V Amsterdamu je více než běžné platit pouze kartou. Řada podniků hotovost nepřijímá. Zdroj: Viet Tran
Zahraniční turisté ve velkých českých městech se nestačí divit. Nejeden podnik otočil zostra kormidlem a přestal přijímat bezhotovostní platby. Řada lidí, která cestovala po republice s lehkou peněženkou, musí nyní vybírat hotovost v bankomatech, jinak mají smůlu. V Evropě i jiných částech světa je přitom trend opačný – kde to jde, tam se zavádí platby kartou či chytrými zařízeními. V řadě evropských metropolí je hotovost úplně pasé, kartou se dá pohodlně platit také na Novém Zélandě či v Kolumbii. Na bezkontaktní transakce naskakuje také Japonsko, které historicky patřilo k „hotovostním baštám“.
S příchodem léta a sezónních festivalů se nejeden Čech či zahraniční turista dočkal nepříjemného vystřízlivění, když nemalý počet podniků začal odmítat bezkontaktní platby. Týká se to nejen kaváren a restaurací, ale také trafik či čerpacích stanic. Podle aktuálního průzkumu společnosti STEM/MARK pro poskytovatele bankomatů Euronet se čtvrtina lidí setkala s tím, že v obchodě přestali přijímat platební karty.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Hotovost? Ne, radši kartu nebo hodinky. V zahraničí jsou bankovky pasé, v ČR naopak
Také 94 procent respondentů uvedlo, že používá hotovost alespoň jednou týdně, přičemž se jedná o pětiprocentní nárůst proti loňskému roku. Denně vytáhne bankovku celá třetina Čechů, přičemž loňský rok to byla pouhá čtvrtina.
Ve světě je trend přitom opačný. Stačí se podívat do nizozemského Amsterdamu, kde spousta podniků naopak vyvěšuje cedulky, že nepřijímají hotovost, nýbrž pouze platby kartou či jiné bezkontaktní formy transakce. Turista tam může strávit týdenní dovolenou, aniž by musel byť jedinkrát vytahovat bankovky nebo zamířit k bankomatu – pokud nemá v plánu navštívit divokou Čtvrť červených luceren.
„A i tam berou některé slečny platby kartou. Dříve s nimi bankovní společnosti nechtěly příliš spolupracovat, ale doba se mění. V Amsterdamu žiju celý život a hotovost jsem snad neměl v kapsách několik let. Vlastně si už ani nepamatuju, jak vypadají naše eura,“ přiznal se redakci CNN Prima NEWS Luuks Bakker, který v nizozemském hlavním městě pracuje jako grafický designér. „Bankovky jsou už přežitek. Nemáme tu nic, co by se nedalo vyřešit kartou nebo aplikacemi jako Google Pay. I stánky s občerstvením nebo veřejné záchody mají terminály,“ dodal.
Nejinak tomu je také v Londýně. Britská metropole se až na pár výjimek pohodlně obejde bez pohotovosti. Platba kartou či aplikacemi jsou pro Londýňany naprostou samozřejmostí, potřeba si rozměnit peníze naopak vzácností. Kuriózně se to týká i dýška či příspěvků pro pouliční umělce – mnozí z nich mají u sebe dokonce platební terminál s fixní částkou (třeba ve výši jedné libry či dvou) pro turisty, kteří u sebe nemají drobné. Bez hotovosti se člověk obejde také na Ukrajině, v Kyjevě, Lvově či dalších velkých městech není problém odbavit téměř jakýkoliv nákup kartou.
Na Zélandu samozřejmost, v Kolumbii milá možnost
Také v případě Austrálie a Nového Zélandu se zdá, že je hotovost letitým přežitkem. Takovou zkušenost redakci potvrdila například česká cestovatelka Klára Hornová. „Všude se platilo kartou. Ani se mě nikdo neptal, jestli chci hotově – automaticky mi dávali terminál. Za měsíc na Novém Zélandu nebo dva týdny v Austrálii jsem ani jednou nevybírala hotovost, i v menších městech se dalo platit kartou,“ řekla CNN Prima NEWS.
Sama má za sebou několik cest do států Jižní Ameriky, která ji rovněž překvapila, alespoň co se týče platebních možností. Původně si myslela, že platby kartou budou spíše raritou, skutečnost byla nakonec opačná.
„Například v Kolumbii. Jen u malých položek – jako byla voda nebo sušenky – nešlo platit bezhotovostně, i když měli v obchodě terminál. Vždy jsem proto měla nějaké peníze s sebou. V Peru se mi stalo, že nešlo nic koupit kartou, když na daném místě nebyl signál. V Ekvádoru jsem párkrát viděla ve výlohách, že se dá platit bankovním převodem. V Uberu jsem si zase musela přehodit platbu na hotovost, je proto dobré ji mít ji po ruce,“ podotkla Hornová s tím, že nakupování kartou mnohdy provází i transakční poplatky.
Aplikace místo karet
V Asii rostou bezkontaktní platby na popularitě, má to ovšem pár háčků. Pevninská Čína má obecně problém se zahraničními platebními kartami – ty berou především na letištích či ve velkých obchodních střediscích. Stačí vyjet mimo velká čínská města a bez hotovosti si tam turisté skoro neškrtnou. Čínští obyvatelé si místo plastových kartiček oblíbili především platby přes mobilní telefony, ať už formou QR kódu, či aplikací jako WeChat či AliPay, které jsou propojené s dalšími službami. S mobilem v ruce jde koupit i rychlé jídlo u pouličního stánku. U aplikací ale platí, že je potřeba mít čínský bankovní účet, se zahraničními kartami se párují horko těžko.
Mírně odlišná situace panuje v Hongkongu, kde je poměr plateb kartou a hotovostí „padesát na padesát“. Místní ve velkém používají lokální variantu městské „Lítačky“. „Tou se platí asi nejvíce. Stát na ni dokonce posílá příspěvky pro odškodnění během pandemie covidu. Řekla bych, že hotově se hodně platí mimo město, přes aplikace se hradí zase on-line nákupy,“ doplnila pro redakci Češka Alexandra Edwards, která v Hongkongu dlouhodobě žije.
Změna kvůli olympiádě
Země vycházejícího slunce se k bezkontaktním platbám dlouho neměla. A do jisté míry stále nemá – relativně konzervativní Japonci dodnes dávají přednost hotovosti. Až s příchodem letní olympiády v roce 2021 se přinejmenším v Tokiu začaly objevovat platební terminály a samoobslužné poklady, které si rozuměly se zahraničními platebními kartami.
Důvod? Místní čekali na příliv turistů ze zámoří, kteří si chtěli vychutnat světovou sportovní událost. Kvůli pandemii si bezhotovostní platby začali cestovatelé užívat až po opětovném otevření hranic loni na podzim. Přinejmenším v populárních „conbini“ samoobsluhách lze dnes platit bez problému kartou, v nouzi téměř každý takový obchod schovává v rohu automat pro výběr hotovosti. Mimo velká města jsou ale mince a bankovky stále králem.
Zahraniční turisté si musí v některých českých podnicích připravit hotovost. Zdroj: Profimedia.cz
Velkým trendem je rovněž placení prostřednictvím virtuální peněženky a mobilní aplikace podporující funkci NFC. „Mám Apple Pay na svých chytrých hodinkách, stačí je proto přiložit k terminálu a zaplatím tím. Manželka má zase aplikaci Google Wallet. Je ale pravda, že vždy máme u sebe nějakou hotovost, zpravidla deset tisíc jenů (v přepočtu 1 500 korun), protože některé menší obchody nemají platební terminál,“ řekl CNN Prima NEWS Rjósuke Takahaši z Tokia.
Soulu vládnou aplikace
Jižní Korea je naproti tomu téměř bezhotovostní zónou, ačkoliv se svými vlastními specifiky. „Platí se kartami, ty ale nejsou bezkontaktní. Pořád se tu strkají do čtečky, nebo přes pás. Na polovině místech česká karta nefunguje, tak mám korejskou. Dost lidí ale používá Samsung Pay nebo QR kód přes Kakao Pay. Na druhou stranu se korejská obdoba Lítačky na MHD dá dobíjet pouze a výhradně hotovostí. Fakt legrace,“ poukázal na poněkud schizofrenní schéma Nikola Polubědov, koreanista studující v Soulu.
Doplnil, že Apple Pay začal v Koreji pořádně fungovat až letos, zatímco aplikace Google Pay na svou příležitost teprve čeká. Kde to jde, tam zkrátka Jihokorejci tlačí především domácí platební metody. „Na MHD lze používat aplikaci, ale na to je potřeba korejský mobil. Ty zahraniční totiž nemají hardwarový certifikát, který program vyžaduje,“ uzavřel Polubědov.
Některé české obchody či restaurace stále odmítají platby kartou. O důvodech tuzemských podnikatelů se dozvíte níže:
