Igor Matovič, Mikuláš Dzurinda a Robert Fico jsou jen někteří z bývalých premiérů, kteří se znovu snaží uspět ve volbách na Slovensku. Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Boj o návrat do nejvyšších pater slovenské politiky svede během zářijových předčasných voleb pět tamějších expremiérů. O slovo se opět hlásí trojnásobný bývalý předseda vlády Robert Fico, takřka jistý mandát má i Peter Pellegrini. O udržení v Národní radě hrají Igor Matovič s Eduardem Hegerem. O návrat se pokouší také Mikuláš Dzurinda.
„Bitva pěti armád“ zní název posledního filmu ze série Hobit od režiséra Petera Jacksona. S trochou nadsázky můžeme říci, že na sousedním Slovensku se blíží něco podobného. Hned pět bývalých vládních šéfů se totiž pokouší uspět ve volbách. Reálné šance skutečně stanout v čele tamní vlády mají sice jen dva, ale to zbytku z nich nepřekáží v tom, aby se znovu ucházeli o hlasy voličů.
ČTĚTE TAKÉ: PŘEHLEDNĚ: Slovenské volby se blíží. Kdo je favoritem, černým koněm a kdo si jde pro porážku?
Podívejme se postupně na tyto expremiéry, a především na jejich šance znovu řídit vládu, s čímž už mají své zkušenosti.
Robert Fico
Trojnásobný slovenský expremiér utrpěl ve volbách v roce 2020 jasnou porážku. Uspěly strany, které svojí rétoriku postavily právě na jeho kritice, a krátce na to ho opustil jeho sekundant Peter Pellegrini, který si s dalšími bývalými členy Ficova Směru-SD založil novou stranu Hlas-SD.
Fico se však dokázal z nelichotivé pozice a navzdory očekávání mnohých pozorovatelů slovenského dění zvednout. Nemalou měrou mu k tomu pomohly chyby i chaotická rozhodnutí kabinetů Igora Matoviče a Eduarda Hegera, ale také změna rétoriky, tvrdí analytici. Fico sice před lety připomínal důležitost spojenectví s USA a prosadil zavedení eura. Dnes je v opozici jak proti USA, tak Evropské unii.
U voličů mu to však vychází. Aktuálně je zpět v dominantní pozici, průzkumy mu predikují vítězství a podporu více než 20 procent hlasů. Je však otázkou, zda zvládne sestavit koalici, neboť spojenců nemá mnoho a bude muset doufat, že i oni uspějí. Pro kurzové sázkaře však zůstává hlavním favoritem na příštího premiéra. V takovém případě by to bylo již čtvrté Ficovo období v čele Slovenska.
Otázkou je, jak se na výsledcích voleb projeví rozsáhlá razie u tajné služby, ke které došlo tento týden. Fico mluví o policejním převratu. Pro více informací se podívejte na video:
Peter Pellegrini
Ficův bývalý pobočník se slovenské vlády ujal v roce 2018, pouhé tři týdny po vraždě novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové. Fico tehdy ustoupil tlaku veřejnosti, která jej vzhledem k jeho kontroverzím kontaktům na pochybné podnikatele či právníky donutila rezignovat. Pellegrini nastoupil jako korunní princ Směru-SD.
Své premiérské období měl až do jara 2020. Fico využil Pellegriniho jako novou hlavní tvář pro volby na začátku téhož roku, ale Slováci tehdy ve velkém volili změnu v podání Igora Matoviče a jeho hnutí Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti (OLaNO). Krátce po volbách Pellegrini ze Směru s dalšími kolegy vystoupil a založil Hlas-SD, kterému však kritici často říkají posměšně „Směr 2“.
Ještě v loňském roce si mohl Pellegrini mnout ruce. Jeho nová strana byla na vrcholu průzkumů, přestože ještě nezažila parlamentní volby. V posledních měsících je však patrné, že ztrácí dech. Fico se dokázal se svým Směrem vrátit zpět na výsluní a sbírá procenta po hrstech. Pellegrinimu podpora ubývá, tudíž je jasné, že značná část voličů se od něj odvrací právě k Ficovi. Jeho šance na to, že se stane znovu premiérem, není úplně ztracena. Po volbách může dojít na situaci, kdy by byl schopen sestavit vládu tak, aby byl sám jejím předsedou. Bude to však mít velmi těžké, protože i on má více nepřátel než spojenců.
Igor Matovič
V roce 2020 se Matovič, v tu dobu jeden z hlavních lídrů opozice známý svými velmi emotivními projevy, stal vítězem slovenských voleb. Se svým hnutím OLaNO dominoval a o novém premiérovi nebylo pochyb.
Ve funkci ministerského předsedy to nezvládal. Kvůli neshodám se svými koaličními partnery už za rok z postu premiéra odešel. Ve vládě zůstal v křesle ministra financí, post si vyměnil se svým tehdejším spolustraníkem Eduardem Hegerem. Mezitím preference Matovičova OLaNO vytrvale klesaly a stejně tak přicházel i o členy svého poslaneckého klubu.
Nyní je téměř na dně. Jeho podpora se pohybuje mezi pěti až deset procenty. Problém však je, že do voleb jde v rámci koalice, tudíž potřebuje získat nejméně sedm procent, aby získal mandáty. A je téměř jisté, že na post premiéra může v nejbližší době zapomenout. Jeho potenciální spojenci navíc v posledních letech na vlastní kůži zažili Matovičovu prchlivou a emotivní povahu.
Eduard Heger
Muž, který usedl na premiérské křeslo, aby zatáhl za záchrannou brzdu po Matovičově úvodním řádění. Heger do funkce přicházel jako Matovičův ministr financí a člověk s klidným vystupováním. I on však selhal, když nedokázal udržet na uzdě svého stranického šéfa a zároveň nezvládl udržet pohromadě celou koalici.
Hegerovy trable nebraly konce. Na konci loňského roku jeho vláda přišla v Národní radě o důvěru a vládla v demisi. Současně přicházel jeden problém či skandál za druhým a pakovalo se hned několik ministrů. Prezidentce Zuzaně Čaputové mezitím došla trpělivost a nakonec jmenovala úřednický kabinet L'udovíta Ódora.
Sám Heger ještě v průběhu svého premiérského období podobně jako Pellegrini u Fica vystoupil z Matovičova OLaNO a s dalšími tvářemi hnutí založil stranu Demokraté. Příliš se jí nedaří, v téměř všech průzkumech se pohybuje pod hranicí pěti procent, kterou musí strana překonat pro vstup do Národní rady. Nedávno se Heger rozhodl situaci řešit tak, že ustoupil do pozadí a jako jedničku do voleb jmenoval lékařku Andreu Letanovskou.
Mikuláš Dzurinda
Do Národní rady se pokouší vrátit i bývalý dvojnásobný premiér a exministr zahraničí Mikuláš Dzurinda. Slovensko vedl již v letech 1998 až 2006, několik měsíců dokonce jako prozatímní prezident, poté ještě usedl ve vládě Ivety Radičové v letech 2010 až 2012.
Dzurinda se před několika měsíci rozhodl vrátit do politiky s myšlenkou, že spojí roztříštěnou středopravici. Usiloval o spojenectví se stranou Spolu (dnes Demokraté) a o společném vstupu do voleb jednal s Hegerem. Z vyjednávání nakonec nic nebylo.
Do voleb vstupuje Dzurinda se svojí stranou Modří, kterou doplňuje o partaj zastupující maďarskou menšinu Most-Híd. V průzkumech má jen jednotky či spíše desetiny procenta. Jeho šance, že by se stal opět slovenským premiérem, jsou minimální a stejně tak to vypadá i s případným vstupem do Národní rady.
