Čína má Putina pod palcem a hledá jeho nástupce. Z Ruska může být obří Pákistán, tvrdí analýza
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Rusko se v partnerství s Čínou dostalo do role žadatele.
Peking odmítl dotovat projekt plynovodu Síla Sibiře 2.
Čína tvoří už 40 % ruského zahraničního obchodu.
Stane se z Ruska v budoucnu čínský satelitní stát?
Čínský vůdce Si Ťin-pching kdysi ruského prezidenta Vladimira Putina obdivoval, nyní ho ale má pod palcem, uvádí analýza webu The Wall Street Journal. Čtyři roky války a ekonomické izolace totiž dostaly ruského prezidenta do pozice, kdy je ve vztahu s Čínou stále častěji tím, kdo musí žádat o pomoc. Čína si v Rusku navíc postupně buduje vztahy, které nejsou závislé pouze na Putinovi a pokud se situace bude nadále vyvíjet stejným směrem, mohla by podle některých analytiků Čína přeměnit Rusko na zemi, která bude s Čínou velmi propojená a závislá na ni.
Než se Putin vydal na svou čtrnáctou cestu za Si Ťin-pchingem do Číny, naznačil, že obě země dosáhnou průlomové dohody v oblasti energetiky. Jeho květnová návštěva skutečně měla jedinou ambici, přesvědčit Si Ťin-pchinga, aby dal zelenou druhému plynovodu mezi Ruskem a Čínou – známému jako „Síla Sibiře 2“. Jde o projekt připravovaný již dvě desetiletí, který Moskva zoufale potřebuje.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Střelba v Praze: Na místě mrtvý a jeden zraněný. Policisté zveřejnili první detaily k případu
Ruská delegace, která přiletěla do Pekingu ještě před Putinem, však tvrdě narazila. Čínští představitelé totiž dali šéfovi ruského státního plynárenského gigantu Gazprom jasně najevo, že se do projektu zapojí jen tehdy, pokud jim Rusko bude prodávat plyn za cenu, jakou účtuje domácím odběratelům. V podstatě tak Peking žádal Kreml, aby projekt dotoval. Aby svůj postoj zdůraznili, čínští představitelé Rusům sdělili, aby tuto otázku znovu nevznášeli, dokud se podmínky nezmění. O den později Putin opustil čínské hlavní město po podepsání 42 dohod – ta o plynovodu mezi nimi ale nebyla. „Si Ťin-pching přijal Putina jako císař, který přijímá návštěvu ve svém paláci, a poslal ho domů,“ řekl Jörg Wuttke, zkušený německý podnikatel s dlouholetými zkušenostmi v čínsko-ruských vztazích.
Čtěte také
Putinova návštěva Číny se konala jen několik dní poté, co se Si Ťin-pching v Pekingu setkal s americkým prezidentem Donaldem Trumpem. Obě strany summit prezentovaly jako schůzku dvou rovnocenných světových mocností. Trump svou návštěvu označil za „G2“ – tedy neformální „Skupinu dvou“. Čína si takové postavení zjevně užívá, oficiálně se ale tomuto označení vyhýbá. Obává se totiž, že by tím odradila země globálního Jihu, jejichž podporu potřebuje pro svou snahu přetvořit současný světový řád, píše The Wall Street Journal.
Nic nenasvědčuje tomu, že by se strategické partnerství mezi Pekingem a Moskvou mělo rozpadnout – naopak, čínská podpora Ruska se od invaze na Ukrajinu jen prohloubila a Peking udržuje ruskou válečnou ekonomiku v chodu: nakupuje ruskou ropu, dodává komponenty potřebné pro ruský obranný průmysl a poskytuje finanční infrastrukturu, která Moskvě umožňuje překonat západní sankce. Američtí a evropští představitelé proto opakovaně vyzývali Peking, aby vyvinul tlak na Moskvu s cílem ukončit válku, avšak bez většího účinku. „Čínský prezident se zřejmě poučil z 60. let, kdy sovětská tvrdá ruka vůči Číně jako ‚mladšímu bratrovi‘ přispěla k rozpadu tehdejšího spojenectví. Prozatím dbá na to, aby se k Putinovi na veřejnosti choval s úctou, i když se v soukromí snaží vymoci ústupky,“ uvádí WSJ.
Pevné vztahy nebo tenký led?
Putinova válka na Ukrajině ale také podle WSJ dala Si Ťin-pchingovi možnost dokončit již probíhající posun v mocenských poměrech a proměnit někdejší téměř rovnocenné partnerství ve vztah, v němž dnes Čína dominuje téměř ve všech ohledech. Čínské ministerstvo zahraničí uvedlo, že Čína a Rusko nadále úzce spolupracují v oblasti energetiky i v dalších oblastech. Dodalo, že oba lídři si vybudovali „vysokou míru vzájemné důvěry a hluboké přátelství“. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov sdělil, že jakékoli vnímání Ruska jako slabšího partnera je mylné, protože tento vztah „je založen na principu rovnosti. Obě strany zohledňují vzájemné zájmy.“
Přestože Čína i Rusko svůj vztah označují za „neomezený“, spojuje je hlavně společný odpor vůči USA, nikoli společné hodnoty. Rusko má navíc důvod být ze svých vztahů s Pekingem zklamané. Příliv čínského zboží do Ruska zaplavil domácí trh automobily, těžkými stroji, textilem a dokonce i kuřecími prsy, které jsou levnější a často i kvalitnější než to, co dokážou vyrobit ruské firmy. Rusko také stále častěji odhaluje pokusy o čínskou špionáž mezi vládními úředníky, ale Moskva se podle analytiků a osoby blízké ruským zpravodajským službám zdráhá tyto případy zveřejnit nebo je nadnést v rozhovorech s Pekingem ze strachu, že by to narušilo vzájemné vztahy. „Rusko v těchto vztazích jedná pragmaticky. Ví, na čem s Čínou je,“ uvedla Elina Ribaková, vedoucí výzkumnice v Petersonově institutu pro mezinárodní ekonomiku ve Washingtonu.
Obchod hraje zásadní roli
V současné době Rusko prostě potřebuje Čínu mnohem více, než Čína potřebuje Rusko. Když se Si Ťin-pching a Vladimir Putin poprvé setkali v roce 2013, tvořila Čína jen asi desetinu ruského zahraničního obchodu a hlavním ekonomickým partnerem Ruska byla Evropa. Dnes už Čína představuje téměř 40 % ruského obchodu a zajišťuje zhruba třetinu ruských příjmů z exportu. Rusko se přitom podílí na zahraničním obchodu Číny méně než čtyřmi procenty.
Čtěte také
Někteří analytici dokonce předpovídají, že Čína s Ruskem dohodu o projektu „Sibiř 2“ nikdy nepodepíše. Svět má totiž dostatek plynu a čínská spotřeba dováženého plynu by podle prognóz měla dosáhnout vrcholu v polovině 30. let 21. století. „Proč by se měli zavazovat k plynovodu, jehož výstavba trvá pět až šest let, a tím zvyšovat závislost na Rusku, když mohou získávat plyn z jakýchkoli jiných zemí?“ podotkl Wuttke.
Peking mezitím nemá kam spěchat, i když nedávná válka USA a Izraele v Íránu dala čínským představitelům důvod přehodnotit spolehlivost dodávek ropy a zemního plynu z této oblasti. „Je lepší Rusy ještě chvíli nechat na vážkách. Počkat, až se ruská ekonomická situace ještě více zhorší – až budou Rusové opravdu na kolenou –, aby přijali podmínky, které jsou pro Čínu výhodné,“ řekl Alexander Gabuev, ředitel Carnegie Russia Eurasia Center, o čínském přístupu k jednáním.
A jak podotýká WSJ, tato strategie má na své straně i historii. O prvním plynovodu „Power of Siberia“ se Rusko a Čína dohadovaly 15 let, než v květnu 2014 konečně dospěly k dohodě. Smlouva byla podepsána jen dva měsíce po ruské anexi Krymu, která zhoršila přístup Moskvy k evropskému financování a přiměla ji prolomit dlouhodobý spor s Pekingem o ceně plynu. Rusku se sice podařilo udržet kontrolu nad těžebními aktivy a zabránit jejich převzetí čínskými firmami, ale v otázce cen měla větší vyjednávací sílu Čína. Peking si proto zajistil výrazně nižší cenu plynu, která byla navázána na vývoj cen ropy.
Vliv Číny ale sahá daleko za hranice energetiky. Si Ťin-pching v uplynulém roce využil ekonomickou sílu země k tomu, aby donutil Putina k ústupku. Moskva souhlasila s tím, aby se čínský jüan stal hlavní měnou plánované banky pro regionální rozvoj pokrývající Střední Asii, známé jako Rozvojová banka Šanghajské organizace spolupráce. Moskva se tomuto kroku více než deset let bránila, protože se obávala rostoucího vlivu Číny v oblasti, kterou dlouhodobě považovala za svou sféru vlivu. V posledních letech však finanční izolace způsobená západními sankcemi přiměla Rusko svůj postoj přehodnotit. Podle čínských poradců a diplomatů Moskva naznačila, že je ochotna vstoupit do banky jako člen. Podmínkou z ruské strany však bylo zajištění, že činnost banky nebude omezována západními sankcemi.
Otázka prestiže
Záběry z nedávné Putinovy návštěvy v Pekingu upoutaly pozornost. Čínská státní média totiž zveřejnila fotografii Putina vedle obřího portrétu obou lídrů. Při pohledu z boku se zdálo, že na portrétu se čínský vůdce tyčí nad Putinem, který k němu s obdivem vzhlíží. Čínští diplomaté tvrdili, že tato inscenace neměla v žádném případě za cíl Putina jakkoli znevážit.
Putinova citlivost na tento druh symboliky postavení je ale dobře známá. Když bývalý prezident Barack Obama jednou přirovnal Putinovo shrbené držení těla a řeč těla k „znuděnému dítěti v zadní části třídy“, byl ruský prezident rozzuřený a vzájemné vztahy se ocitly v hlubokém mrazu. „Bere to velmi emotivně. Každého, kdo s ním zacházel s sebemenším pohrdáním, si Putin zapamatoval,“ řekl Sergej Radčenko, odborník na Rusko z Johns Hopkins School of Advanced International Studies.
Čtěte také
Historie vztahů mezi Čínou a Ruskem ukazuje, jaké následky může mít, když se silnější partner snaží příliš prosazovat svou převahu. Když Mao Ce-tung v roce 1950 navštívil Moskvu, aby se Stalinem uzavřel čínsko-sovětské spojenectví, sovětská propaganda zobrazovala Stalina na plakátech jako o něco vyššího než Maa. Mělo to symbolicky ukázat, že Sovětský svaz je v tomto vztahu „starším bratrem“. Ve skutečnosti byl přitom Mao asi o 10 centimetrů vyšší než Stalin. Snaha Moskvy udržet si dominantní postavení nakonec přispěla k rozpadu spojenectví v 60. letech. Obnovení vztahů mezi oběma zeměmi pak trvalo několik desetiletí a Spojeným státům během této doby přineslo významnou strategickou výhodu. „Poučením z tohoto vztahu je, že své postavení silnějšího partnera nesmíte využívat k ponížení slabšího partnera,“ řekl Radčenko.
Spory o vliv
Peking je však stále více znepokojen prohlubujícím se vojenským zapojením Ruska v Severní Koreji, která vyslala vojáky, aby bojovali po boku ruských sil na Ukrajině. Čína totiž Pchjongjang dlouho považovala za součást své sféry vlivu. Peking se především obává, že pokud by Rusko předalo Severní Koreji pokročilé vojenské technologie, mohlo by to posílit její jaderné schopnosti. To by zároveň mohlo vést k ještě užšímu spojenectví Jižní Koreje a Japonska se Spojenými státy. Čína by tím přišla o možnost využívat napětí mezi Soulem a Washingtonem a oslabovat tak americký vliv v regionu ve svůj prospěch.
Když Putin podnikl svou první zahraniční cestu po svém znovuzvolení v březnu 2024, jeho původním plánem bylo navštívit Peking a poté odcestovat přímo do Pchjongjangu. Čínská strana ho požádala, aby mezi dvěma zastávkami udělal časový odstup, protože po sobě jdoucí sekvence Čína–Rusko–Severní Korea by podpořila narativ o „ose autoritářů“, kterému se Peking snaží za každou cenu vyhnout. Putin vyhověl a jako zástěrku změnil trasu do Vietnamu. Si Ťin-pching se pak na začátku června vydal do Pchjongjangu, a to poprvé za sedm let. Analytici uvedli, že tato návštěva byla snahou znovu potvrdit, že hlavním patronem Severní Koreje zůstává Peking, nikoli Moskva.
Podle WSJ se dlouhodobá strategie Pekingu nemění. Čína si v Rusku postupně buduje vztahy, které nejsou závislé pouze na Vladimiru Putinovi. Udržuje kontakty s úředníky a představiteli ruských elit, kteří mohou mít vliv na směřování země i po Putinově odchodu. Podle některých analytiků jsou protizápadní postoje v ruské společnosti a státních institucích už natolik hluboce zakořeněné, že mohou přetrvat i bez svého současného hlavního zastánce. „Čína má opravdu velkou šanci proměnit Rusko v jakýsi obří Laos nebo Pákistán, tedy zemi, která bude mnohem více závislá na Číně, mnohem více s ní propojená a která bude k Číně mnohem více vzhlížet jako k vzoru a zdroji modernity,“ řekl Gabuev.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Fronty u pump v Rusku jsou vidět i z družic. Lidé se o palivo perou, popsal krizi analytik
vaclav.cerny@iprima.cz
