Jak se rodí křehká krása. Křišťálové údolí odhaluje staletou tradici sklářských mistrů
České sklo je ve světě stále pojmem, podobně jako třeba české pivo. Mistři skláři pokračují ve staleté tradici a udržují své řemeslo při životě. Na to, jak z kusu žhavé hmoty ve chvilce vykouzlí nádhernou sklenici nebo vázu, se ostatně můžete podívat na vlastní oči. Díky projektu Křišťálové údolí na Liberecku máte možnost navštívit bezmála sedm desítek míst, kde se rodí křehká krása.
Dívat se sklářům pod ruce je fascinující zážitek. Teprve když cítíte sálavé teplo ze žhnoucí pece, názorně pochopíte, jak je možné, že se sklovina táhne jako med a jak je možné vykouzlit z ní všechnu tu nádheru. Není divu, že tohle řemeslo spoustu lidí chytne a nepustí. „To nejdůležitější je, že vám ze žhavé hmoty vzniká něco pod rukama. Prostě je to tvořivá práce, to je to, co žene člověka dál,“ říká majitel sklárny v Častolovicích Petr Červený. Ve Florianově huti skláři zapojují vlastní fantazii, ale pracují také pro přední designéry z Česka i ze zahraničí.
Křišťálové údolí na Liberecku
Liberecký kraj, hlavně Českolipsko a Jablonecko, je místem, kde najdete největší počet skláren a sklářských firem v Česku. V posledních letech se regionu stále častěji říká Křišťálové údolí – tak se jmenuje i sdružení, které se snaží přiblížit umění a šikovnost zdejších mistrů skla veřejnosti. Patří mezi i ně sklárna v Častolovicích. „Máme tady spoustu skláren, které jsou otevřené v běžném provozu. Takže tam prostě návštěvníci přijdou a buď je tam prohlídka s průvodcem, nebo se podívají přímo ke sklářům. A oni jim často něco velmi pěkného vyprávějí. A jsou tady i místa, kde si lidé mohou zkusit fouknout vlastní sklo,“ láká zájemce David Pastva, manažer sdružení Křišťálové údolí.
Čtěte také
Takových míst je ve sdružení celkem sedm desítek. Některé jsou přístupné celoročně, třeba malá sklárna ve Svojkově nedaleko Nového Boru. Otec a syn Haidlovi tam křísí umění předků. Věnují se především výrobě replik historického skla. „Děláme středověk, který je pro mě alchymií, trošku tajemstvím. Technologie je stejná jako ve středověku, nástroje používáme záměrně původní, aby to odpovídalo tomu, co se našlo archeologicky nebo co je v muzeích,“ vykládá Jiří Haidl, majitel sklárny ve Svojkově v pořadu Prima Česko.
Na návštěvy jsou tady zvyklí, jednoduše se posadíte na pohovku a místo televize sledujete, jak se do formy fouká půllitr, jehož originál ze 17. století se našel kdesi v Anglii. „Udává se, že ta forma vydrží tři sta až pět set kusů podle náročnosti tvaru. Vypaluje se a mění objem,“ vypráví Jiří Haidl a dodává: „Ve středověku se dělaly poháry, které měly různé pásky na sobě. A říká se, že odměřovaly pijákům míru.“
ČTĚTE TAKÉ: Mistr a štrajchpudlíci. Odhalte kouzlo i historii Centra textilního tisku v České Lípě
Snaha poměřit se s tím, co dokázali jejich předci před sto i více lety, je mnoha sklářům společná. „Když vidíte 300 let starý kus, tak si chcete vyzkoušet, jestli to ještě dokážete. Tak se s tím třeba perete měsíc, než přijdete na ty fígle. Nám se to prakticky nezměnilo, ty píšťaly jsou furt stejné. Je to o železné trubce, o rukách a citu, vlastně jen chemie se nám změnila. Jsou čistší suroviny, používají se kvalitnější materiály, ale v principu je ta práce furt stejná,“ říká mistr sklář.
Tak až pojedete na sever Čech, nenechte si ujít příležitost navštívit některou ze skláren.
Čtěte také
