13 vět, kvůli kterým záchranář tluče hlavou do zdi

Ale nikdy vám to neřekne.

Pokud tedy nejste třicátý za den, to se to možná dozvíte.

Nejtěžší na práci v záchranařině totiž není práce se zvířaty, ale s lidmi.

1. ‚Nemám kredit, zavolejte mi, mám zájem. Spěchá!‘

‚Odesílatel této zprávy nemá dostatečný kredit a žádá vás o zavolání, Vaše O2.‘

‚Mi by sme chtěli toho pejska. Kolyk stojí? Zavolejte.‘

Tohle je důležitá informace a mnoho lidí ji zřejmě neví. Útulky nemají žádné speciální tarify zdarma pro zájemce. A jsme lidé prosím vás, ne stroje. Zasloužíme si nějaký ten pozdrav jako třeba „dobrý den“ a taky je prima se podepsat.

2. Ne, nečetli jsme popisek alba, proč?

Každé zvíře, hledající domov, se inzeruje s fotografiemi a hlavně popiskem. Ten je celkem důležitej, protože vybírat si zvíře jenom podle fotky není úplně moudrý. V popisku najdete povahu i potřeby pejska a před vytočením čísla by bylo dobrý si to přečíst.

Obzvláště pokud má zvíře do šesti kilo a je roztomilé, přichází po inzerci peklo. V záchranářském desateru je tak hned vedle věty „už nikdy, nikdy, nikdy nebudeš mít koberec“ i věta „lidi nečtou, zvykej si“. Vidí fotku, věk, počet kilo a zbytek textu je zřejmě v husté mlze.

Stále u mě bydlí Pupík. V jeho albu najdete informaci, že je to pejsek z množírny a velmi se bojí. Hledáme pro něj domov v baráčku se zahrádkou, s dalšími pejsky a bez dětí. Domov, kde mají s pejsky z množíren zkušenosti.

Dnes jsme myslím tak na čtyřicátém telefonátu zájemců z bytu, bez dalších pejsků, bez zkušeností a s dětmi. Při tom posledním jsem se dokonce dozvěděla, že by spal Pupík v posteli s dvouletou dcerkou. To si raději ani nebudu představovat.

Na kolenou prosím, čtěte.

3. Já bych si ho vzala, ale je to daleko

Tahle věta je jednou z nejčastějších a taky jednou z těch, kterou záchranáři opravdu z duše nenávidí.

Představte si, že někdo z nich jel přes celou republiku, aby zvíře zachránil, v naprosté většině v čase, kterým mu zbyl po vlastním běžném zaměstnání a od té chvíle dělá první poslední, aby se zvíře postavilo na nohy. A potom se dočte, že by si ho někdo vzal, ale není ochoten věnovat čas tomu, aby se na nového člena rodiny přijel podívat.

Věta „je to daleko“ bohužel nekoresponduje s tím, že by potenciální zájemce zvládl s novým členem rodiny všechny životní situace až na věky věků a zvládl by je rád.

Větu „je to daleko“ bych zakázala.

Každý, kdo to odteď vysloví, dostane černej puntík!

4. S těžkým srdcem…

Naprostá většina lidí, kteří z různých důvodů opouští zvíře, vlastní těžké srdce. Alespoň tak to uvádí ve větě, která pokračuje alergií, stěhováním nebo očekáváním přírůstku.

Nevím, jestli by se to nemělo už hlásit imunologům a statistickému úřadu. Čtvrtina republiky totiž trpí alergií, taky tu máme neuvěřitelnou migraci obyvatel a ještě k tomu jev, kdy je rostoucí břicho nepřekonatelnou překážkou pro starání se o zvíře.

Ještě nikdo nikdy neviděl tolik těhotných, stěhujících se alergiků jako záchranáři.

A tady raději bez komentáře

5. Toho předchozího jsme vrátili do útulku, tak hledáme dalšího.

6. Včera nám umřel pes, nechtěli jsme vyhazovat peníze za léčbu, chápete, a moc by se nám líbil tady Žeryk.

7. Nejdou z něj chlupy? To já bych nesnesla, víte.

8. Nemáme plot, tak aby se vracel, když uteče.

9. Máme zájem o kotě. Zkušenosti máme, už jsme měli sedm koček. Všechny zajelo auto, znáte to.

10. A štěká?

11. Dobrý den, já se chci zeptat na Punťu. On by se strašně hodil k naší Kačence. Že bychom si ho půjčili na krytí a potom vrátili.

12. Potřebujeme psa na hlídání baráku. Že není vhodný pouze na zahradu? No to von si zvykne.

13. Chci štěně pro devadesátiletou maminku. No to vám snad může být jedno, co s ním potom bude. Tak asi půjde to útulku, ne.

Od záchranáře se toho čeká hodně, ale mnohdy se mu nedostane ani základního pozdravu. Tak mi dovolte poděkovat vám všem, kteří umí napsat „dobrý den“. Jste pro nás mnohdy záchranou dne.