5000 ku 1 a vzkaz, že sport ještě žije. Před pěti lety oslavil Leicester zázračný triumf

Cesta týmu z malého města ve střední Anglii za trofejí, která se zrodila ze zápasů v letech 2015 a 2016, je označována jako klasická pohádka se šťastným koncem a potenciálem na hollywoodský film. Důvodů k této signifikaci existuje hned několik.

Tak především šlo o klub bez jakýchkoliv ambicí na titul. Cílem pro zmíněnou sezónu bylo udržet se v soutěži, která obnáší 20 nejlepších anglických týmů. Kurz na to, že svěřenci italského trenéra Claudia Ranieriho pozvednou po 38 kolech nad hlavu mistrovský pohár, byl 5000 ku 1. Absurdní až komická představa, že by takový tip mohl vyjít. Vinu na tom nesl hlavně výsledek z předchozí sezóny, kdy dlouhou dobu Leicester sídlil na dně tabulky, odkud se odlepil až těsně před koncem ročníku 2014–2015.

Například 26. prosince 2014 byl Leicester suverénně poslední. Ze soutěže bylo odehráno 18 zápasů a tým na jižním pólu tabulky ztrácel na předposlední Burnley pět bodů. Nakonec se ale zvládl vyšplhat přes šest týmů a skončil na 14. pozici. Nicméně i tak měly podle predikcí „lišky“ za rok putovat o úroveň níže. Byly v klasické pozici, které se v angloamerickém prostředí říká „underdog“ – totální outsider. Na druhou stranu ideální okolnosti pro uskutečnění senzace.

Do Leicesteru před novou sezonou dorazil známý kouč Claudio Ranieri, který však byl proslulý tím, že se nikde dlouho neohřál. Experti tvrdili, že vedení týmu přivedlo někoho, kdo je možná milý, ale ne muže, který klub udrží v Premier League. Zkušený Ital nahradil Nigela Pearsona. Na tohoto trenéra se v souvislosti s leicesterským zázrakem často zapomíná, ačkoliv to byl on, kdo z velké části utvořil kádr, který později šokoval celý svět.

Začal ročník 2015–2016 a s ním i nechápavé výrazy celé fotbalové veřejnosti. Tolik podceňovaný tým se držel mezi těmi nejlepšími s několikanásobně větším rozpočtem a fotbalovými hvězdami v kádru. Pro zajímavost, Ranieri svůj kádr motivoval sázkami, jako například, že když udrží čisté konto, koupí celému týmu pizzu. 21. listopadu 2015 Leicester City poprvé vystoupal na první místo v tabulce. Pak už byl nejhůře druhý a od 23. kola, kdy porazil Stoke City, už výsostnou pozici neopustil.

Jsou tu konkrétní hráči, díky kterým nabyl nečekaný úspěch na lesku. Ti byli považováni spíše za levné odpadlíky než nějaké žhavé zboží na trhu. Takový útočník Jamie Vardy hrál ve svých 23 letech až šestou nejvyšší anglickou soutěž za Halifax Town. Ještě dříve musel na hřišti nastupovat s elektronickým náramkem na kotníku, protože se porval v hospodě a policie ho půl roku hlídala. Do 18:30 musel být doma. To bylo v době, kdy si fotbalem vydělával zhruba jen 30 liber týdně, a proto pracoval v továrně na výrobu lékařských dlah, aby se vůbec uživil.

Riyad Mahrez byl před mistrovskou sezónou jen jedním z mnoha průměrných fotbalistů. Nicméně od jejího začátku to byl on, kdo celou jízdu dirigoval. Počínaje srpnem 2015 a konče květnem 2016 vystoupala jeho tržní hodnota o bezmála 600 miliónů korun. Alžírský záložník se tehdy stal nejužitečnějším hráčem celé soutěže.

Nebo N´Golo Kanté. Ten byl sice ve stínu výše zmíněných, nečekala na něj individuální ocenění, ale té práce, kterou odvedl ve středu hřiště… Ne nadarmo později koloval ve fotbalové komunitě vtip, že 70 procent zemského povrchu pokrývá voda, zbytek Kanté. Jeho přínos po mistrovské sezoně ocenila Chelsea na 30 milionů liber (890 milionů korun), přitom v červenci 2015 přicházel do Leicesteru z francouzského Caen za čtvrtinovou cenu.

Jediným minusem na úžasném příběhu Vardyho a spol. je to, že titul neslavili bezprostředně na hřišti. Když 1. května 2016 remizoval Leicester na hřišti Manchesteru United, bylo jasné, že stačí, aby druhý den Chelsea neprohrála v souboji londýnských týmů s Tottenhamem a trofej je dvě utkání před koncem soutěže doma. Netřeba dodávat, že onen večer byl každý fanoušek Leicesteru nejvěrnějším příznivcem Chelsea.

A hráči? Ty přivítal Vardy ve svém domě v Melton Mowbray, městečku, které leží přibližně 20 km od Leicesteru. Hromadné sledovačky se neúčastnil trenér Ranieri, který zrovna letěl do Itálie za svojí maminkou slavící 96. narozeniny.

Napřed se zdálo, že oslavy se odehrají později a přímo na hřišti. Tottenham vedl po poločase 2:0, ale Blues nic nezabalili a skoro to vypadalo, jako by po výměně stran tvořili s Leicesterem jeden tým. Po hodině hry snížil Gary Gahill a těsně před koncem se trefil Eden Hazard. Pak už se jen čekalo na konečný hvizd a obrovská euforie mohla začít.

CHAMPIONS!!!! pic.twitter.com/pFtvo5XUNx

— Christian Fuchs (@FuchsOfficial) May 2, 2016

Triumf Leicesteru City v Premier League byl a je hlasitým vzkazem, že sport ještě neumřel. A na nejmovitější kluby lze vyzrát, pokud tedy do sebe zapadne mnoho a mnoho věcí najednou.

Bohaté prince porazil chudý Honza s velkým přehledem. Po 38 kolech byl o 10 bodů před Arsenalem, o 11 před Tottenhamem a o 15 před manchesterskými celky City a United.

Punc celé story o Leicesteru City zvláště s odstupem dodává faktor s krkolomným jménem Vichai Srivaddhanaprabha, thajský podnikatel, který si vzal klub pod svá křídla v roce 2010. Fotbalová organizace ho uchvátila už o 13 let dříve, kdy měl možnost zhlédnout zápas Leicesteru City vůbec poprvé. Poté, co se už jako mnohonásobně bohatší muž stal majitelem klubu, sezónu od sezóny výkony a výsledky týmu šly nahoru. Vše vyvrcholilo roku 2014, tehdy Leicester City postoupil z druhé nejvyšší anglické soutěže s názvem Championship právě do Premier League. A zbytek už byl vyřčen.

Šéf klubu byl velmi sympatický, srdečný a skromný člověk, který svůj klub naprosto miloval. Na domácí utkání létal helikoptérou, která přistávala přímo na fotbalovém trávníku, po zápasech arénu Leicesteru stejným způsobem opouštěl. A právě to se mu stalo 27. října 2018 osudným. Jeho vrtulník se krátce po startu zřítil k zemi. Zemřel muž, bez něhož by zřejmě nejpřekvapivější sportovní příběh historie nikdy nebyl napsán.