve světě i u nás. Klasickým propagátorem této myšlenky byl Zbigniew Brzezinski, který prohlašoval , že „finlandizace“ je výzvou, jak malý národ může přežít v sousedství obra, a to by mělo být inspirující pro Ukrajinu.
Historik Kristian Gerner tvrdí, že století ruské historie ukazují, že Moskva má dva přístupy k sousedním zemím: Podle prvního modelu Rusko pohltí, podřídí si nebo stále šikanuje svého souseda a podle druhého modelu uznává souseda jako rovnocenného nebo příliš velkého na to, aby s ním šlo do konfrontace.
Další příklad v tomto směru je opět z Finska. Finský profesor historie na vysoké vojenské škole Alpo Juntunen nabádá (http://nrt24.ru/es/154536-2?language=en), že pro Finy je lepší bezpečnostní a obranná aliance s Ruskem, za podmínky zachování finské neutrality. Zdůrazňuje, že Helsinky by za žádných okolností neměly být proti Moskvě. Předvídá okolnost, že kdyby došlo ke konfliktu Západ versus Rusko, zůstalo by v tomto boji Finsko osamoceno.
Mirko Radušević
