Mají lidé se zdravotními komplikacemi po očkování proti covidu nárok na odškodnění?

Vakcinace proti covidu přináší celou řadu nežádoucích účinků – od těch mírných až po těžké. Mají lidé, u kterých očkování vyžaduje jejich profese (zdravotníci, učitelé, hasiči a další) nárok na odškodnění v případě vážnějších nežádoucích účinků v souvislosti s očkováním proti covidu?

Ačkoliv je vakcinace proti onemocnění COVID-19 dobrovolná, u některých profesí je to téměř nutnost. Proto se nabízí otázka, jaká máme práva v případě, že se objeví vážné nežádoucí účinky po vakcinaci? Na koho se obrátit a kdy má člověk nárok na bolestné?

Po očkování se mohou objevit očekávané i neočekávané reakce

Nežádoucí účinky se u vakcín proti covidu mohou objevit zcela individuálně, stejně jako u jakékoliv jiné vakcíny. „Kromě reakce po očkování, tedy ochrany před onemocněním nebo před závažnými průběhy onemocnění, která je cílem očkování jakoukoliv vakcínou, se po aplikaci očkovací látky mohou objevit vedlejší reakce očekávané a neočekávané, které vznikají působením látek obsažených ve vakcíně, například antigenů, adjuvans nebo konzervačních a stabilizačních složek, a jejich postupným vstřebáváním z místa aplikace,“ vysvětluje epidemioložka Kateřina Fabiánová.

V naprosté většině se objevují mírnější nežádoucí účinky, jako je horečka, třesavka, zimnice, únava, slabost, malátnost, reakce v místě vpichu (bolest, zarudnutí, otok, teplo, svědění, zduření), bolesti hlavy, bolesti svalů či kloubů, nevolnost.

„Očekávané reakce s jejich četností jsou uvedeny v SPC (Summary of Products Characteristics) a v příbalovém letáku očkovací látky (PIL, Package Leaflet) na základě hlášení reakcí po aplikaci dané očkovací látky v minulosti. Některé z těchto reakcí jsou považovány za obvyklé a fyziologické, lokální nebo celkové, a objevují se s různou intenzitou téměř u každého očkovaného, například bolestivost nebo zatvrdnutí v místě vpichu, případně bolest hlavy, zvýšená teplota, únava nebo zažívací potíže,“ říká epidemioložka.

Neočekávané nežádoucí reakce mají souvislost s očkováním a nejsou uvedeny v příbalovém letáku nebo SPC. Nelze je předpovědět, neprojeví se v průběhu klinického hodnocení, ale až v průběhu běžného očkování. Tyto neočekávané reakce lékaři povinně hlásí Státnímu úřadu pro kontrolu léčiv (SÚKL).

K nejčastěji uváděným hlášeným očekávaným reakcím po očkování proti onemocnění COVID-19 patří podle SÚKL například horečka, třesavka, zimnice, únava, slabost, malátnost, reakce v místě vpichu (bolest, zarudnutí, otok, teplo, svědění, zduření), bolesti hlavy, bolesti svalů či kloubů, nevolnost. Vždy jde o reakce dočasné, které obvykle bez léčby odezní v průběhu jednoho až tří dnů. Například v SPC vakcíny Comirnaty (výrobce Pfizer a BioNTech) je uvedena i souvislost s věkem; mírně nižší frekvence těchto reakcí je spojena s vyšším věkem.

„Pokud by například nastala alergická reakce či došlo ke zhoršení zdravotního stavu, je nutné ihned zajistit lékařskou péči a dohled. K takové reakci dochází obvykle během krátké doby po aplikaci vakcíny, zhruba do 15 minut, proto se doporučuje po očkování setrvat v čekárně ještě 15 až 30 minut,“ doplňuje epidemioložka Fabiánová.

Očkování je méně rizikové než onemocnění covidem

Imunolog Václav Hořejší dodává, že vážnější nepříznivé následky očkování proti covidu jsou velice vzácné, maximálně deset případů na milion očkovaných. „Asi v deseti procentech se vyskytují mírné reakce, které trvají nejvýše dva dny. Jejich příznaky jsou podobné začínající chřipce – tedy zvýšená teplota, únava, bolest hlavy a svalů. Je to příznak toho, že imunitní reakce se zdárně rozbíhá,“ vysvětluje imunolog. Doplňuje, že těmito vedlejšími příznaky rozhodně není třeba se znepokojovat.

„Ještě bych doplnil, že pokud se dáte očkovat a patříte do rizikové skupiny, je pravděpodobnost vážné reakce vyžadující hospitalizaci menší než 0,001 procenta a úmrtí nula procent. Když se nenaočkujete, představuje v této skupině riziko těžkého průběhu nemoci přibližně 20 procent a smrti asi pět procent,“ dodává Hořejší.

Jak to vidí právníci?

Přestože odborníci uklidňují, že je očkování bezpečné, objevují se i případy vážných následků. Jaká práva mají občané, kteří se s nimi musí potýkat? „V prvé řadě bychom si měli zodpovědět otázku, zda hodnotíme dobrovolné, či povinné očkování. Cílem povinného očkování je dle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, zabránit vzniku a šíření vymezených závažných infekčních onemocnění, vůči nimž očkování míří, neboť právě u nich existuje vysoká pravděpodobnost šíření epidemie a infekčních onemocnění, která ohrožují život,“ říká advokát Štěpán Ciprýn a doplňuje, že povinné očkování bude podléhat přísnějšímu režimu.

„Stát poskytne náhradu škody v případě újmy na zdraví způsobené očkováním, u kterého poškozenému přikazuje podrobit se jeho provedení, nikoli očkováním, které člověk podstupuje dobrovolně na základě své vůle,“ vysvětluje advokát.

Pokud je očkování dobrovolné, stát náhradu neposkytne.

Podle Ciprýna je při hodnocení případné újmy způsobené očkováním potřeba zaměřit se na několik věcí. „Předně musíme zkoumat, jestli ke škodlivému následku skutečně došlo v příčinné souvislosti s předmětnou vakcínou, tedy zda opravdu je možné prokázat, že vlivem vakcíny prokazatelně došlo k újmě a že kdyby očkování neproběhlo, ke škodlivému následku by nedošlo,“ uvádí.

Dále je podle něj nutné zaměřit se na skutečnost, zda škodlivý následek způsobila vakcína, která byla vadná, či byl následek způsoben vakcínou bezvadnou, avšak v souvislosti s jejím podáním se dostavily tzv. nežádoucí účinky. Z právního hlediska je důležité rozlišovat běžné nežádoucí účinky, které se mohou vyskytnout bez toho, aniž by způsobovaly újmu na zdraví očkovaného, od těch závažných.

Podle Ciprýna lze z povahy věci a jejího vymezení odvodit, že očkovací látka je věcí. „Z toho vyplývá, že vznikne-li újma osobě, která se aplikaci očkovací látky podrobila, a splnila tak zákonem uloženou povinnost, bude se posuzovat odpovědnost dle ustanovení týkajících se věcí,“ doplňuje s tím, že takto způsobenou škodu upravuje § 2936 občanského zákoníku.

Podle Ondřeje Dostála, který se zabývá zdravotním právem, je největším problémem prokázat příčinnou souvislost mezi očkováním a nežádoucími účinky způsobenými vakcínou. „Tyto následky mohou samozřejmě nastat v souvislosti s očkováním, nebo samy od sebe. Bohužel dosud k zákonu neexistuje prováděcí vyhláška popisující typické covidové následky, které by pacient nemusel prokazovat. Proto si myslím, že občan sice může uplatnit odškodnění na ministerstvu zdravotnictví, ale bude pro něho velmi složité vše dokazovat a šance na úspěch je z mého pohledu minimální,“ vysvětluje Ondřej Dostál. „Řešením by bylo, kdyby ministerstvo zdravotnictví splnilo svůj ‚domácí úkol‘ a tuto prováděcí vyhlášku urychleně vydalo,“ dodává.

Podle tiskové mluvčí ministerstva Barbory Peterové mají na odškodění nárok všichni očkovaní, pokud prokážou, že újma na zdraví byla zvlášť závažná. „V takovém případě mají nárok na bolestné, náhradu ztráty na výdělku nebo ztížení společenského uplatnění následkem nežádoucích účinků,“ vysvětluje.