Apartmány v Gruzii jsou za cenu chatky v lese v Česku. To říká v rozhovoru pro CNN Prima NEWS Daniela Zapletalová z restaurace hotelu Magnetic Beach Resort v gruzínském Kobuleti, kde je hlavní designérkou. Podle ní se investice do nemovitostí v zemi v současné době vyplatí, ceny ale porostou.
V létě jste s manželem otevřeli český hotel v Gruzii, který jste společně postavili. Proč zrovna tam?
Gruzie vůbec nebyla náš plán, v roce 2018 jsme se tam vydali na výlet za vínem. Při té příležitosti jsme se seznámili se spoustou Čechů, kteří tam žijí. Zaujalo nás, co říkají. Začali jsme si studovat výhody podnikání v Gruzii a zjistili jsme, že je to zajímavá destinace i pro klienty.
Jak se tedy stalo, že jste začali podnikat?
Seznámili jsme se s Gruzínci, kteří sháněli někoho, kdo by zafinancoval jejich projekt. Slovo dalo slovo a dopadlo to tak, že jsme od nich stavbu odkoupili, protože jsme nechtěli stavět podle původního projektu. Oni chtěli mít jen apartmány, ale my jsme to změnili na systém apartmánového hotelu s bazénem, restaurací i bary.
Mnoho lidí si v poslední době oblíbilo kupovat apartmány u moře. Vyplatí se to?
Ceny nemovitostí v Gruzii jsou samozřejmě s Českou republikou nesrovnatelné. Apartmány jsou tady za ceny, když to řeknu hloupě, chatky v lese. Je to pořád daleko levnější než u nás. Apartmány se tady podle výbavy a podle stavu pohybují někde od 800 až do 4,5 tisíce dolarů za metr. Buď si koupíte jenom kóji v monolitu nebo si koupíte apartmán, který je už hotový, že má sádrokartony, okna, ale pořád si ho musíte vybavit.
Jak rychle budou podle vás ceny stoupat?
Myslím, že situace bude úplně stejná, jako byla v Bulharsku třeba před nějakými 15 lety, kdy Češi investovali do Bulharska a byly tam velice příznivé ceny. Dneska už jsou ceny prakticky na úrovni kterékoli jiné destinace a nějak zvlášť výhodné to tam není. Podobně ceny stoupnou i v Gruzii. Už teď stoupají tím, že začala válka na Ukrajině. Rostou tu ceny jídla, benzínu, ale samozřejmě i nemovitostí.
Ve vašem hotelu si lidé mohou apartmány koupit. Jak to funguje?
Gruzie je 3,5 hodiny letu z Česka a víme ze zkušeností, že když si Češi kupují apartmány třeba v Ománu, v Chorvatsku, na Mallorce nebo na Kanárech, tak potom mají problémy se servisem. To jsme kvůli klientům nechtěli, protože lítat a shánět uklízečky, vyměňovat nábytek, spravovat vodu nebo shánět někoho, kdo se o to bude starat, je složité.
My jsme chtěli, aby lidé zainvestovali a už se nemuseli starat, proto jsme ten servis vzali na sebe. Navíc jsme postavili bazén a restaurace, abychom zlepšili návratnost investice, kterou máme nastavenou na 12 let. Ale spíš počítáme s návratností osm let. Proti českým investicím je to daleko rychlejší, nedá se to srovnat.
V Gruzii je navíc výhoda, že tu není regulace, že by cizinec nesměl něco koupit jako třeba v Thajsku. Dokonce cizinci mají i daňové výhody, třeba za výnos z nemovitosti je tady stále pět procent, což je úplně luxusní procento.
A kolik u vás tedy ty apartmány stojí?
Cena se trošičku liší podle patra a podle velikosti apartmánů. Cenami se příliš nezabývám, protože finančník je můj manžel. Ale všechny ceny jsou jasně uvedené na webu, nikomu je nesnižujeme ani nezvyšujeme. Když si najedete na stránky hotelu, najdete tam přesně ceny za každý apartmán.
Jak jste na tom s prodejem, mají o apartmány lidi zájem?
Vyprodáno ještě nemáme, ale apartmány se prodávají. Zajímavé je, že máme zatím stoprocentní českou klientelu, protože náš marketing se zaměřuje na český trh. Zatím nerozhazujeme sítě třeba ani po v Izraeli nebo v Íránu, prodáváme jenom v Česku. Jsme taková Česká republika v Gruzii.
Vezmu sbíječku a montérky a práci musím Gruzíncům ukázat, jinak by mě neposlouchali.
Říkáte, že váš manžel je finančník a vy stavař, celou stavbu jste vedla. Jak se vám spolupracovalo s gruzínskými dělníky?
V Gruzii stavět je trošičku složité, protože je tam málo odborných řemeslníků. Prakticky každého řemeslníka, který přišel na stavbu, jsme si museli zaučit. A není to jenom o tom, že by to řemeslo neznali, ale je to o tom, že neznali naše materiály, protože jsme vozili téměř veškerý stavební materiál z České republiky.
Proč?
Protože, co se týká stavebního materiálu, tak většinou není tak lehké ho sehnat nebo se na něj musí čekat. A materiál často není moc kvalitní, protože Gruzínci neumí používat moderní materiály, nemají vůbec možnost si je koupit. Všechno jsme museli vozit, aby stavba byla kvalitní a aby odpovídala evropskému standardu. Nic jiného nám nezbylo.
Že žena vede stavbu, je celkem neobvyklé. Jak to gruzínští dělníci vnímali?
Moje role původně byla, že navrhnu architekturu pokojů a zázemí hotelu. Ale velice rychle se změnila na to, že jezdím pravidelně s naším stavebním dozorem.
Ale Gruzínci by mě nikdy neposlouchali jako 160 centimetrovou ženu, pokud bych jim nepředvedla, že tu práci umím. Často musím vzít montérky a do ruky sbíječku a práci jim ukázat. Když jsem chtěla, aby obkladači obkládali koupelny jiným systémem, musela jsem jim ukázat.
