Kompostér, výpravka nebo decimálka. Uhodnete, na jakých místech byste tyhle předměty mohli společně najít? Dříve byly součástí každé vlakové stanice. Dnes se s nimi fandové železnice mohou setkat v historickém drážním muzeu nebo muzejním depozitáři. A právě do jednoho takového železničního ráje v jihočeském Vimperku jsme vyrazili v dalším díle pořadu Prima Česko.
Jestli se ti něco nelíbí, můžeš si jít stěžovat na lampárnu. Znáte toto obrazné slovní spojení? Skutečná vimperská lampárna už zanikla. „Lampárna býval malý domek na každém nádraží, někde stranou, kde se po noční službě čistily cylindry petrolejových návěstních luceren,“ říká v pořadu Prima Česko Roman Kozák, místopředseda Stifterova pošumavského železničního spolku.
ČTĚTE TAKÉ: Mladík s vlkodlačím syndromem si připsal Guinnessův rekord. V dětství čelil šikaně
A dodává: „Ve Vimperku není původní lampárna, je to budova nákladní pokladny, ke které přiléhalo skladiště. A my dnes zde máme depozitář našeho železničního spolku. A ten název jsme mu dali proto, abychom uchovali historickou věc, která ze železnice zmizela.“
Jako za starých časů
Dnes zde můžete obdivovat původní pozůstalost skutečné lampárny i další autentické předměty, které sloužily drážním zaměstnancům: klasickou váhu decimálku z doby počátku zdejší železnice, nádoby na petrolej z období rakouských státních drah. „Tehdy se petrolej, ale také oleje, na železnici nepočítaly na litry, ale na kilogramy,“ vysvětluje Roman Kozák.
Ve výstavním prostoru byste našli i návěstní trumpetu z tradiční české kraslické výrobny hudebních nástrojů, kterou diváci filmů pro pamětníky pamatují v rukách Vlasty Buriana, jakožto falešného přednosty stanice. Tehdy se k zastavení vlaku používala také například takzvaná třaskavka. „Je to rozbuška, která se umístila na kolejnici, a vlak ji svojí váhou odpálil. Strojvedoucímu tak říkajíc pod mašinou bouchla nálož a on věděl, že musí zastavit,“ uvádí Vladislav Šlégr, jednatel Stifterova pošumavského železničního spolku.
Depozitář historie železnic provozuje Stifterův pošumavský železniční spolek ve Vimperku přímo v historickém magacínu z roku 1893. „V našem depozitáři máme i technické oddělení, kde máme jeden z drážních telefonů s kličkou, který je dodnes funkční a dokonce, světe div se, funguje jako záložní spojení,“ překvapuje Roman Kozák.
Tady má výpravčí ještě práci
Stanoviště číslo jedna mělo krátké a dlouhé zazvonění. A pro všechny zúčastněné bylo nejdůležitější nepravidelné zvonění, které znamenalo zastavte vlaky.
ČTĚTE TAKÉ: Staletí ukrýval nejcennější křesťanskou relikvii: Klášter Milevsko a hřeb z Kristova kříže
Není divu, že si zdejší depozitář vyhlédli i filmaři. Vimperk je jednou z mála železničních stanic, kde se dochoval původní soubor nádražních budov. A má ještě jednu nostalgickou zvláštnost. „Na Šumavě už je poslední stanice, stanice Vimperk, kde chodí výpravčí vypravovat vlaky osobně v červené čepici se zelenou výpravkou,“ prozrazuje Vladislav Šlégr.
Za poslední raritou musíme popojet z Vimperku zhruba 15 kilometrů po železnici do stanice Kubova Huť, jak radí Roman Kozák. „Je to nejvýše položená železniční stanice v českých zemích. Ale nejvyšší místo na kolejích, ona kóta 995 metrů, se nachází opodál.“
A komu není zatěžko udělat ještě pár kroků navíc, může ze stanice dojít až na šumavský vrchol Boubín, ať už v zimě, nebo během oblíbených letních výletních jízd šumavskými lokálkami.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
