Stubby rok 1919 Zdroj: Profimedia.cz
Zvířata se ve válečných konfliktech využívala už za starých Řeků a Římanů. Není divu, že psi jako věrní parťáci následovali své pány do bitev. Psi vynikali svým čichem i sluchem, věrností a hlavně poslušností. Pro vojáky pak byli nejen pomocníky, ale hlavně psychickou oporou.
V tomto článku se dozvíte příběh statečného seržanta Stubbyho. Psa amerického původu, který bojoval v první světové válce. Jediný pes, který to dotáhl na hodnost seržanta. Bojoval v 17 bitvách a 4 velkých ofenzívách na západní frontě. Byl oficiálním členem 102. pěšího pluku tvořícího součást 26. divize „Yenkee“.
Opuštěné štěně
Malého křížence pitbula našel jako opuštěné štěně v roce 1917 desátník Rob Conroy. Štěně se potulovalo na ulicích Hartfordu v Connecticutu, kde probíhal vojenský výcvik. Robův pluk byl povolán do Francie, ale mezitím se se štěnětem tolik sblížil, že ho odmítal opustit. Propašoval ho proto na palubu lodi. Důstojník černého pasažéra po pár dnech objevil, ale i on Stubbymu naprosto propadl, protože mu pes podle všeho měl zasalutovat. Rozhodl se tedy, že Stubby zůstane se „svým“ plukem a udělal dobře.
Stubby rok 1926 Zdroj: Profimedia.cz
Stubby rok 1926 Zdroj: Profimedia.cz
Hrdina zákopů
Ukázal se jako obrovský přínos, když několikrát své kamarády varoval před bojovým plynem nebo oznamoval zvuk přilétajících granátů daleko dřív, než ho slyšeli vojáci. Prvních bojů se zúčastnil roku 1918 u Chemin des Dames, severně od Soissons. Více než měsíc byl spolu se svým pánem ve dne v noci pod neustálou palbou. Téhož roku byl zraněn střepinou německého granátu, ani při léčbě se ale neflákal a ostatní zraněné vojáky udržoval v dobré náladě. Po několika týdnech se vrátil zpět do zákopů.
Zvířecí hrdinové: Kocour Simon – britský námořník, který zachránil svou jednotku
Zvířecími symboly válek byli koně nebo holubi, ty si asi představí každý z nás. Měli jasně danou úlohu a nikdo se tomu nepodivuje. Méně známá je pak přítomnost koček ve válce a přitom i ony sehrály velmi důležitý úděl.
Velmi nebezpečnou zbraní první světové války byl jedovatý plyn yperit neboli hořčičný plyn. Ten neminul ani Stubbyho a způsobil mu vážné problémy. Po svých zkušenostech se pak sám naučil kolegy varovat před podobnými útoky a tak se včas dařilo jemu i jim nasadit plynové masky. Kromě toho vyhledával zraněné vojáky nebo upozorňoval na letící dělostřelecké granáty.
Zajal německého špióna
Svou hodnost seržant si vysloužil díky zneškodnění německého špiona, kterého držel „za zadek“, dokud nepřišli američtí vojáci a nezajali ho. Stubby se stal národním hrdinou, získal mnoho vyznamenání a setkal se hned se třemi americkými prezidenty. V roce 1921 získal zlatou medaili organizace Humane Society. Stal se doživotním členem Amerického červeného kříže i Amerických legií a účastnil se s vojáky turné po zemi. Obleček, ve kterém je snad na všech dochovaných fotografiích, mu z obdivu ušily francouzské ženy a postupně se mu na něho připínala všechna vyznamenání.
Zemřel v klidu ve spánku v roce 1926. I se svou uniformou a vyznamenáními je jeho vycpané tělo k vidění v Národním muzeu amerických dějin ve Washingtonu.
