Bez hotovosti tu fungují i žebráci. V Číně se vše platí mobilem a QR, líčí Češka ze Šanghaje

S více než 24 miliony obyvatel je Šanghaj nejlidnatějším městem Číny. A jak se zdá, na poli platebních možností je úplně někde jinde než většina zemí. Kdo nehradí nákup mobilním telefonem, aplikací nebo QR kódem, jako by ani nebyl. „Kartou jsem v Číně neplatila ani jednou. Vlastně si nejsem ani moc jistá, kde ji doma mám. Dostala jsem ji k založení bankovního účtu a potřebovala ji až tehdy, když mě srazilo auto. Pojišťovna mi měla totiž poslat na bankovní účet odškodnění. V běžném životě se karty ale vůbec nepoužívají,“ popsala Lenka S. redaktorovi CNN Prima NEWS.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Hotovost? Ne, díky, plaťte jen kartou. V zahraničí jsou bankovky pasé, v Česku je to naopak

Totéž platí i pro hotovost. Veškeré transakce fungují v praxi on-line, čínské jüany v bankovkách a mincích by doma hledala jen marně. A takto funguje téměř celá země – ani v obchodech nejsou připravení na moment, kdy by někdo platil nákup hotově, často tak nemají na kase ani na vrácení. „Celý ten proces placení hotovostí je očividně dost otravuje,“ podotkla Lenka S.

KOMENTÁŘ: Placení hotovostí dělá z Česka skanzen. Pro svět jsme východní Evropou

Domácí

Celý svět považuje hotové peníze za přežitek, pouze Česká republika vytváří postkomunistický skanzen papírových bankovek a kovových mincí. Čeští podnikatelé se totiž v posledních týdnech zřejmě inspirovali slovy profesora Václava Smila, podle kterého nemá Evropa budoucnost a mohla by se tak stát velkým historickým muzeem pro zbytek světa. Tím, že se do podniků masivně vrací povinná hotovostní platba, se skutečně posouváme zpátky minimálně kamsi do devadesátých let.

Nejčastěji se platby provádějí pomocí dvou aplikací, a to WeChat (což je de facto Messenger s více funkcemi) a Alipay. Obě jsou provázané s bankovním účtem a telefonním číslem, které se registruje na číslo občanského průkazu, případně u cizinců se používá pas. „Obě metody mají, pro mě jako uživatele, nesporné výhody. Nemusím nikde nosit peněženku, hledat bankomat nebo řešit, zda obchod bere, nebo nebere karty. S aplikací se dá zaplatit komukoliv a kdykoliv, klidně na trhu nebo na vesnici daleko od velkoměsta. Peníze mám na účtu v podstatě okamžitě po provedení transakce,“ pokračovala Češka ze Šanghaje.

Jak se zdá, celá čínská společnost napříč věkovými kategoriemi si na tento způsob nejen zvykla, ale ještě mu přizpůsobila celý ekosystém. „Když jsem přijela do Číny, dost jsem se obávala, aby se mi nevybil mobil a já nezůstala někde ‚viset‘. Všude na ulicích jsou ale automaty na půjčení powerbanky v případě nouze, takže se mi to naštěstí ještě nikdy nestalo. Žádné další zázemí pro placení mobilní aplikací není potřeba – stačí vytisknout nebo jen ukázat QR kód, který má každý v té či oné aplikaci, a pro platbu se pouze naskenuje druhým uživatelem pomocí kamery v telefonu,“ přiblížila, jak fungují transakce.

Svůj QR kód mají i žebráci

Poměrně velkou kuriozitou je také fakt, že si na bezhotovostní platby zvykli také čínští žebráci. Nebo spíš neměli příliš na výběr. „Na ulici tu často mají svůj platební QR kód – vytisknutý a zatavený ve fólii – a žebrají s ním. Působí to skutečně zvláštně, ale chápu, že ve společnosti, kde nikdo nenosí u sebe peníze v hotovosti, byla tohle jediná možnost i pro ně,“ vypráví Lenka S.

Fázi s karetními terminály Čína nicméně zcela přeskočila. Ještě před patnácti lety se podle Lenky S. stále platilo hotově, snaha vlády i rozmach levných chytrých telefonů ale nasměroval společnost k bezhotovostnímu platebnímu styku. Nyní už je skoro nemožné přijít s hotovostí do kontaktu. Avšak terminály na karty mají některé velké zahraniční řetězce jako Carrefour, což bývá pro turisty-cizince mnohdy velkou záchranou. Ti totiž mají oproti místním velkou nevýhodu.

Nemáte hotovost? Smůla. Přibývá míst, kde nelze platit kartou, experti mluví o šedé ekonomice

Byznys

Kavárny, restaurace, bary nebo i trafiky a pumpy. V Česku na řadě míst kartou nezaplatíte, provozní čím dál častěji požadují výhradně hotovost. Jiní přijímají debetní karty pouze nad minimální útratu nebo s poplatkem. Podle ekonomů především gastro podniky ztratily bič v podobě EET.

„K používání zmiňovaných aplikací je potřeba bankovní účet a ten nejde založit bez pracovního povolení a povolení k pobytu. Nicméně je to asi čtrnáct dní, co byla udělena výjimka a do obou aplikací by teď měla jít přidat i zahraniční platební karta. Za každou transakci je v tomto případě nějaký poplatek a samozřejmě kurz není zrovna výhodný. Další problém je pro mě bezpečnost. Jako cizinec bych se osobně do přidávání své evropské platební karty do čínské aplikace, která má přístup ke všem osobním údajům, příliš nepouštěla… Ale samozřejmě o tom vůbec nic nevím, jen z toho nemám dobrý pocit,“ upozornila Češka na možné problémy.

Co stát sleduje nebo nesleduje, je pro ni osobně citlivým tématem. Sama nicméně předpokládá, že Čína má díky nastavenému systému placení perfektní přehled o veškerých transakcích. Pak je otázka, jak se k tomu člověk postaví.

„Já, jako jeden z mnoha cizinců, co tu má obyčejnou práci, nedělá business a do ničeho se až tak moc nezapojuje, za normálních okolností obavy nepociťuji. Jako běžný uživatel vidím v on-line transakcích velké výhody – ohromně mi usnadňují každý den život. Ale nějak podvědomě vnímám možná rizika, která to s sebou přináší. Kdyby měl někdy bankovní systém fungovat podobným způsobem i v Evropě, asi bych se o tom ráda dozvěděla víc, zejména co se týče nakládání s osobními daty a kyberbezpečností,“ řekla Lenka S. redakci CNN Prima NEWS na závěr.

Kterým směrem kráčí Česká republika? Proč ubývá míst s platebními terminály a jak situaci u nás komentují politici či ekonomové? Na to vše odpovídá reportáž níže: