Andrej Babiš ve své předvolební kšiltovce Zdroj: ČTK
Česko se po devíti měsících boje s koronavirem dostalo do fáze chaosu a rozkladu. Nikdo už neví, podle čeho se rozvolňuje, na základě čeho se vláda Andreje Babiše (ANO) rozhoduje a kdy může přijít další uvolnění nebo naopak zpřísnění. Systém PES, který ministr zdravotnictví Jan Blatný pyšně představil před měsícem, se zhroutil. Jeho resort navíc čachruje s daty, ignoruje rostoucí reprodukční číslo i obavy a argumenty zkušených epidemiologů, kteří před budoucím vývojem varují a mluví o třetí vlně. Mezi lidmi tak začíná převládat anarchie, přestávají opatření dodržovat, nenosí roušky a řada podnikatelů v případě zpřísnění vyhrožuje, že restaurace, obchody ani služby už neuzavřou.
„PES by měl pomoci ochránit nás a přinášet nám data v jasné a srozumitelné formě pro všechny z nás. Tato tabulka by měla vydržet minimálně do konce roku, kdy navíc budeme vědět, jakým způsobem systém funguje. Cílem je maximální čitelnost a předvídatelnost,“ přesně těmito slovy uváděl ministr zdravotnictví Jan Blatný (za ANO) 13. listopadu systém PES.
Zdroj: Ministerstvo zdravotnictví
- PES „chcípnul“
Čitelný a předvídatelný systém se ale rozpadl ještě dříve, než vůbec začal skutečně fungovat. A to jen tím, že vláda sama ho přestala respektovat. Byl založen na pěti stupních a do nich rozdělené škále od 0 do 100. Záviset měl na čtyřech hlavních faktorech.
- výskyt nákazy a nové případy na 100 tisíc obyvatel za posledních 14 dnů
- výskyt koronaviru mezi seniory
- reprodukční číslo
- podíl pozitivních testů v denním vzorku
Na počátku bylo jasně řečeno, že pro přesun do nižšího stupně musí být hodnoty stejné nebo lepší minimálně týden, pro přesun do horšího stupně musí být hodnoty horší tři dny za sebou.
- Školy mimo PES
Ve chvíli, kdy Blatný systém představoval, bylo Česko v pátém stupni. Deset dnů nato se přesunulo do čtvrtého stupně a už tehdy přišly první zmatky. Týkaly se škol. Ačkoliv měli v rámci přesunu do čtyřky od 23. listopadu nastoupit žáci prvních stupňů základních škol na prezenční výuku, stalo se tak až o týden později.
Žáci, učitelé i rodiče očekávali, že ve chvíli, kdy se do jiného stupně přejde, začnou opatření platit okamžitě. To se ale nestalo.
- Frustrovaní hospodští a obchodníci v nejistotě
Další zmatky nastaly při přesunu do třetího stupně, k čemuž došlo ve čtvrtek 3. prosince (index byl na hodnotě 57). Připomeňme ještě to, že do poslední chvíle nebylo jasné, kdy a zda k otevření vůbec dojde. Hospody, služby ani obchody ještě v neděli nevěděly, zda nebudou moci otevřít třeba už v pondělí 30. listopadu. Vláda dokonce v neděli 29. listopadu mimořádně zasedala.
Jen tři dny po otevření, 3. prosince, se ale začala čísla zhoršovat a tento týden v úterý to byl třetí den, kdy čísla stoupala a tato tendence pokračuje. Čísla hovoří jasně – stoupá číslo R, index v rámci systému PES i další hodnoty, a mělo by se tak přestoupit opět do stupně č. 4 (index je na hodnotě 64).
Vláda ale kompletní přesun zamítla a udělala jen dílčí změny – zkrátila otevírací dobu restaurací nebo zakázala konzumaci alkoholu na veřejnosti. Vše se tedy odehrálo jinak, než bylo původně navrženo. Ministr navíc tvrdí, že je třeba připočítat i nové faktory.
„Nemyslím si, že bychom se těmi pravidly neřídili. Skóre je důležitým zdrojem, ale ne jediným,“ obhajuje svůj postup Blatný.
- Antigenní testy – záchrana, nebo cesta do lockdownu?
Oním novým faktorem, který je podle Blatného třeba zohlednit, jsou výsledky tzv. antigenních testů. Vláda doufá, že pokud připočte právě jejich výsledky, rizikové skóre v systému PES se zlepší. Před jejich započtením ale velmi hlasitě varují odborníci v čele s exministrem Romanem Prymulou nebo biologem Jaroslavem Flegrem.
„V příštím týdnu nás konečně čeká pokles rizikového skóre. Do procenta pozitivity se totiž začnou započítávat i výsledky antigenních testů, které minimálně 30 procent nakažených chybně vyhodnotí jako nenakažené. Když to nepomůže, započteme i výsledky těhotenských testů u mužů a můžeme dál rozvolňovat,“ napsal ironicky na Facebook evoluční biolog Jaroslav Flegr.
- Čachry s čísly
Pochybnosti o tom, zda je vůbec nastavený systém věrohodný, budí i zmatky kolem zmíněného indexu rizika. Aby mohl být zachován třetí stupeň, musí být index rizika maximálně do 60. V sobotu se nejprve objevila informace, že index je na hodnotě 59. Následně ale přišla oprava a index se vrátil na 57. Podobné zmatky se na webu ministerstva zdravotnictví nevyskytly poprvé. Jde celkem už o třetí chaotické údaje kolem indexu rizika. V minulosti se chybovalo i kolem počtu nakažených nebo úmrtí.
Objevují se proto spekulace, jestli resort s čísly úmyslně nemanipuluje, aby skóre bylo na co nejlepších hodnotách a vláda nemusela přistoupit k uzavření obchodů a restaurací, což by bylo veřejností přijímáno velmi negativně.
- Reprodukční číslo hovoří jasně
Zatímco k údaji o indexu rizika lze podle všeho dojít různě, reprodukční číslo mluví jasně. Právě číslo R je od počátku vypuknutí pandemie hodnota, na kterou odborníci často odkazují. Aby byla epidemie pod kontrolou, je podle nich potřeba číslo nižší než 0,8. Na tuto hodnotu kleslo 12. listopadu, od té doby mírně kolísalo a aktuálně opět stoupá. Podle posledního vývoje epidemiologové předpokládají, že se vyšplhá nejméně na 1,25. Nejhorší bylo začátkem října – na hodnotě 1,5.
Za Romana Prymuly bylo číslo R klíčovou hodnotou, po nástupu Jana Blatného se to ale změnilo. Možná i proto, že sám úplně přesně nevěděl, k čemu že hodnota vlastně slouží.
- Procento pozitivních testů i počet nakažených
Od počátku odborníci sledují ještě další dva důležité faktory, a těmi jsou podíl pozitivních testů v denním vzorku a celkový denní přírůstek pozitivních osob. Aby byla podle epidemiologů situace pod kontrolou, je třeba mít denně kolem maximálně jednoho až dvou tisíc nových nakažených. Podíl pozitivních testů by měl být kolem pěti až deseti procent. Česko má nyní denně nově nakažených kolem čtyř až pěti tisíc a podíl pozitivních testů v denním vzorku je nad 20 procenty. Vše tak ukazuje na to, že situace zdaleka pod kontrolou není.
- Třetí vlna na obzoru
Ať se bude index rizika vyvíjet jakkoliv, je zřejmé, že pro vývoj nákazy budou podstatná právě zmíněná čísla. A ta dělají odborníkům velké vrásky. Už nyní je jasné, že se prudkému zhoršení situace nevyhneme. Středeční čísla Ladislava Duška z tohoto týdne hovoří až o 10 tisících nakažených koncem roku.
Před rozvolněním a ohýbáním čísel, která pak hodnoty zkreslují a Česko se tím po Vánocích nevyhne třetí vlně nákazy, epidemiologové varovali předem.
„Dojde k fázi zlomu a při takto masivním rozvolnění musí logicky dojít k nárůstu. V lednu tady může být skutečně další vlna, nebo spíše přijde opět vzepětí druhé vlny. Silou opatření, která tady jsou teď, těžko zamezíme nárůstu,“ uvedl koncem listopadu pro CNN Prima NEWS Prymula.
- Paradox rozvolnění
I přes to všechno rozvolnění skutečně v prvním prosincovém týdnu přišlo. Každý, kdo se ale podíval na čísla z resortu zdravotnictví, musel na první pohled vidět, jak nebezpečné to je. K masivnímu rozvolnění totiž došlo za velmi podobných podmínek, za kterých v polovině října vláda naopak vše zavírala.
Stejné bylo jak číslo R, tak denní přírůstek, i počet pozitivních testů v denním vzorku. Výsledek byl takový, že jsme se začátkem listopadu dostali k 15 tisícům nakažených a hrozilo vyčerpání kapacit nemocnic.
- Pamatujete si ještě na semafor?
Když jsme u předpovědí Romana Prymuly, připomeňme i další protiepidemický systém. Ten byl dokonce vlajkovou lodí dvou ministrů zdravotnictví – Prymuly i jeho předchůdce Adama Vojtěcha. Šlo o tzv. semafor, na základě kterého bylo Česko rozděleno podle krajů do čtyř stupňů. Ve chvíli, kdy se ale všechny kraje dostaly do nejrizikovějšího stupně, který znamenal intenzivní komunitní šíření, musel i sám Prymula přiznat, že semafor ztrácí smysl.
Takto vypadal semafor na přelomu září a října, kdy na tom byla nejhůře Praha:
Praha na mapě regionů podle rizika nákazy covidem zčervenala. Zdroj: Ministerstvo zdravotnictví
- Anarchie veřejnosti
Zmatky a chaos vládních kroků, ať už to bylo pod vedením kteréhokoliv ministra, dovedly Čechy až do fáze, kdy už vůbec netuší, co se kdy uzavře, otevře, podle čeho se mají řídit a jak se alespoň pár dnů či týdnů dopředu připravit na to, co přijde. Vládě a jejímu postupu už nevěří ani ti, kteří na jaře trpělivě vyčkávali a doufali v brzké zlepšení. Apely a prosby premiéra z jeho předtočeného nedělního videa „Čau lidi“ už nikoho moc nedojímají a zdá se, že až bude vláda opravdu potřebovat vše znovu uzavřít, už ji nikdo neposlechne.
Ostatně už nyní se takové hlasy začínají objevovat. Hlavní prapor proti vládě vztyčily restaurace a postupně se přidávají i drobní živnostníci.
- Komunikační chaos – ti, co měli přijít, nepřišli
Nedůvěra ve vládní nařízení je způsobena právě i přístupem premiéra samotného. Ten sice ještě v březnu tvrdil, že musíme všichni táhnout za jeden provaz, ale brzy ho sám přetrhl. Jarní noční jednání vlády a vyhlašování opatření ze dne na den nebo neustále se měnící otevírací doby obchodů pro seniory byly jen začátkem komunikačního chaosu, který pokračuje dodnes. Na chvíli utichl přes léto, kdy se epidemie zklidnila.
Neschopnost komunikace se vrátila ale hned se zářijovým otevřením škol. Kvůli zmatkům kolem nošení roušek ve školách a zpřísnění opatření padly hlavy – epidemiologa Rastislava Maďara i ministra Adama Vojtěcha.
Premiér prý v této době nevěděl, jak špatná čísla mohou být, protože „ti, kteří měli přijít, nepřišli“. Nyní už premiér jasná čísla má a za posledních 14 dnů přišlo dost těch, kteří před rozvolněním varovali.
Chvíli nato, v říjnu, musel kvůli porušení vlastních opatření skončit i hlavní koordinátor epidemie od počátku – Roman Prymula – kterého vystřídal Jan Blatný. Hned první den ve funkci stihl dvakrát pomotat, jak se počítá číslo R, a vyšlo najevo, že kdysi podepsal petici proti Babišově vládě.
- Můžete za to vy všichni!
Místo toho, aby ale premiér přiznal chybu a vyvodil politickou odpovědnost, jak sám v březnu sliboval, začal házet vinu na všechny kolem. Kromě opozičních politiků, mezi nimiž nejvíce vyčnívá pražský pirátský primátor Zdeněk Hřib, dává premiér rostoucí čísla za vinu i vlastním občanům. Ti ale nedělají nic jiného, než že jdou do obchodů a restaurací ve chvíli, kdy mohou. To, že vláda zřejmě nečekala, že do nich vyrazí, už není jejich chyba.
