Témata zahraniční politiky se i letos ve volebních programech jednotlivých stran choulí na posledních příčkách – přestože jsou pro budoucnost Česka naprosto zásadní. Jak politici vnímají Evropskou unii, NATO či USA? A co by chtěli v zahraniční politice změnit?
ANO
Nejsilnější parlamentní uskupení v minulosti považovalo Evropskou unii za spojence, teď se jeho členové čím dál častěji stavějí do role jejích oponentů. Přesto chce ANO nadále ve strukturách Bruselu zůstat (stejně jako v NATO), souběžně s tím ale hodlá budovat silnější vazby s formací V4.
Za jeden z pilířů zahraniční politiky strana ve svém volebním programu označila boj s terorismem a ilegální migrací. „Proti nelegálním migrantům budeme i nadále postupovat tvrdě a nenecháme si diktovat, koho přijmeme na své území. Jakékoli kvóty jsou nepřípustné,“ napsalo ANO.
Spolu
Posledním bodem volebního programu koalice Spolu (ODS, TOP 09, KDU-ČSL) je právě zahraniční politika. Koalice se přimlouvá za dodržování tradiční české politiky a jasného pojmenování přátel (Evropská unie, NATO), ale také hrozeb (Rusko).
Spolu v rámci své zahraniční politiky vytipovala několik partnerských států, se kterými chce více rozvíjet vzájemné vztahy. Patří mezi ně Izrael, Japonsko či Jižní Korea. Mimoto chce koalice podporovat lidskoprávní aktivity v zemích jako Bělorusko či Kuba. Tento přístup Spolu považuje za „havlovskou“ diplomacii, jejíž odkaz chce ctít.
Koalice Pirátů a STAN
Tandem parlamentních stran považuje za tristní, že už příští rok předsedá Česko Radě Evropské unie – má tak reálnou moc nastavovat šest měsíců agendu unie – ale současná vláda se na to údajně nijak zvlášť nepřipravuje. Koalice Pirátů a Starostů to chce změnit. „Hrozí nám ostuda a promarnění příležitosti, která přichází jednou za 14 let,“ píše v programu.
Podobně jako Spolu koalice zamýšlí zamést s alibismem a jasně se vymezit vůči Rusku a Číně, naopak má v plánu aktivně se podílet na politice OSN či Světové banky. V programu politici také naznačují, že by chtěli Česko připravit na přijetí eura.
SPD
„Nenecháme si diktovat, s kým se smíme stýkat a s kým nikoliv,“ píše SPD ve svém programu, a nadále tak razí linii nacionalistické politiky a nepřátelství vůči Evropské unii. Strana chce umožnit občanům, aby o členství v EU a NATO rozhodli sami. SPD se nijak netají tím, že by orgány Bruselu ráda opustila.
Evergreenem volebních programů SPD je pak boj s ilegální migrací. „Migrační politika EU je proti zájmům ČR. Proto je jedním z našich hlavních programových cílů kategorické odmítnutí existující úpravy uprchlických kvót ze strany EU,“ píše se v programu frakce.
KSČM
Na politické mapě se hodlají komunisté nadále stáčet k východu. Z programu vyplývá, že KSČM chce budovat všestranné vztahy zejména s Ruskem a Čínou.
Naopak členství v EU i NATO považuje za zbytné, komunisté kritizují vojenské operace Severoatlantické aliance. Stejně tak nepovažují za adekvátní přátelit se s USA.
Přísaha
Hnutí Přísaha nemá téma zahraniční politiky ve svém programu příliš komplexně zpracované. Příslušníci strany si přejí pokusit se o reformu Evropské unie, ve které ale chtějí zůstat. Jen je podle Přísahy potřeba smýšlení Bruselu změnit. „Budeme usilovat o vylepšení, posílení práv a narovnání práv mezi starými a mladými členskými zeměmi. Více dosáhneme a změníme uvnitř evropského domu než křikem od nám vzdálených sousedů,“ píše se v programu strany.
ČSSD
„Česko je suchozemský stát střední velikosti,“ konstatuje ČSSD na úvod zahraniční rubriky volebního programu. Sociální demokracie tím naznačuje, že Česko se nikdy nemůže stát velmocí, přesto se ale musí snažit být v rámci Evropské unie i NATO vidět. ČSSD neodsuzuje taktická partnerství s USA, Čínou ani Ruskem.
Sociální demokracie bude dle programu nadále bojovat proti ilegální migraci, stavbě vojenských základen na českém území či vzniku daňových rájů. Zasloužit se chce také o fungování demokracie ve státech bývalé Jugoslávie.
