Slovák popsal život v ruském vězení. (Ilustrační foto) Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Slovenský dirigent a hudební skladatel Ján Mazák před časem utekl do Ruska, které obdivoval, a chtěl v něm žít. Místo přívětivého uvítání jej čekal dvouměsíční pobyt za mřížemi. Mazák nyní popsal svoji zkušenost z ruského vězení. Ačkoliv patřil mezi podporovatele Ruska, krátký pobyt v cele jeho názor změnil. Nyní začal podporovat Ukrajinu.
Mazák, který na sociální síti Facebook vystupuje jako Jean de Mazac, se o svůj příběh podělil se slovenským Denníkem N, pro který v minulosti již publikoval.
Hasiči v Charkově bojují s mohutným požárem po ruském útoku Zdroj: AP
Ukrajinský důstojník z 56. samostatné motorizované pěší brigády pálí z raketometu na nákladním vozidle směrem k ruským pozicím na frontové linii u Bachmutu v Doněcké oblasti na Ukrajině v úterý 5. března 2024. Zdroj: AP
Nadia se svými třemi dětmi se v Kyjevě loučí s manželem Volodymyrem Golubnyčem. Ukrajinský nadporučík 72. mechanizované brigádybyl zabit během bojů s ruskými silami v obci Vodjane nedaleko Avdijivky 19. února. Zdroj: AP
Na snímku pořízeném ukrajinskou záchrannou službou prohledávají záchranáři trosky po ruském útoku v Oděse na Ukrajině v pátek 15. března 2024. Zemřelo při něm nejméně 14 lidí a 46 dalších bylo zraněno, uvedli místní představitelé. Zdroj: AP
Ukrajinští vojáci 71. brigády Jaeger pálí z houfnice M101 na ruské pozice na frontové linii u Avdijivky v Doněcké oblasti na Ukrajině v pátek 22. března 2024. Zdroj: AP
Ruka oběti leží v kaluži krve po ruském útoku v Oděse na Ukrajině v pátek 15. března 2024, při kterém zahynulo nejméně 14 lidí a 46 dalších bylo zraněno. První raketa zasáhla domy, a když na místo dorazily záchranné týmy, dopadla druhá raketa, uvedly úřady. Zdroj: AP
Dým a oheň stoupají nad vodní elektrárnou Dnipro po ruských útocích, pátek 22. března 2024. Zdroj: AP
Na snímku pořízeném ukrajinskou záchrannou službou sedí šokovaný záchranář po ruském útoku v Oděse na Ukrajině v pátek 15. března 2024. Zemřelo při něm nejméně 14 lidí a 46 dalších bylo zraněno, uvedli místní představitelé. Zdroj: AP
Zdravotník utěšuje ženu na místě ruského leteckého útoku v Záporoží na Ukrajině v pátek 22. března 2024. Zdroj: AP
Ukrajinští vojáci 28. samostatné mechanizované brigády pálí ze 122mm minometu na ruské pozice na frontové linii u Bachmutu v Doněcké oblasti na Ukrajině v neděli 3. března 2024. Zdroj: AP
Členové rodiny Vitalije Alimova truchlí nad jeho tělem během pohřbu v ukrajinském Bilhorodu-Dnistrovském v pondělí 18. března 2024. Alimov. Hasič, byl zabit při ruském útoku na Oděsu v pátek 15. března. Zdroj: AP
Ukrajinští vojenští experti sbírají zbytky rakety u zničené budovy v Kyjevě, Ukrajina, pondělí 25. března 2024. Zdroj: AP
Muž projíždí na kole kolem elektrárny po ruském útoku v Charkově na Ukrajině, pátek 22. března 2024. Zdroj: AP
Poškozené auto na místě ruského útoku v ukrajinském Charkově, středa 20. března 2024. Zdroj: AP
Hasiči pracují poblíž kráteru vzniklém po ruském útoku v Kyjevě, Ukrajina, čtvrtek 21. března 2024. Zdroj: AP
Tank ukrajinské 17. tankové brigády pálí na ruské pozice v Časiv Jaru, dějišti prudkých bojů mezi ukrajinskými a ruskými jednotkami v Doněcké oblasti, čtvrtek 29. února 2024. Zdroj: AP
Ukrajinský voják kontroluje škody na budově v Kyjevě po ruském leteckém útoku, Ukrajina, pondělí 25. března 2024. Zdroj: AP
Zraněný ukrajinský voják Oleksandr leží na lůžku ve zdravotnickém autobusu dobrovolnického praporu „Hospitallers“ během evakuace do bezpečné oblasti v Doněcké oblasti na Ukrajině ve středu 28. února 2024. Zdroj: AP
ukrajinští vojáci nesou národní vlajky a vlajky 3. útočné brigády během pohřebního obřadu 27letého Jehora Vološina, známého také pod volacím znakem „Kobzar“, v Pavlohradu v Dněpropetrovské oblasti. Seržant Vološin z 3. útočné brigády byl zabit v bojích u Avdijivky 21. února 2024. Zdroj: AP
Ukrajinští vojáci 3. útočné brigády se dívají přes brýle nočního vidění (NVG) během noční mise na frontové linii u Avdijivky v Doněcké oblasti na Ukrajině, středa 20. března 2024. Vojáci 3. útočné brigády pokračují v udržování obranných linií v Doněcké oblasti poté, co ukrajinská armáda v únoru 2024 opustila Avdijivku. Zdroj: AP
Příbuzný v Kyjevě truchlí nad rakví s ostatky 28letého Nodara Nasirova, dobrovolníka gruzínské legie, který byl zabit v boji proti ruským jednotkám. Gruzínská legie je vojenská jednotka tvořená převážně etnickými gruzínskými dobrovolníky. Zdroj: AP
Hasiči v Charkově bojují s mohutným požárem po ruském útoku Zdroj: AP
Ukrajinský důstojník z 56. samostatné motorizované pěší brigády pálí z raketometu na nákladním vozidle směrem k ruským pozicím na frontové linii u Bachmutu v Doněcké oblasti na Ukrajině v úterý 5. března 2024. Zdroj: AP
Nadia se svými třemi dětmi se v Kyjevě loučí s manželem Volodymyrem Golubnyčem. Ukrajinský nadporučík 72. mechanizované brigádybyl zabit během bojů s ruskými silami v obci Vodjane nedaleko Avdijivky 19. února. Zdroj: AP
Na snímku pořízeném ukrajinskou záchrannou službou prohledávají záchranáři trosky po ruském útoku v Oděse na Ukrajině v pátek 15. března 2024. Zemřelo při něm nejméně 14 lidí a 46 dalších bylo zraněno, uvedli místní představitelé. Zdroj: AP
Ukrajinští vojáci 71. brigády Jaeger pálí z houfnice M101 na ruské pozice na frontové linii u Avdijivky v Doněcké oblasti na Ukrajině v pátek 22. března 2024. Zdroj: AP
Ruka oběti leží v kaluži krve po ruském útoku v Oděse na Ukrajině v pátek 15. března 2024, při kterém zahynulo nejméně 14 lidí a 46 dalších bylo zraněno. První raketa zasáhla domy, a když na místo dorazily záchranné týmy, dopadla druhá raketa, uvedly úřady. Zdroj: AP
Dým a oheň stoupají nad vodní elektrárnou Dnipro po ruských útocích, pátek 22. března 2024. Zdroj: AP
Na snímku pořízeném ukrajinskou záchrannou službou sedí šokovaný záchranář po ruském útoku v Oděse na Ukrajině v pátek 15. března 2024. Zemřelo při něm nejméně 14 lidí a 46 dalších bylo zraněno, uvedli místní představitelé. Zdroj: AP
Zdravotník utěšuje ženu na místě ruského leteckého útoku v Záporoží na Ukrajině v pátek 22. března 2024. Zdroj: AP
Ukrajinští vojáci 28. samostatné mechanizované brigády pálí ze 122mm minometu na ruské pozice na frontové linii u Bachmutu v Doněcké oblasti na Ukrajině v neděli 3. března 2024. Zdroj: AP
Členové rodiny Vitalije Alimova truchlí nad jeho tělem během pohřbu v ukrajinském Bilhorodu-Dnistrovském v pondělí 18. března 2024. Alimov. Hasič, byl zabit při ruském útoku na Oděsu v pátek 15. března. Zdroj: AP
Ukrajinští vojenští experti sbírají zbytky rakety u zničené budovy v Kyjevě, Ukrajina, pondělí 25. března 2024. Zdroj: AP
Muž projíždí na kole kolem elektrárny po ruském útoku v Charkově na Ukrajině, pátek 22. března 2024. Zdroj: AP
Poškozené auto na místě ruského útoku v ukrajinském Charkově, středa 20. března 2024. Zdroj: AP
Hasiči pracují poblíž kráteru vzniklém po ruském útoku v Kyjevě, Ukrajina, čtvrtek 21. března 2024. Zdroj: AP
Tank ukrajinské 17. tankové brigády pálí na ruské pozice v Časiv Jaru, dějišti prudkých bojů mezi ukrajinskými a ruskými jednotkami v Doněcké oblasti, čtvrtek 29. února 2024. Zdroj: AP
Ukrajinský voják kontroluje škody na budově v Kyjevě po ruském leteckém útoku, Ukrajina, pondělí 25. března 2024. Zdroj: AP
Zraněný ukrajinský voják Oleksandr leží na lůžku ve zdravotnickém autobusu dobrovolnického praporu „Hospitallers“ během evakuace do bezpečné oblasti v Doněcké oblasti na Ukrajině ve středu 28. února 2024. Zdroj: AP
ukrajinští vojáci nesou národní vlajky a vlajky 3. útočné brigády během pohřebního obřadu 27letého Jehora Vološina, známého také pod volacím znakem „Kobzar“, v Pavlohradu v Dněpropetrovské oblasti. Seržant Vološin z 3. útočné brigády byl zabit v bojích u Avdijivky 21. února 2024. Zdroj: AP
Ukrajinští vojáci 3. útočné brigády se dívají přes brýle nočního vidění (NVG) během noční mise na frontové linii u Avdijivky v Doněcké oblasti na Ukrajině, středa 20. března 2024. Vojáci 3. útočné brigády pokračují v udržování obranných linií v Doněcké oblasti poté, co ukrajinská armáda v únoru 2024 opustila Avdijivku. Zdroj: AP
Příbuzný v Kyjevě truchlí nad rakví s ostatky 28letého Nodara Nasirova, dobrovolníka gruzínské legie, který byl zabit v boji proti ruským jednotkám. Gruzínská legie je vojenská jednotka tvořená převážně etnickými gruzínskými dobrovolníky. Zdroj: AP
Jeho příběh připomíná na jedné straně dobrodružný film, na druhé však grotesku. Hudební skladatel totiž před časem začal jasně dávat najevo svůj obdiv k Rusku a jeho prezidentovi Vladimiru Putinovi. Nijak mu nevadilo, že Moskva pod Putinovým vedením napadla sousední Ukrajinu. Mazák se přesto chtěl dostat do Ruska, aby v něm žil.
Před zhruba dvěma měsíci se odhodlal svůj plán uskutečnit. Dostal se do Estonska a v neoprénu přeplaval řeku Narvu, která zemi odděluje od Ruska coby přírodní hranice. S sebou měl malý člun, v němž měl osobní věci v taškách. Mezi nimi byly i hudební skladby. Jednu věnoval také ruskému vládci.
Ruští pohraničníci jej však brzy zadrželi a údajně se s ním nikterak nemazlili. A to i přesto, že se jim Mazák vyznal ze svého obdivu k jejich zemi a úmyslu v ní žít. Dokonce se jim zmínil o své skladbě Vivat Russia. Následoval přesun na policejní stanici. „Tam si píseň pouštěli několikrát, tak jsem si myslel, že jsem si je získal a že můj pobyt v Rusku dobře začíná,“ popisoval pro Denník N Mazák. Jeho dojem byl však mylný.
Místo uvítání jej čekalo kolečko výslechů, kde na něj ruští policisté měli řvát a ptát se, kdo všechno o jeho cestě ví. Mazák dodal, že si připadal jako při výslechu KGB. „Vodili mě z jedné místnosti do druhé bez jakéhokoli vysvětlení, jako kdyby mě chtěli psychicky deptat,“ pokračoval Slovák s tím, že zadržení trvalo 72 hodin. Měl prý strach, že jej Rusové zabijí.
Hrůzný pobyt v ruském kriminálu
To nejhorší jej však teprve čekalo. Následoval totiž přesun do vězení. Chvíli byl v Petrohradu a chvíli v Kingiseppu poblíž estonských hranic. Ve věznici v prvně zmiňovaném městě měl být na cele s až šesti desítkami dalších lidí, většinou prý zlodějů či drogových dealerů. Spát měl na kovové konstrukci se starou matrací a ostrými dřevěnými deskami. „Vlastně jsme spali na těch deskách. Dával jsem si pod sebe svetr, aby mě to netlačilo do žeber,“ popsal pro slovenský deník Mazák.
Kromě toho v celách společně s vězni „žili“ také švábi. „Jako neznalý věci jsem přesvědčoval ostatní, že máme sepsat žádost, aby vedení věznice zabezpečilo nějaký postřik. Spoluvězni se smáli, že v některých celách mají i krysy a vedení věznice o tom velmi dobře ví,“ dodal pro Denník N skladatel. Jídlo měl společně s vězni dostávat z kýblů, ve kterých ještě byly vidět staré zbytky, protože se je nikdo neobtěžoval umýt. Ke snídani prý byla pšeničná kaše – někdy sladká, někdy slaná. „Asi proto, abychom měli pocit, že dostáváme pestrou stravu,“ doplnil Mazák.
Slovák také zmínil, že na asi 1 500 vězňů v Petrohradě byla k dispozici jediná velkokapacitní sprcha. Na tu měli mít trestanci nárok jednou týdně, ale to se údajně příliš nedodržovalo. „Slyšel jsem od jiných vězňů, že tam chodí i lidé s tuberkulózou, kapavkou, AIDS a nikdo to neřeší,“ dodal Mazák.
Dodal, že cely na obou místech byly vyloženě nechutné. Na zdech byly zvratky, krev a také značné množství pavučin. Kromě toho měli vězni sice k dispozici vodu, ale zapáchající a špinavou. „V Kingiseppu mi vůbec nedávali pitnou vodu, jen ráno a večer tři decilitry čaje. V nouzi, když jsem měl strašnou žízeň, jsem musel pít i tu zapáchající vodu. Pochopitelně následovaly průjmy. Záchod byla díra v zemi, jako otevřená kanalizace. O nehorázném smradu snad ani nemusím mluvit,“ vyprávěl dále Slovák.
Po pobytu v Rusku začal litovat Ukrajince
V ruských věznicích nakonec strávil zhruba dva měsíce, během kterých měl zhubnout až 12 kilogramů. Ruský soud mu nakonec vyměřil pokutu v přepočtu 4 700 korun a přikázal mu opustit zemi. Nyní je Mazák na Slovensku.
Po nezáviděníhodné zkušenosti zcela otočil svůj názor na Rusko a Ukrajinu. Začal litovat ukrajinské válečné zajatce. „Ti tam musejí nehorázně trpět. Protože neukradli žvýkačky, ale jsou úhlavními nepřáteli Rusů. Odteď se za ně budu modlit,“ zmínil slovenský skladatel a dirigent. Dříve měl na Facebooku jako úvodní fotografii ruskou státní vlajku. Tu nyní nahradil za ukrajinskou.
Na sociální síti navíc zveřejnil svůj vzkaz pro Rusko. V něm píše, že rozlohou největší zemi „miloval. „A ty jsi mi vzala všechno,“ dodává směrem k Rusku Mazák. Kritický byl i k samotným Rusům, kteří podle něj mají „barbarskou náturu“. „U nich je to normální, dělají to dokonce i svým vlastním, Rusům. A je jedno, jestli je obviněný, nebo pouze zadržený a podezřelý. Chovají se k vám jako ke zvěři,“ nechal se v jiném rozhovoru pro Denník N slyšet Mazák krátce poté, co byl propuštěn.
Mazák coby dirigent a sbormistr v minulosti působil například v košickém divadle. Později podnikal, ale se svojí pekárnou zkrachoval a dostal se do exekuce. Nějaký čas dokonce musel žít na ulici a podle svých slov měl sebevražedné myšlenky.
