Alšovy vitráže
Skláři v Novém Boru pracují na obnově unikátních vitráží z dílny Mikoláše Alše, které byly chloubou Průmyslového paláce pražského Výstaviště. Při mohutném požáru před patnácti lety ale plameny jednu z nich výrazně poškodily a druhou zcela zničily. Mistři skláři nyní pracují pouze podle jediné dochované fotografie díla.
Ze dvou vitráží zhotovených podle návrhu věhlasného Mikoláše Alše zbyla jen jedna. I tu sice plameny při mohutném požáru poškodily, ale zcela nezničily. Skláři v Novém Boru jí teď navracejí původní krásu. „Představuje vzdělání a průmysl. Průmysl je tady zastoupen kovářem a vzdělání múzou s knížkou. Okno má celkově čtyři metry na šest metrů,“ vykládá sklář Zdeněk Kudláček, vedoucí týmu řemeslníků, kteří vzácnou památku dávají dohromady.
Detektivka se šťastným koncem
Druhá z Alšových vitráží však nenávratně zmizela. Umělci v Novém Boru jsou sice trochu kouzelníci, kteří dokážou i zdánlivě nemožné, tady ale snaha o vytvoření alespoň dokonalé repliky narazila na nečekaný problém. Chyběla jakákoliv kvalitní fotografie jako předloha. A tak se rozběhlo doslova detektivní pátrání. Naštěstí s dobrým koncem. „Na všech možných sociálních sítích a přes internetové stránky jsme se snažili sehnat někoho, kdo by měl fotografie z té doby. Ukázalo se, že my je nemáme ani nikde v archivech na Výstavišti,“ vypráví o strastech pátrání Tomáš Hübl, předseda představenstva společnosti Výstaviště Praha. Ale vzápětí dodává, že nakonec byla snaha přece jen korunovaná úspěchem. „Jedna paní knihovnice se nám ozvala, že našla publikaci, ve které je fotografie uveřejněná. A my jsme prostřednictvím té publikace našli autora fotografie a získali od něj originály. Byl to vlastně jediný způsob, jak obnovit tu vitráž v jejím původním vzhledu, protože neexistoval jediný doklad, jak vypadala.“
K TÉMATU: Záchrana vitráží Průmyslového paláce: Pod prsty mistrů projde přes sto tisíc sklíček
Detektivku ostatně práce sklářů restaurátorů připomíná hodně často. Třeba jen trefit původní barevnost dá hodně práce. Vitráže na Výstavišti v průběhu let prošly mnoha opravami, někdy i velmi necitlivými. Originální barvy jsou často skryté. „Já si musím všímat detailů, kde jsou tzv. lošny, kde to sklo je odprasklé ze strany. A tam vidím původní barevnost. Sklářské barvy nejsou nic jiného než nízkotavitelná sklovina namletá na pudr, kterou si pak rozředíme v terpentýnu nebo sítotiskovém oleji. Druhy sklářských barev si mezi sebou mícháme a tak docilujeme různých stupňů hnědi, šedi atd. A ty potom přikládáme na barevná skla a hledáme přesný odstín,“ líčí práci sklářů Zdeněk Kudláček.
Zmizelá Alšova vitráž má zhruba devět set kousků, každý z nich musejí skláři vyříznout, namalovat, vypálit a zasadit do olověné osnovy. Je to přitom jen zlomek celé skleněné výzdoby, která by zabrala plochu dvou hokejových hřišť. Jak se práce zdejším mistrům povedla, se na vlastní oči budete moci přesvědčit za dva roky, kdy má být rekonstrukce Průmyslového paláce kompletně hotová.
