Azita Gebauerová upozorňuje na důležitost vyšetření na ORL při dlouhodobé ztrátě čichu po prodělaném covidu. Zdroj: CNN Prima NEWS
Ztráta čichu a chuti bývá velmi častým příznakem onemocnění COVID-19. Některým pacientům se chuť i čich vrátí během několika dnů, jiní ani po několika týdnech nic necítí a nedokážou si vychutnat jídlo tak jako dříve. Podle lékařky z ORL Azity Gebauerové dojde k úpravě těchto smyslových vjemů u většiny z nich spontánně. Pokud se tak ale nestane do tří týdnů, je na místě navštívit ordinaci ORL.
Za poslední rok zřejmě ubylo pacientů s takovými těmi běžnými nemocemi, jako jsou záněty středního ucha, angíny a podobně. Zato přibylo pacientů, kteří prodělali covid. Je to tak?
Ano, v současné době tvoří značnou část našich pacientů lidé s postcovidovými problémy, na které se někdy trochu zapomíná a mohou se dostat na specializované pracoviště pozdě. Přitom tzv. postcovidovým syndromem, který zahrnuje obtíže různorodého charakteru, jako jsou například bolesti hlavy, nespavost, poruchy koncentrace, únava, dušnost, poruchy chuti a čichu, hučení v uších, trpí podle některých studií až 20 procent lidí. Jejich potíže nejsou často spojovány s prodělaným covidem a jsou bagatelizovány, takže nejsou adekvátně léčeny.
Vedoucí lékařka soukromé ordinace ORL a foniatrie v Praze 10-Malešicích. Absolventka LF UK v Praze, atestovaná lékařka s dlouholetými zkušenostmi, pracovala na ORL klinice Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. Absolvovala stáž na Mayo Clinic v Rochesteru, základní a pokračovací kurz akupunktury ukončený zkouškou. V současnosti pokračuje ve studiu tradiční čínské medicíny, zajímá se o možnosti kombinace západní a východní léčby.
Ztráta chuti a čichu je jedním z typických příznaků covidu. Stává se to i u klasické chřipky nebo jiných typů onemocnění?
Ztráta chuti a čichu bývá u covidu velmi častá, je uváděna asi u 60 procent pacientů. Vyskytuje se většinou u lidí, kteří prodělali lehčí formu onemocnění. To ale nemusí platit vždy. Typicky se jedná o ztrátu náhlou, zpočátku úplnou, často spojenou s pocity pachuti. Většinou dojde ke spontánní úpravě, ale zhruba u třetiny pacientů toto postižení přetrvává. Tyto poruchy mohou být způsobeny i jinými příčinami, například virovými infekty horních cest dýchacích, působením toxických látek, nádory mozku, psychiatrickými či neurologickými chorobami, některými metabolickými patologiemi, novotvary v dutině nosní či poúrazovými stavy.
Můžete nějak laicky vysvětlit, čím to je, že člověk ztratí čich – jak k tomu dochází?
Čichové buňky se nalézají ve stropu nosní dutiny, z nich se sbíhají nervová vlákna prostupující čichovou ploténkou do čelního laloku mozku, částečně se na zpracování čichového vjemu spolupodílí také trojklanný nerv. Pokud v některé z těchto oblastí dojde k postižení, vzniká porucha čichu. Závažnost postižení závisí na době a intenzitě patologického působení, a samozřejmě též individuální vnímavosti člověka. V neposlední řadě hraje roli věk – s přibývajícími lety čich slábne a zhoršují se též reparační schopnosti (organismus si pomáhá náhradou defektu ne zcela plnohodnotnou tkání, pozn. red.).
Zmiňujete, že když se čich do třech týdnů nevrátí, je potřeba to řešit. Jak tedy v takové situaci s pacienty postupujete?
Pokud nedojde k úpravě čichu zhruba do tří čtyř týdnů, je vhodné navštívit ORL specialistu, který se na tuto problematiku specializuje. Na našem pracovišti pacienta nejdříve vyzpovídáme a upřesníme možný vyvolávající moment postižení. Následuje endoskopické vyšetření kamerou dutiny nosní k vyloučení hrubých patologií, čichový test parfemovanými fixami a stanovení závažnosti poruchy čichu. Někdy je třeba doplnit RTG či CT vyšetření k upřesnění diagnózy.
Existuje nějaká léčba, jak navrátit čich co nejrychleji?
Důležité je zahájit léčbu včas. Bohužel i mezi odbornou veřejností překvapivě vázne informovanost pacientů v této problematice. Pokud nedojde k úpravě čichu spontánně do měsíce, je vhodné, aby pacient sám vyhledal ORL pracoviště specializované na tuto problematiku. Po vyšetření zahájíme adekvátní léčbu. Pokud se jedná o pacienty s postcovidovým postižením, zahajujeme léčbu kortikoidními léky v kombinaci s vitaminoterapií a čichovým tréninkem.
Může se stát, že ve výjimečných případech člověk ztratí čich natrvalo nebo se mu čich zhorší?
U určitého procenta pacientů skutečně může být ztráta či zhoršení čichu trvalé. Zhoršení v pozdější době je výjimečné, pokud nastane, jedná se spíše o kombinaci s jinou vyvolávající příčinou. U našich pacientů jsme se zatím po nasazení terapie nesetkali s trvalou kompletní ztrátou čichu, vždy došlo aspoň k částečnému zlepšení. Je třeba být ale trpělivý, protože se jedná o několikatýdenní léčbu.
V současné době se zdá, že kromě covidu už jiné nemoci nejsou. Chodí k vám pacienti ještě s jinými problémy, které nesouvisí s covidem?
Skladba našich pacientů se v současné době skutečně změnila. Náš obor je sezonní s výrazným podílem akutních infekčních onemocnění. Vzhledem k současné izolaci lidí v jejich domovech, uzavření škol, školek a veškerých prostor, kde dochází ke komunitnímu šíření nejen koronaviru, ale i ostatních virových či bakteriálních infekcí, došlo k výraznému poklesu veškerých infekčních nemocí. Přibylo pacientů s postcovidovými problémy, mezi které patří kromě ztráty chuti a čichu například i hučení v uších. Vzhledem k omezené fyzické aktivitě, větší míře stresu a „hrbení se“ nad počítačem se ovšem například zvýšil i počet pacientů s žaludečním či mimojícnovým refluxem. Našich typických pacientů s akutní anginou, zánětem středního ucha či zánětem vedlejších dutin nosních je v době pandemie naopak podstatně méně.
S jakými problémy se nejčastěji setkáváte po prodělaném covidu u dětí? Co nejvíce trápí dětské pacienty?
Děti tvoří podstatnou část naší klientely ve standardním spektru ORL problematiky, u postcovidového syndromu jsou léčeni spíše v rámci jiných oborů. U dětí je asi u 10 procent pacientů typický tzv. PIMS syndrom, který je tvořen souborem kožních, střevních, cévních či tromboembolických příznaků. Dětí s poruchami čichu po prodělaném covid onemocnění je podstatně méně než dospělých.
Jak vnímáte z lékařského hlediska dlouhodobé nošení roušek a respirátorů vůči imunitě a dýchacím cestám? Já třeba v respirátoru trpím, jsem alergik, mám neustálou potřebu smrkat nebo sotva popadám dech. Skutečně nemůže člověku každodenní nošení těchto ochranných prostředků uškodit nebo zhoršit imunitu?
Nošení respirátorů a roušek samozřejmě není pro nikoho z nás příjemné, nicméně je to jeden z účinných prostředků snižujících šíření infekce. Je třeba respektovat dobu expirace respirátoru, dbát na hygienické zásady a látkové roušky pravidelně prát a žehlit.
Problém je u lidí, kteří jsou nachlazení či u alergiků, kdy může být komplikovanější najít vhodný materiál a udržet respirátor v čistotě.
Je pravda, že s nošením roušek přibylo pacientů s lokálními kožními problémy nebo opary, což je logické. Letošní dlouhá zima je pro nás ale stále snesitelnější než parné léto. Pokud udržujeme respirátory a roušky v čistotě a pravidelně je měníme, nemyslím si, že bychom si mohli každodenním používáním narušit imunitu. Není to komfortní pro nikoho z nás, ale například pro chirurga je to každodenní třeba i desetihodinová samozřejmost nezbytná k výkonu jeho profese.
Máte nějaké obecné doporučení, jak zlepšit imunitu, zejména pak pro lidi po prodělaném covidu?
Obecně mohu pacientům po prodělaném covidovém onemocnění doporučit obecné zásady režimu v rekonvalescenci, to znamená dostatek spánku, pestrou vyváženou stravu s větším podílem bílkovin červené maso, hovězí vývary. Důležitý je pohyb na čerstvém vzduchu, pravidelné procházky dle fyzických možností dotyčného, dechová rehabilitační cvičení, účinná je například i jóga. Z doplňkových preparátů jsou k posílení imunity vhodné betaglukany, probiotika, inulin, vitaminy B a C. Velmi prospěšná je též následná lázeňská terapie u pacientů s těžším průběhem onemocnění. Z přírodních preparátů posilujících obranyschopnost se v poslední době ukazují jako velmi prospěšné též některé z léčivých hub – například reishi, cordyceps, chaga, maitake či hlíva.
