Maria Dickin (1870–1951), zakladatelka PDSA, předává dne 19. února 1944 poštovnímu holubovi RAF jménem „Winkie“ Dickinovu medaili. Zdroj: Getty Images
Není světová metropole, která by se nepotýkala s množstvím městských holubů. Lidé je berou jako otravné živočichy, kteří se jim pletou pod nohy, kálí na auta a okenní parapety a přenáší nemoci. Mezi lidmi jsou rádi, protože jsme je domestikovali, a i tito měšťáci jsou potomci hrdinných poštovních holubů. Sedají na budovy a sochy, protože jim připomínají jejich přirozené prostředí, kterým původně byly skály, a není žádná nemoc, která by se na člověka mohla přenést dotykem, ani pokud by holub krvácel a byl zraněn. Naopak bychom tyto tvory měli mít v úctě a připomínat si jejich hrdinné činy, protože stejně jako byli ve válkách využíváni majestátní koně, tak v bližší historii válek vojáci využívali právě holuby.
Holub byl víc něž dravec
Na začátku druhé světové války tisíce britských chovatelů holubů věnovaly své holuby armádám jako nositele důležitých zpráv. Během války bylo armádou, RAF a civilními obrannými složkami, včetně policie, hasičského sboru, domobrany a dokonce i Bletchley Parku (sídlo Secret Intelligence Service, neoficiálně také MI6), využito téměř čtvrt milionu ptáků. Závody holubů byly přerušeny a draví ptáci podél britského pobřeží byli vyhubeni, aby britští holubi mohli dorazit domů bez překážek. Chov holubů byl pod přísnou kontrolou a dokonce existovalo na krmení pro holuby přídělové hospodářství [The Royal Pigeon Racing Association].
Hrdinný čin holuba GI Joe
Poštovní holubi nebyli využíváni pouze britskými silami, ale i americkými, kanadskými i německými, v Itálii, Řecku, severní Africe, Indii, na Středním a Dálném východě. Jeden holub, GI Joe, zachránil životy tisíců britských vojáků, kteří se připravovali na obsazení italského města po bombardování Němců americkým letectvem. Britské jednotky však ve městě nenarazily na odpor a vstoupily do něj bez boje. To ale americké letectvo nevědělo a bylo připraveno město znovu bombardovat. Protože bylo rádiové spojení přerušeno, byl vyslán GI Joe.
Letěl rychlostí více než 96 km/h zpět na svou základnu. Dorazil právě včas, aby bylo bombardování odvoláno, čímž zabránil útoku na britské jednotky. Všechny bombardéry RAF a průzkumná letadla nesly holuby ve speciálních vodotěsných koších a kontejnerech. Pokud letadlo muselo nouzově přistát, byly pomocí holuba na základnu RAF odeslány souřadnice a zahájena záchranná operace. Tisíce životů vojáků byly zachráněny díky těmto hrdinným ptákům, kteří často létali v extrémních podmínkách.
Ilustrační fotografie: Holub vyslán z britského tanku roku 1918 Zdroj: Getty Images
Záchrana posádky letadla a holub Royal Blue
Během druhé světové války byli poštovní holubi přiděleni do Národní holubí služby od britských chovatelů, včetně královských holubníků. Jeden z holubů z královských holubníků – Royal Blue – byl prvním holubem, který přinesl zprávu z letadla, které nouzově přistálo. Dne 10. října 1940 byl tento mladý pták vypuštěn v Nizozemsku. Uletěl 120 mil za 4 hodiny a 10 minut a přinesl informace o situaci posádky. Za tento čin později obdržel Royal Blue Dickinovu medaili.
Holubi přenášeli své zprávy buď ve speciálních kontejnerech na nohou, nebo v malých pouzdrech připevněných přes záda. Byli často shazováni padákem v kontejnerech k odbojářům ve Francii, Belgii a Nizozemsku. To bylo často velmi riskantní, protože přistání bývalo tvrdé a pro odbojáře bylo velmi nebezpečné, pokud by byli přistiženi s britským holubem.
Holubníky byly postaveny na základnách RAF, armád a byly také vytvořeny mobilní holubníky, které bylo možné snadno přesouvat po souši.
Film „War of the Birds“ pro Animal Planet (2005) popisuje přínos holubů ve válkách a je ke zhlédnutí online.
PDSA Dickinova medaile
PDSA Dickinova medaile se uděluje jakémukoli zvířeti, které prokáže výjimečnou statečnost a oddanost daným povinnostem. Z 53 Dickinových medailí udělených během druhé světové války bylo 32 uděleno právě holubům.
Toto ocenění, které je často označováno jako „zvířecí Viktoriin kříž“, zavedla paní Maria Dickin, anglická aktivistka za práva zvířat a zakladatelka organizace PDSA – Veterinární charita pro nemocná zvířata. Medaile je udělována pouze na základě oficiálního doporučení a je výhradně určena zvířatům.
Holubi rozeznají lidský obličej. Dobře tak vědí s jakým úmyslem člověk přišel. Zdroj: Kateřina Brabencová, Holubi v nouzi
Holub White Vision
Jedním z nejznámějších holubů byl „White Vision“ (Bílá vize). Tento holub obdržel Dickinovu medaili za „doručení zprávy za výjimečně obtížných podmínek, čímž přispěl k záchraně posádky letadla ve službách RAF v říjnu 1943“. To však jen stěží vystihuje celý příběh.
Hydroplán Catalina musel nouzově přistát u Hebrid v 8:20 ráno. Záchranné operace na moři komplikovalo velmi špatné počasí a kvůli husté mlze nebylo možné pátrat ze vzduchu. Ten samý den odpoledne, v 17:00, dorazil White Vision do svého holubníku se zprávou obsahující polohu nouzově přistávajícího letadla. Díky tomu bylo pátrání obnoveno, letadlo nalezeno a posádka zachráněna. White Vision uletěla 60 mil nad rozbouřeným mořem proti větru o rychlosti 25 mil za hodinu (40 km/h) s viditelností pouhých sto metrů v místě vypuštění a tři sta metrů v místě příletu.
Na YouTube lze najít i zpravodajské klipy od British Pathé, kde jsou Dickinovy medaile udělovány holubům Gustavovi, Paddymu a GI Joeovi. Zde také najdete prezentaci na počest 32 létajících hrdinů.
Obecně nejznámější holubí hrdinkou je holubice Cher Ami, o které jsme psali i my v naší sérii „Zvířecí hrdinové“. Ta byla několikrát zasažena německou střelbou, i přes svá zranění ale uletěla za 25 minut přes 40 kilometrů a zprávu, která zachránila 194 amerických vojáků, doručila.
Vzpomeňte si na to, až budete nějakému holubovi ve městě křížit cestu.
