Australští vědci upozorňují, že známý predátor jménem žralok bílý není jen „nemyslící zabiják“. Nový výzkum ukazuje, že když zvíře ojediněle zaútočí na člověka, možná se jen splete. Odborníci naznačují, že postrach moří nemusí být schopen vizuálně rozlišit surfaře či plavce na vodní hladině od své přirozené kořisti, tedy nejčastěji tuleňů.
„Nejsou to bezmyšlenkovití zabijáci, ale lidé prostě vypadají podobně jako jejich potrava,“ zhodnotila hlavní autorka studie doktorka Laura Ryanová z univerzity Macquarie v australském nejlidnatějším městě Sydney. Její tým porovnával videozáznamy plavců, lidí pádlujících na surfu a tuleňů z pohledu velkého bílého žraloka, který si své oběti prohlíží zespoda.
Vědci došli k závěru, že žralokovi nepomůže rozlišit člověka od zvířete ani tvar siluety, ani způsob jeho pohybu. Výzkum tak potvrdil původní teorii, která tvrdí, že velcí bílí žraloci aktivně nevyhledávají lidi jako primární kořist.
Předpokládá se, že tito predátoři jsou barvoslepí nebo mají omezenou schopnost vnímat barvy. „Jejich ostrost vidění, tedy schopnost vidět detaily, je mnohem nižší než naše,“ podotkla Ryanová. Podle ní mají horší zrak mladí žraloci. „Jak žralok roste, zvětšuje se mu oko, které pak dokáže zachytit více detailů,“ cituje lékařku web The Guardian.
Na tuleně útočí jen žraloci, kteří jsou delší než dva a půl metru. „Mladí jedinci mají méně dokonalejší vnímání než dospělí, kteří jsou zkušenější,“ vysvětluje Ryanová. Překvapilo ji také, že mezi plavci a surfaři není pro mladého žraloka téměř žádný vizuální rozdíl.
Můžou se splést i jiní žraloci?
Pokud lépe pochopíme, proč žraloci na lidi útočí, pomůže to vyvinout strategie, jak těmto útokům zabránit. „Zkoumáme, jakou roli hraje silueta. Zkoušíme ji pomocí světel postupně proměňovat,“ podotkla expertka.
Je ale potřeba zkoumat také smysly žraloků bělavých nebo tygřích. „Nejsme si jisti, zda se na ně také vztahují zmíněné poznatky. Tuleni pro ně nejsou běžnou kořistí, ale konzumují želvy i jiné živočichy plovoucí na hladině,“ uvádí se ve studii.