Advokát Petr Němec podal k Nejvyššímu státnímu zastupitelství trestní oznámení na premiéra Andreje Babiše a bývalého ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha (oba za ANO) kvůli jejich jednání v souvislosti s druhou vlnou epidemie koronaviru. Politici se podle něj mohli dopustit maření úkolu úřední osoby z nedbalosti, šíření nakažlivé lidské nemoci z nedbalosti či vydírání.
Veřejnosti jste byl doposud znám spíše jako advokát, který pomáhá lidem v exekucích. Co vás vedlo k podání spíše politického trestního oznámení?
Já bych to neoznačil za politické trestní oznámení. Všichni tu situaci sledujeme a vidíme, že ten vývoj v porovnání s jinými státy odpovídá spíše nějaké nezřízené epidemii. Je zjevné, že se někde stala chyba a je samozřejmě otázkou, jestli za tu chybu někdo nese odpovědnost. Pokud se mě ptáte na nějaký úkrok z mého oboru, tak to není úplně pravda, protože jsem studoval bezpečnostní a strategická studia a psal jsem diplomovou práci na krizový management za válečného stavu. Takže obecně je mi tahle problematika epidemie blízká. Jako advokát jsem zvyklý skládat dohromady důkazy a z toho vyvozovat nějaké závěry. V tomhle případě jsem viděl, že se vláda rozhoduje neracionálně, její kroky nedávají smysl a nedopovídají vývoji a stanoviskům odborníků. To byl jeden z důvodů, proč jsem to trestní oznámení podal.
V čem konkrétně se tedy Andrej Babiš s Adamem Vojtěchem podle vás provinili?
Je to komplexní problém a člověk, který stojí mimo tyto instituce, do něj samozřejmě nevidí. Je možné si ale vzít nějaké konkrétní dílčí kroky, na kterých lze demonstrovat, že se tam stala chyba. Jedním z takových kroků je opatření ministerstva zdravotnictví, kdy poradní orgán vlády navrhl, že se zpřísní pravidla pro nošení roušek, a následně se to za necelý týden zásadně zmírnilo, vypadly z toho školy a tak dále. Člověk si ale logicky říká, že každé rozhodnutí musí mít nějaké odůvodnění, které je něčím podložené. Začal jsem tedy po tom odůvodnění pátrat. Ze samotného opatření ministra zdravotnictví plyne, že se nezměnily žádné podmínky a že tu naopak byly důvody ke zpřísnění. To je jasný důkaz, že opatření ministerstva zdravotnictví šlo proti odborným doporučením a proti obecně známým vědeckým zjištěním.
Vy z toho tedy osobně vyvozujete, že se vláda řídila spíše veřejným míněním než těmi odbornými doporučeními?
To je na orgánech činných v trestním řízení. Já mám před sebou dva dokumenty, kde je jedno přísnější opatření a jedno mladší a mírnější. Obě mají ale stejné odůvodnění, které říká, že je zde důvod zavést přísnější opatření. Pokud vláda to přísnější zrušila tím mírnějším a nechala tam to samé odůvodnění a nemá na stole žádné nové studie, které by říkaly, že lze v tuhle chvíli udělat pouze mírnější opatření, tak se někde stala chyba. Pak už je to na orgánech činných v trestním řízení, aby prověřily, zda se tyto úřední osoby při plnění svých povinností rozhodly na základě dat, anebo šly vědomě proti nim. Poté je samozřejmě otázkou, co je k tomu motivovalo.
Má vaše trestní oznámení vůbec šanci na úspěch? Existuje například nějaký podobný precedens z minulosti?
Odpověď je taková, že tady zatím žádná taková epidemie nebyla, a je to tedy neprobádaná oblast. Nicméně platí, že jestli státní zastupitelství vyslyší naše pochyby, tak má žalovat. Já uznávám, že trestné činy mohou být na hraně a lze argumentovat, že šlo o politická rozhodnutí. Nicméně je tam celá řada dalších osob, které nejsou politiky. Ostatně ministři jsou politiky jenom částečně. Ministr dělá v drtivé většině případů úřednická rozhodnutí. O tom, kde je ta tenká hranice, má rozhodnout soud.
Napadají vás ještě nějaké případy, kdy podle vás zaváděla vláda některá opatření podivně?
Další podstatnou věcí, kterou by měla vláda vysvětlit, protože odpovědnost nesou všichni ministři, je vyhlášení nouzového stavu. Tím deklarujeme, že je tady krizová situace a musíme jednat, jenže vláda odložila účinnost nouzového stavu a zároveň o několik dní odložila dobu, kdy přísnější opatření reálně přijala. To je přeci nesmysl. Buď tady byla krizová situace a bylo potřeba jednat, anebo tu nebyla krizová situace. To je, jako kdyby hasiči vyhlásili nouzový stav, protože by hořel bytový dům, ale pak by si dali nohy na stůl a tři dny nic nedělali. Mělo se okamžitě jednat a nejednalo se. Vzniklo tak další prodlení, které ohrozilo zdraví lidí, a ten vývoj se reálně zhoršil.
