Jednu z nejsilnějších voličských základen si předseda slovenské krajně nacionalistické parlamentní strany Marian Kotleba vytvořil v horských údolích u hranic s Českou republikou. Proč zrovna tam? Na Kysucku to zjišťoval reportér CNN Prima NEWS. „Kotleba je dobrý člověk. Pomáhá lidem a věří v Boha,“ myslí si Vilma Mičudová, oddaná Kotlebova volička z kysucké dědiny Zákopčie.
Třiasedmdesátiletá Vilma Mičundová spěchá na večerní mši svatou do barokního kostela sv. Jana Křtitele. „Kotlebu u nás napřed volili mladí lidé, pak jsme se přidali i my starší,“ vypráví během čekání na autobus, který ji odveze k chrámu. Zákopčie má 1800 obyvatel, rozhodně to ale není klasická vesnice. Tvoří ji deset původně valašských pasteveckých osad, které jsou roztroušeny v pěti odlehlých dolinách malebného pohoří Kysuca. „Vnuk i já jsme ho chtěli za prezidenta, tak jsme mu dali hlas,“ hlásí se žena k politikovi svého srdce. V prvním kole prezidentských voleb v březnu 2019 získal Marian Kotleba v Zákopčie 23 procent hlasů.
Byl by dobrým prezidentem
Kdyby předseda extremistické strany Kotlebovci – Ľudová strana Naše Slovensko (ĽSNS) dostal i ve zbytku Slovenska přibližné stejné procento hlasů jako v Zákopčie, postoupil by do druhého kola namísto Maroše Šefčoviče. To se nestalo a Šefčovič se utkal s favoritkou prezidentské volby Zuzanou Čaputovou, dnešní hlavou státu. „Škoda, Kotleba je dobrý člověk, inteligentní, vzdělaný a chodí do kostela. Byl by dobrým prezidentem, musíme mu holt dál fandit,“ slibuje penzistka. To už přijíždí autobus, aby ji i s dalšími věřícími zavezl blíže k Bohu. Symbolicky i fakticky, kostel stojí v osadě Kordišov vysoko v kopcích.
Bohem se Marian Kotleba ohání často a na Kysucích se mu to vyplácí. Nejstarší generace oceňuje, že se hlásí k válečnému klerofašistickému Slovenskému státu (1939–1945) a chválí tehdejšího prezidenta v sutaně – kněze Jozefa Tisa. Když jsem letos v únoru přijel napsat reportáž o mítinku Kotlebovců v nedaleké Turzovce, na vlastní uši jsem slyšel: „Ať Panna Marie chrání Turzovku a Kysuce před LGBT komunitou, která chce rozvrátit tradiční rodiny.“ Z pódia to volal Štefan Kuffa, jeden z kandidátů do parlamentu a bratr katolického kněze. Kuffa se dokonce zapřísahal zázrakem, který se v padesátých letech odehrál u Turzovky, kdy se měla sedmkrát zjevit Panna Marie. Božská Panna prý v příštích letech pomůže Marianu Kotlebovi i věrným Slovákům v boji proti homosexuálům a imigrantům.
Tady na Kysucách má katolická víra silné kořeny a kostely jsou plné i ve všední den večer, takže předvolební hesla ĽSNS typu „zachováme Slovensko národní a křesťanské“ měla ohlas. A letáčky z kampaně s podobnými slogany stále zdobí autobusové zastávky i kdejaký sloup. Hluboká víra je patrná i na každé křižovatce v Zákopčie, u které stojí pečlivě upravená kaplička či alespoň kříž. Boží muka tady střeží i flotilu traktorů na zemědělské farmě.
Hitler, Stalin a Kotleba
Třítisícový Svrčinovec je první slovenskou obcí na mezinárodní silnici E75 z Třince do Žiliny. A Marian Kotleba tady loni vyhrál první kolo prezidentských voleb, když získal 25 procent hlasů. Místní začínám zpovídat na nádraží, pokladna je sice zrušena, ale vystřídal ji krámek se zahrádkářskými potřebami. „Politika mě nezajímá, to je záležitost chlapů, do toho nemám co mluvit,“ odpoví prodavačka, když se pídím po Kotlebově úspěchu na slovenské straně Beskyd. „K volbám tedy nechodíte?“ Ptám se pro pořádek. „Ale chodím, chodím. Volím ale tak, jak mi lístky nachystá můj chlap.“ Problém už raději nerozvíjím, jen tiše přemítám o volebním právu žen…
Do krámku přichází starší muž a shání se po přípravku na hubení mravenců. Jak se záhy ukáže, touha po „hubení“ nekončí u hmyzu. „Od revoluce v roce 1989 jsme na Slovensku neměli za prezidenta žádného pořádného chlapa. Chtělo by to Hitlera nebo Stalina. A jediný, kdo by to u nás mohl ještě zachránit, je ten Kotleba,“ říká s vážnou tváří pětašedesátiletý Peter. Stejné mínění má i o premiérech.
Mítinky jsem jim nepovolila
Ultra extrémní hlas z centra Svrčinovce je třeba vyrovnat. Na radnici jdu pro korektnější názory, čeká mě tam starostka Renáta Majchráková zvolená za nezávislé. „Na rozdíl od Čadce nebo Turzovky u nás v obci Kotlebovcům žádné mítinky nepovoluji. Nemám zájem, aby tady někdo veřejně popíral holocaust a zpochybňoval židovské oběti,“ má jasno. Jen z nedaleké Turzovky muselo v době Slovenského státu do vyhlazovacích táborů nejméně 70 židovských starousedlíků, z Čadci jich bylo odvlečeno víc než dvakrát tolik.
Z Facebooku Mariana Kotleby Zdroj: facebook.com
Z Facebooku Mariana Kotleby Zdroj: facebook.com
Starostka si ale myslí, že Kotleba na Kysucku získává antisemitismem či tajnosnubným používáním číslovek spojených s nacismem a Adolfem Hitlerem (14, 88) jen malý počet hlasů. Voliče si prý ĽSNS kupuje populistickou kritikou úplně všeho, co souvisí s oficiální politikou. „A utopickými sny, které jsou nerealizovatelné,“ líčí Renáta Majchráková. Kotlebovci třeba tvrdí, že obnoví státní podniky, dají práci všem Slovákům a pustí se do masové výstavby bytů. Že asociály z osad, kteří nepracují, odříznou od sociálních dávek, a že zavedou hmotnou zodpovědnost politiků.
Kysuce mají podle starostky silně levicovou historii. Co však předváděl sociálnědemokratický premiér Robert Fico, to zdejším lidem moc levicové nepřišlo. „Štval je pořád více, až se nas**li tak, že začali volit protisystémově,“ říká Majchráková. Od radikálního levičáctví může být navíc jen krůček k extrémní pravici. Pokud se činnost nové slovenské vlády na čele s Igorem Matovičem (OLANO) nebude zásadně odlišovat od přecdhozích kabinetů, tak první žena ve Svrčinovci předpokládá, že na Kysucku příliš neklesne ani Kotlebova popularita.
Pandemie podle ĽSNS
Majchráková kritizuje, že slovenská vláda úplně nezvládla koronavirovou krizi. „Neberu však nemoc COVID-19 na lehkou váhu, protože ve Svrčinovci žije několik pendlerů, kteří se nakazili na karvinských šachtách. Jen si myslím, že už je čas zrušit nouzový stav, vy Češi jste ho zrušili dávno.“ O kvalitách slovenských, a vlastně i českých hygieniků si také myslí své: „V obci žije jeden vyléčený horník, který si z Karviné přivezl negativní test, ale tady mu po odběrech řekli, že je pozitivní. Ten chudák jde z karantény do karantény.“
Jak ovšem využil pandemii předseda Marian Kotleba, to se starostce ekluje. Předseda ĽSNS infikuje mysl voličů těmi nejšílenějšími spikleneckými teoriemi, které sdílí už nejméně 300 tisíc Slováků. Napřed přišel s teorií, že virus přinesli migranti, aby následně vysvětlil, že slovenská vláda ve spolupráci s EU a globálními společnostmi infekci vypustila záměrně: „Cílem je dostat slovenskou ekonomiku na kolena a připravit půdu pro to, aby se mohl přeskupit majetek lidí do rukou vyvolených skupin, do rukou oligarchů, do rukou nadnárodních finančních skupin a nadnárodního kapitálu.“
Zároveň šířil hoax o čipování. S vakcínou proti nemoci COVID-19 se do těla všech Slováků dostane čip a jedinec se stane pouhou loutkou systému, obdobně jako ve slavném románu 1984 spisovatele George Orwella. Kotleba si vzal na pomoc i Bibli a citoval z neexistujícího Zjevení Svatého Jana, v němž bylo čipování prorokováno. Nemoc COVID-19 principiálně odmítá jako smyšlenou.
Staňo Vendel je důchodce. Odpracoval si prý patnáct let v dolech na Karvinsku, jinak býval řidičem náklaďáků. Ve Svrčinovci mě zastavuje před obchodem, dává mi do ruky jedno euro a prosí: „Kup mi tam rybízové víno. Já do obchodu nesmím, vždycky tu za***anou roušku někde ztratím a nová stojí tři eura.“
Nová šance pro extremistu?
V sousední obci Čierne získal Kotleba v prvním kole prezidentských voleb 22 procent, v letošních parlamentních pak 15 procent (na celém Slovensku získala letos ĽSNS osm procent). „Kotleba má dobré názory a možná je teď ten správný čas ho znova volit, když nás vláda toho šaška Matoviče zklamala,“ říká osmašedesátiletý Jozef Plevko. A naráží na nedávný pokus opozice o Matovičův pád. Na zpochybňování koronaviru, které hlásá Kotleba, prý možná něco je. „Říká, že je to umělý vir, který má uškodit Slovensku, třeba má pravdu.“
Pan Plevko tvrdí, že nejlépe se žilo za komunistů: „Teď je to bída, jako bývalý havíř mám důchod 400 eur, ale to mají i cigáni, kteří si celý život hráli na invalidy. Víc než 130 eur platím za obecní byt a další peníze za léky.“ Zato Peter Staňo se narodil až po pádu komunismu a pandemie využil na vybudování penzionu s pizzerií v centru obce Čierne. „Otevřeno mám teprve týden, už se to ale pomalu rozjíždí,“ říká optimisticky. Kotlebu nevolil, hodně jeho přátel mu však dalo hlas. „Mně jsou Kotlebovy akce odporné, jde mu jen o vyvolávání násilí a nenávisti.“
Bůh, holocaust a Romové
Ze Svrčinovce je to pět kilometrů do centra Čadci, která má pětadvacet tisíc obyvatel. Zvoním na faře u kostela sv. Bartoloměje. „Kotleba? O politice s novináři nemluvím,“ odmítne mě farář, když se zeptám na ĽSNS, která se letos v únoru na mítinku ve zdejším kulturním domě mnohokrát zaštiťovala Bohem i Pannou Marií. Chtěl jsem také otevřít kauzu kněze Emila Floriše, který v roce 2014 při veřejné bohoslužbě relativizoval holocaust místních Židů, když podle slovenských médii prohlásil:
Romové na náměstí v Čadci, kteří se právě dostali do sporu s údajnými Kotlebovci Zdroj: Ivan Motýl
Romové na náměstí v Čadci, kteří se právě dostali do sporu s údajnými Kotlebovci Zdroj: Ivan Motýl
„Dobový spis z Čadce říká, že Židé vlastnili v centru hospody, obchody a hotely. Byli tvrdí a chamtiví. Když je odtud odváželi, lidé s tím sice nesouhlasili, ale na druhé straně tady bylo určité nadšení, protože, bohužel, mnohé ožebračili. (…) Hlinkova garda k nim byla mírná, plnila rozkazy. Prezident Tiso byl bezmocný o to víc, že o Osvětimi nikdo nevěděl. (…) Nyní hrozí, že na řadě jsou Romové. A víte proč? Protože zneužívají systém a dobrotu lidí. Jenže těch dobrých lidí ubývá a nastupuje sobectví. Pokud těmto sobcům vezmou z koláče, pak začne něco tvrdého a možná se to nějakým jiným způsobem bude podobat tomu, co dělali se Židy,“ řekl kněz Floriš před stovkami věřících.
Mířím na náměstí u kulturního domu, což je obludná stavba z konce komunismu. Stejně jako protější hotel. Atmosféra tady připomíná spíš ruská či ukrajinská města, postsovětské dědictví s plnou parádou. A všude hloučky Romů z nedaleké vyloučené lokality s předválečnými činžáky. Náhle na náměstí přijíždějí v plné rychlosti dvě policejní auta, protože někdo ohlásil, že minorita se tu dostala do vážného konfliktu s majoritou, anebo naopak. „Ti dva tam, co vypadají jak od Kotleby, nám tady začali sprostě nadávat. Nejhorší nadávky, jako že k***t do huby! Ani to nemůžeme opakovat, jak je to sprosté! Tu cikno, bango kar! Rasismus,“ chrlí na mě o překot skupina Romů.
Policie nadávajícím a viditelně opilým mužům domlouvá, načež je nechá odejít. „Kdybych já nadávala bílým, tak mě předvolají na přestupkovou komisi,“ říká nespokojená Romka. Stalo se 6. srpna 2020 v 15:45 hodin. Národnostní soužití v Čadci asi není ideální a mítinky a další aktivity Kotlebovců ho určitě nevylepšují.
Turzovka, město emigrantů
Půl hodiny poté stojím na náměstí v osmitisícové Turzovce a ve farním kostele Nanebevzetí Panny Marie s úžasem objevuji zašlou pamětní desku. „Za nové zvony tohoto chrámu z Ameriky obětovali následující,“ stojí na desce s více než sto jmény. Během první světové války zrekvírované zvony se totiž podařilo nahradit novými z darů amerických vystěhovalců z Turzovky. Kysuce byla krajem nebetyčné bídy, a když se od druhé třetiny 19. století naskytla možnost zkusit uspět ve Spojených státech, odešly za velkou louži tisíce obyvatel regionu.
Emigrantům do USA dokonce v Turzovce na náměstí postavili pomník. Vystěhovalectví zachránilo stovky rodin od celoživotní bídy, mnozí i parádně zbohatli, přesto se teď ve městě fandí straně, která hlásá polopravdy a lži a odmítá emigraci jako cestu za štěstím.
„V Bruselu uslyšíte, že Evropa vítá uprchlíky, aby splatila dluh za koloniální politiku v Africe. Řekněte mi upřímně, kdo z vašich předků měl doma černého otroka, který mu doma okopával brambory? Proč byste tu měli mít černochy?“ vykřikoval v letošní předvolební kampani na obyvatele Turzovky europoslanec za ĽSNS Milan Uhrík. V prezidentských volbách dostala ĽSNS v Turzovce 22 procent, v letošních parlamentních 17.
Jsou to neonacisté?
Ľudová strana Naše Slovensko se poprvé probojovala do slovenského parlamentu v roce 2016. Tehdy v Národní radě Slovenské republiky usedlo 14 extremistů, po letošních únorových parlamentních volbách dokonce 17. Téměř 230 tisíc voličů (8 %) tak dalo v únoru hlas partaji, o které se veřejně říká, že je neonacistická či neofašistická.
Původně Kotleba vedl ultranacionalistickou politickou stranu Slovenská pospolitosť, která oslavovala klerofašistický Slovenský stát a v roce 2006 byla Nejvyšším soudem rozpuštěna pro „extremistické politické tendence a rozpory s ústavou“. Kotleba ji rychle nahradil Ľudovou stranou Naše Slovensko, s níž v roce 2013 vybojoval post župana Banskobystrického kraje. Historický ústav Slovenské akademie věd letos v červnu konstatoval v odborném posudku pro Speciální trestní soud, že Kotlebova strana je „jedinou relevantní neonacistickou stranou na Slovensku“.
Turzovka na Kysocách Zdroj: Ivan Motýl
Turzovka na Kysocách Zdroj: Ivan Motýl
Letos 8. září bude Kotleba znovu vysvětlovat u Speciálního trestního soudu, proč v rámci charitní stranické akce rozdával šeky v částce 1488 eur. Navíc 14. března, v den vzniku Slovenského státu v roce 1939, který byl ustaven v součinnosti a pod ochranou Hitlerova nacistického Německa. Číslo 14 je i kódem amerických rasistů a neonacistů pro následující větu o čtrnácti slovech: We must secure the existence of our people and a future for white children (Musíme zajistit existenci našeho lidu a budoucnost pro bílé děti). Číslo 88 označuje osmé písmeno v abecedě, tedy H, neonacisté takto skrytě oslavují nacistický pozdrav Heil Hitler.
Strana ĽSNS je z pohledu Historického ústavu Slovenské akademie seskupením neonacistů. A Marian Kotleba je v tomto případě vůdce nácků. Když se to však pokusíte vysvětlit sedmdesátileté babičce ve slovenských Kysucách, nejspíše se dozvíte, že Kotleba je hodný člověk, který věří v Boha.
