Zvířecí hrdinové: Kocour Simon – britský námořník, který zachránil svou jednotku

Problémem snad všech armád byly myši. Ty se totiž velmi rychle rozmnožily a požíraly vojenské zásoby. Pokud jste tak jako jednotka někde uvízli a nemohli zásoby doplňovat, byli jste jak se říká „namydlení“. Proto v zákopech, na bitevních lodích i v kasárnách doprovázely vojáky vždy kočky. Příkladem za všechny je kocour Simon. Byl totiž jedním z těch, kteří se z „pouhých“ maskotů stal rovnoceným parťákem a svůj úkol bral smrtelně vážně.

Kocour členem britského královského námořnictva

Britští námořníci z plachetnice HMS Amethyst našli v jedné z hongkongských loděnic v roce 1948 asi ročního kocoura. Slabého a podvyživeného, ale velmi přítulného.

Kocourka si oblíbili a tehdy sedmnáctiletý mladík Hickinbottom ho propašoval na palubu lodi a pojmenoval ho Simon. On jim na oplátku dělal společnost a hlavně lovil krysy. Většina z nich vzpomínala na to, že často nacházeli dárky od Simona ve svých postelích (ulovené poklady). Kapitán ho dokonce nechával spát ve své čepici. Právě jeho drzost byla to, co na něm námořníci obdivovali a měli rádi.

Ametystový incident

Britská loď dostala za úkol v létě roku 1949 ze Šanghaje plout do Nankingu. Čína byla v té době ale v občanské válce, kdy Čínská republika bojovala proti komunistickým povstalcům. Tato událost vstoupila do dějin jako Ametystový incident, také známý jako Yangtze (Jang-c’-ťiang) incident, kdy loď královského námořnictva HMS Amethyst zůstala uvězněna na řece Jang-c’-ťiang po dobu 100 dní. Byla bombardována i přesto, že se Británie do konfliktu nezapojovala. Ocitla se pod palbou povstalců a jedno z děl zasáhlo kajutu velitele. Ten utrpěl smrtelná zranění a zraněn byl i Simon, který v jeho kajutě zrovna odpočíval. Do těla se mu zabodly 4 kusy šrapnelu (starší druh dělostřeleckého střeliva), popálilo mu to obličej i vousy, výbuch ho navíc odmrštil neznámo kam a nalezen byl až o několik dní později.

Vstal z mrtvých, aby pomohl své jednotce

Lékař Michael Fearnley mu ošetřil popáleniny, odstranil části šrapnelu ze Simonových nohou, zad a sešil ho. I přes péči lodního doktora, který se mu věnoval stejně jako zraněným námořníkům, to vypadalo, že černobílý kocour nepřežije. Jelikož kocour stonal, začaly se na palubě přemnožovat krysy a pojídaly vojákům zásoby, které se už tak tenčily. Pak se stal zázrak, který jim zachránil život. Simon, o kterém si mysleli, že svým zraněním podlehne, se ze všech svých sil vrátil mezi živé a začal lovit jednu krysu za druhou. Posádce v čele s kapitánem lodi, poručíkem Johnem Keranssem se pak po 100 dnech podařilo během tmavé noci doplout s lodí na otevřené moře.

Paradoxní smrt v karanténě

Po návratu do Británie byli všichni a hlavně Simon oslavováni jako hrdinové. I tak ale kocour musel, podle zákonů pro zvířata vracející se z války, do karantény. Což se mu stalo osudným. V karanténě v Hackbridge, kde byl dva týdny, se nakazil blíže neurčeným virem a zesláblé tělíčko v návaznosti na válečná zranění, boj s virem nezvládlo. Navzdory zoufalým pokusům zdravotnického personálu Simon 28. listopadu 1949 zemřel.

Pouhý měsíc před tím než měl převzít medaili Marie Dickinové – zvířecí ekvivalent válečného kříže, kterou získal jako jediná kočka v historii. Za jeho velmi krátký život, který trval jen dva roky zachránil svou odvahou a loveckým instinktem mnoho životů a získal obrovskou oblibu. Britové jej pohřbili s veškerými vojenskými poctami na hřbitově ve Woodfordu v Londýně, kterého se zúčastnili i všichni pozůstalí z posádky HMS Ametyst.