Automatické mlýny
Pardubické automatické mlýny žily dlouhou dobu ve stínu známějších historických památek. Mouku už si tam sice dnes neumelete, zato na vás naplno dýchne industriální ráz počátku 20. století. Utajený architektonický skvost města teď ožil po náročné rekonstrukci a vítá první návštěvníky.
Průmyslová stavba Automatických mlýnů na pravém břehu řeky Chrudimky se i dnes majestátně tyčí do výše a v městské zástavbě vyčnívá. Její vznik se datuje mezi roky 1909 a 1910, kdy se do výstavby dala mlynářská rodina Winternitzů. Pozemek získali bratři výměnou za starší mlýn ve středu města.
Galerie se zbytky zrn
Záměr vznikal na samém tehdejším okraji Pardubic, dnešním pohledem ale mlýny leží v bezprostřední blízkosti centra. I proto už dávno neslouží svému účelu. Hluk z výroby by byl neúnosný. Národní kulturní památku oživil Pardubický kraj, který velkou část areálu odkoupil. Jde o jednu z významných staveb vznikajících pod taktovkou architekta Josefa Gočára, který už tehdy neopomenul fakt, že staví takřka na dohled od místního zámku. „Pernštejnové se velice inspirovali například toskánskou renesanční architekturou a z toho vyvodil architekt Gočár jeden ze základních prvků té stavby, a to je prvek vlaštovčích ocasů, které dekorují obě historické stavby automatických mlýnů,“ upozorňuje na jednu z místních zvláštností Eliška Jedličková, kurátorka Gočárovy galerie, která vznikla v hlavní budově mlýnů.
Industriální ráz interiéru včetně vysokých stropů se pro galerii ideálně hodil. „Je to místo bývalých sil. Nyní zde máme výstavní prostory, ale návštěvník tady může dýchat atmosféru, která tu byla s původním účelem. Můžete tu vidět zcela původní zanechané betonové zdi, když se na ně budete koukat trochu blíže, tak můžete vidět i zbytky zrn, která tu zůstala z původního mlynářského účelu,“ radí Eliška Jedličková.
ČTĚTE TAKÉ: Tady se rozdělovalo Československo. Vila Tugendhat dodnes fascinuje nevídaným luxusem
Dnes galerie, dříve místo pokroku
Automatické mlýny ve své době ztělesňovaly ideál vyspělé mlýnské technologie. V pokrokovosti a parametrech výroby se jim mohl rovnat jen málokterý konkurent, a i díky tomu byly Pardubice s tradičním perníkem nejen centrem umění pekařského, ale právě i mlynárenského.
Jedním z hlavních historických artefaktů je elektromotor, který v minulosti napájel až osm dalších strojů v různých patrech a tím rozpohyboval celý mlýn.
Zázrak tehdejší techniky umožnila takzvaná transmise, která skrze otočná kola a pásový mechanismus hnací sílu přesouvala. Ta dominuje dnešní vstupní hale s pokladnou. „Architekt Petr Všetečka, jenž stojí za celkovou rekonstrukcí Automatických mlýnů, tu ponechal částečně i relikty, které byly původně funkční, a které zde bývalí majitelé také ponechali. Takže jak bude návštěvník postupovat od pokladny až po poslední patra stavby, uvidí některé z těch reliktů. Máme u nich popisky, tudíž je to i edukativní. Budou si moci přečíst, k čemu se to využívalo, nebo využít komentovaných prohlídek, které chceme i do budoucna nabízet,“ vykládá Eliška Jedličková v pořadu Prima Česko.
Bohatý prostor nabídne zážitek nejen pro fanoušky historie. Kromě galerie tu vznikla také kavárna, knihovna, multifunkční sály a kulturní zázemí.
