Sedm nejčastějších mýtů o třídění odpadu: Proč jim nevěřit a jak to skutečně je Zdroj: FCC
Třídění odpadu se v Česku stalo životní filozofií. Alespoň pro dvě třetiny národa, které třídí spolehlivě a svědomitě. Nejlépe ze všech materiálů nám jde separace papíru. Celkem ho vytřídíme z 90 procent. Také patří k nejdéle recyklovaným materiálům. Přestože v třídění odpadu patříme mezi „mazáky“, existuje pořád dost mýtů, kterým mnozí z nás věří a třídit odpad proto nechtějí. Proč se těmto tvrzením nedá věřit?
Mýty a domněnky, proč je třídění složité, zbytečné a ztrátou času. Obvykle se jimi ohání ti, kteří netřídí. Z lenosti, z přesvědčení, že třídění je k ničemu. Argumenty mívají různé. Tady jsou ty nejčastější:
Mýtus č. 1: Stejně všechno skončí na jedné hromadě
Kdo to říká, je na velkém omylu. Jednotlivé materiály sváží pečlivě označené vozy, každý z nich je určen pouze pro jeden z nich, tedy plasty, sklo, papír atd. Recykláty výrazně snižují náklady na výrobu nových produktů. To je jeden z hlavních důvodů, proč o ně odběratelé stojí.
Původně nevyužitelný odpad slouží jako kvalitní palivo
Společnost FCC Česká republika, lídr v oblasti nakládání s odpady a zajišťování komunálních služeb, důsledně rozvíjí systém tříděného sběru a recyklace využitelných složek komunálních odpadů. Přesto však zbyde určitý objem odpadů nevyhovujících požadavkům na materiálové využití. FCC se proto zaměřila mimo jiné na výrobu tuhého alternativního paliva (TAP). V současnosti provozuje tři vysoce specializované linky na jeho výrobu.
Další, stejně pádný argument uvádí web Jaktridit.cz: „V dnešní době, kdy se za každou uloženou tunu odpadů na skládkách platí, nemá nikdo zájem sesypávat odpady dohromady. V České republice je dostatek zpracovatelů, kteří vytříděný odpad nadále zpracovávají, ať na druhotnou surovinu, se kterou se dále obchoduje, nebo na hotové výrobky, se kterými se v běžném životě setkáváme.“
„Jenže já to viděl na vlastní oči, jak to sesypali do jednoho popelářskýho auta!“ tvrdí mnozí očití svědkové svozu odpadu. Ano, i to je možné. A web Jaktridit.cz dále vysvětluje proč: „Občas se bohužel najdou ti, kteří jsou schopni celý tříděný odpad znehodnotit nežádoucími příměsmi, jako je například směsný komunální odpad. Pokud se něco takového stane a obsah kontejneru s tříděným odpadem je natolik znečištěn, že s ním již nelze nakládat jako s odpadem tříděným, není možné ho naložit na svozový vůz spolu s ostatním tříděným odpadem.“ Jednoduše řečeno, prostě ho odvezou popeláři se směsným odpadem.
Mýtus č. 2: Kontejnery na tříděný odpad nemáme
To také není tak docela pravda. V Česku je kontejnerů na tříděný odpad v současnosti více než půl milionu. Průměrná vzdálenost od domu je 90 metrů. Ovšem každé město může mít systém třídění odpadů nastaveno jinak. Někde stojí jen základní trojice – sklo, papír a plasty, kam lze házet i plechovky nebo nápojové kartony, jinde najdete i popelnice na použitý kuchyňský olej, bio odpad nebo kovy a drobné elektrospotřebiče a baterie.
Mýtus č. 3: Jde jen o chvilkový trend
Další omyl. Třídí už několik generací Čechů ale i dalších národů ve světě. Řada z vás si jistě vzpomene, jak jste nosili do školy svázané noviny do sběru. I tak u nás vypadaly začátky třídění odpadu.
BIO je v kurzu! Třídění bioodpadu šetří životní prostředí i peněženku
Snížit množství komunálního odpadu v popelnicích? Jde to. Kromě barevných kontejnerů na plast, papír, sklo či nápojové kartony jsou v ulicích Českého Těšína, Prostějova, Znojma, Českých Budějovic a dalších českých měst k vidění i hnědé popelnice na bioodpad. Tam všude služby odpadového hospodářství zajišťují firmy FCC v ČR. Obyvatelé hnědé nádoby je poctivě využívají a odkládají do nich bioodpad ze zahrad i domácností.
A web Jaktridit.cz zmiňuje i další historické způsoby: „V minulých stoletích se využitelný odpad (zejména zemědělský) dále zpracovával. Především na vesnicích se málokdy něco vyhazovalo a odpad se dále využíval. Například odpad z kuchyní – využívalo se vše od skořápek až po slupky od brambor. Také si určitě někteří z vás pamatují dobu, kdy byly igelitky vzácné a pravidelně se vymývaly vodou, aby mohly ještě několikrát posloužit.“
Třídění plastů se rozmohlo v devadesátých letech 20. století, kovy se začaly třídit stejně jako papír už v padesátých letech. V sedmdesátkách pak přišlo na řadu sklo.
Mýtus č. 4: Jsem na to starý
Když nechcete třídit pro sebe, třiďte pro své mladší blízké. Právě jim taková ohleduplnost k životnímu přostředí v budoucnu prospěje nejvíc.
A jak už bylo zmíněno, nádoby na tříděný odpad jsou dnes takřka všude. Najít se dají ve více než šesti tisících obcí. A pokud nemůžete třídit všechno, zkuste alespoň pár druhů materiálů. I snaha se cení.
Mýtus č. 5: Stejně skoro nikdo netřídí
Omyl. A velký. S chutí třídí tři čtvrtiny národa. V roce 2020 se vytřídilo 926 055 tun odpadu. Takže někdo třídit musí.
Mýtus č. 6: Třídit dá práci
Možná prvních pár minut, než si promyslíte systém, kam budete doma odpadky skladovat. Ve výsledku vám ale usnadní vynášení koše, protože ten na směsný odpad se nebude plnit tak rychle. A s tříděným odpadem stačí ke kontejnerům zajít třikrát týdně. Případně s sebou prostě vezměte pár věcí ráno cestou ven z domu.
Mýtus č. 7: Třídění vyžaduje spoustu místa doma
I v tomto případě řešení není tak složité. Koupit se dají speciální odpadkové koše, jiným poslouží krabice. Další si prostě do sklepa nebo do garáže pověsí tři pytle.
