Panda červená je na seznamu ohrožených druhů od roku 2015. Vyhynutí ale podle nové studie hrozí daleko více zvířatům, než si přírodovědci mysleli. Zdroj: Profimedia.cz
Víc než polovina zvířecích druhů v současné době zažívá prudký pokles populace. Živočichů ve volné přírodě podle nového výzkumu ubývá mnohem rychleji, než ukazovaly dosavadní výzkumy. V dějinách Země proběhlo už pět masových vymírání, vždy s jinou příčinou. Teď podle řady přírodovědců zažíváme šesté, jehož důvodem není pád asteroidu ani výbuch sopky, ale člověk.
Hlavní příčinou vymírání zvířat je podle výzkumu, který vedli vědci z Královské univerzity v Belfastu, zcela běžná lidská činnost – proměna krajiny spojená s šířením našeho druhu. Jinými slovy ničení divočiny a volné přírody, která uvolňuje místo pro silnice, nové domy, skladiště, ale také pole.
ČTĚTE TAKÉ: Jak se „sprchují“ velryby? Vědci poprvé natočili záhadný písečný rituál
Zatím se ještě plně neprojevil další faktor – změna klimatu, k níž podle drtivé většiny studií velkou měrou přispívá právě lidstvo. V budoucnu se bude tento vliv posilovat, tvrdí studie, která zkoumala, jak je na tom víc než 70 druhů zvířat na celém světě. Výzkum zahrnoval savce, ptáky, plazy, obojživelníky i hmyz.
Výsledky jsou podle autorů tragické. U 48 procent zkoumaných druhů se jejich populace zmenšuje, jen u tří procent se naopak zvětšuje. Informoval o tom i web euronews.com.
Zjištění jsou tak ještě horší než čísla, která uvádí Mezinárodní svaz na ochranu přírody (IUCN) v Červeném seznamu ohrožených druhů. Ten považuje za ohrožené vyhynutím přibližně 28 procent druhů.
Nový výzkum neřešil pravděpodobnost, zda má daný druh šanci přežít ve světě, kterému vládne člověk. Podle autorů ale každý pokles populace znamená ohrožení. Vyplývá z toho, že třetina druhů, jež oficiální (a dnes už zřejmě zastaralý) seznam IUCN označuje jako stabilní, je ve skutečnosti ohrožená a může vyhynout.
Kdo trpí nejvíc
Zdaleka nejhůř jsou na tom ze všech skupin zvířat obojživelníci – hůře a pomaleji migrují, většinou jsou hodně navázáni na konkrétní oblasti, a tak se jim nedaří před změnami unikat. Naopak relativně nejlépe jsou na tom plazi a ryby, kde je více stabilních populací.
Z geografického hlediska mizí nejvíce druhů v tropických oblastech. Jednou z příčin je, že tamní zvířata se špatně adaptují na změny teplot. Až doposud navíc na těchto územích neprobíhala masivní industrializace, to se ale v posledních letech rychle mění.
Není to rozsudek smrti
Vědci přitom zdůrazňují, že žádný druh nemá svůj ortel podepsaný. Existují příběhy o tom, jak se podařilo zachránit i druh, který byl zdánlivě odsouzený k smrti.
Týká se to například mnoha druhů velryb, které lidstvo málem vybilo v touze po jejich tuku, ale také některých menších zvířat – například ďáblů medvědovitých, které v Tasmánii postihuje smrtící obličejový nádor. Vačnatci se však dokázali rakovině přizpůsobit a začal se jim měnit imunitní systém.
Koordinované programy na záchranu zvířat fungují zejména, pokud se do nich zapojí i lidé, kteří žijí v místech obývaných daným druhem. Některých takových projektů se účastní i čeští experti. Tím nejslavnějším je snaha zachránit nosorožce severní bílé, kteří už prakticky vyhynuli. Nežije už ani jeden samec, vědci se ale snaží druh zachovat prací v laboratoři. Více v reportáži:
