O víkendu mají Českou republiku opět ozářit blesky. Přírodní elektrické výboje ve světě každoročně usmrtí asi 24 tisíc lidí, v tuzemsku blesky zabijí jednu až dvě osoby. Počet obětí v českých zemích se v posledních sto letech neustále snižuje, v roce 1925 jich bylo 73. „Blesk sjel po řetízcích hodin do hlavy majitele domu, kterého rázem zabil,“ uvedly Lidové noviny 20. května 1925.
Nebyl to nikterak kuriózní případ. Do chalup bez hromosvodů blesky pronikaly mnohem častěji než dnes a „chytaly“ se tam všeho kovového. Řetízků nástěnných hodin anebo třeba kovové holičské misky. Dnes bizarně znějící zpráva z roku 1925 zněla doslova takto:
„Zabit bleskem u stolu. V bouřce, která se strhla nad Nežárkou, uhodil blesk do jednoho domu. Ve světnici uhodil do hodin, které zůstaly téměř nepoškozeny, a po řetízcích závaží sjel do hlavy majitele domu Vojtěcha Pražáka, kterého rázem zabil. Ostatní členové rodiny, kteří s ním byli v jedné místnosti, vyvázli bez úrazu, jen žena zabitého leknutím onemocněla.“
Blesk vraždící v kostele
Tam, kde budovy nebyly vybaveny hromosvodem, způsoboval blesk ještě před sto lety i hromadné tragédie. Bez dalšího komentáře připomínáme událost, která se odehrála 21. května 1924 v Nezdenicích nedaleko Bojkovic, v dnešním okrese Uherské Hradiště:
„V Nezdenicích udeřil blesk dvakrát do kostelní věže. První blesk odřel jen omítku a svezl se po silném dubovém trámu do věže. Druhý blesk zabil kostelníka, jenž právě vstoupil do zvonice odzvoniti večerní klekání. Blesk přeskočil pak do skupiny malých účastníků májové pobožnosti a zabil studenta Ant. Chytrého. Asi deset žáků, hochů i děvčátek zůstalo v bezvědomí na chrámové dlažbě, podařilo se však je vzkřísiti. Utrpěli popáleniny, někteří ochrnutí zraku a mnozí zraněni byli pádem na dlažbu.“
Blesky nahánějí strach už od nepaměti. V biblickém evangeliu podle Lukáše je blesk dokonce spojen se symbolikou ďábla. „Viděl jsem, jak satan padá z nebe jako blesk,“ uvádí se v Bibli. Blesky zabíjely, zabíjí a budou zabíjet, je to přírodní elektrostatický výboj, který dokáže snadno usmrtit člověka i hospodářská zvířata.
Živé cíle na poli a pod stromy
Za posledních 30 let blesky v České republice nejčastěji zabíjely v roce 1997, podle údajů Českého statistického úřadu tehdy bouřkový elektrický výboj usmrtil sedm osob. Platí přitom, že čím hlouběji do české historie, tím větší počet obětí. Jen v 19. a 20. století jich byly tisíce. Podle statistiků třeba v roce 1925 usmrtil blesk v českých zemích 73 osob. Politický týdeník Čech uvedl 17. června 1910, že za pouhý týden zabily bouřky v české části Slezska osmnáct osob: „U Starého Města ve Slezsku na Fryštátsku zabil blesk rolníky Gronka a Kubalu. Celkem zabito minulý týden ve Slezsku 18 lidí hromem.“
Důvodů, proč si blesky v minulosti vybíraly více lidských cílů, je celá řada. Zásadní byla ignorace hromosvodů, které přitom některé budovy ochraňovaly již od konce 18. století. V éře Rakouska-Uherska i meziválečného Československu také značná část obyvatel pracovala v zemědělství pod širým nebem. Náhlá bouře nad polnostmi se pak občas změnila v lidskou katastrofu, hlavně při neznalostech zásad ochrany před blesky. Když se rolníci schovali pod stromem, anebo úprkem spěchali domů.
„Z Вlučiny u Židlochovic se nám oznamuje, že tam způsobila páteční bouře pravou pohromu. Rolnického synka Jana Dohnala zabil blesk, když se synek vracel z orání rychle domů,“ uvedly Lidové noviny 7. května 1911.
V chudých zemědělských oblastech Indie, kde jsou i dnes polní práce vykonávány hlavně ručně, blesky zasahují lidské cíle častěji než u nás. „Nejméně 26 lidí zemřelo v Indii v pondělí 25. července po zásahu bleskem,“ uvedla Česká tisková kanceláře počátkem minulého týdne. V Indii blesky ročně zabijí dvě osoby na milion obyvatel, v Evropské unii je číslo nižší: 0,2 na milion.
Úder do četnické helmy i holičské misky
Smrtící výboj z „nebes“ v minulosti připravil o život řadu osob, které jsou dnes proti bleskům lépe ochráněny. Policisté už třeba na hlavě nenosí kovové přílby jako někdejší četníci.
Tento kuriózní příběh popsal týdeník Čech 4. srpna 1928: „Četník musí i za horka choditi s obtížnou přílbou. To ovšem působí bolení hlavy a jiné zdravotní poruchy a činí jim jejich těžkou službu ještě nesnadnější. Při služební obchůzce byl zabit bleskem četnický strážmistr Vrabec ze stanice Šleb na Šumavě; blesk zasáhl přední kovovou část jeho přílby, po kování sjel do levého ramena a tělem do země. Tragickou jeho smrt oplakává vdova se třemi nezaopatřenými dětmi.“
V moravských Boskovicích pronikl blesk v červenci 1927 do holičského krámu. Dům neměl hromosvod, takže udeřil do železného reklamního poutače s holičskou miskou: „Blesk udeřil do výkladní skříně holiče Skopalíka, ve které roztříštil sklo a zničil toiletní věci. Bleskem byl omráčen učeň holiče, sedící v krámě, a převržen všechen nábytek. Blesk byl sveden z elektrického vedení na železnou tyč s holičskou miskou nad výkladem.“
Pravidlo 30/30
„V Chuchli, Slivenci, Radotíně a Zbraslavi veškerá úroda zničena kroupami,“ líčil denní tisk krupobití a bouře z 4. června 1908. „V Radlicích zabil blesk rolníka Aloise Amlera, který před bouřkou utíkal domů s kosou v ruce, jež se stala ideálním vodičem pro nebeský elektrický náboj,“ uvedly noviny. Dnešní pravidla bezpečnosti práce před útěkem v záři blesků varují a vyzývají k používání „pravidla 30/30“. To je pro každého návodem, kdy nastává správný čas schovat se před bouřkou.
Bezpečáci pravidlo formulují například takto: „Pokud napočítáte 30 nebo méně vteřin mezi bleskem a hřměním, okamžitě ukončete veškeré venkovní práce a vyhledejte bezpečný úkryt. Každá vteřina mezi bleskem a hromem představuje přibližně vzdálenost 300 metrů. To znamená, že pokud napočítáte méně než 30 vteřin mezi zábleskem a zahřměním, bouřka je od vás méně než 10 km. Schovejte se (ale ne pod strom) a nevycházejte z úkrytu dříve než 30 minut po posledním blesku.“
Nejbezpečnější jsou domy s hromosvody, v nouzi také automobil. Pokud někdo uvízne ve volné krajině v epicentru bouře, doporučuje se: „Okamžitě se posaďte na bobek. Nohy nechte u sebe, rukama obejměte kolena a lehce se nahněte dopředu. Snažte se být co nejmenší, ale za žádných okolností si nelehejte na zem! Snažte se nedotýkat země a snižte kontakt se zemí!“
„U obce Hukovice ve Slezsku vracel se majitel hospodářství Jan Schwabl z pole se svojí manželkou a synem za prudké bouře. Pojednou zasáhl je mocný blesk a všechny tři na místě usmrtil. Služebnému děvčeti, které ubíralo se několik kroků za nimi, nestalo se ničeho,“ popisoval sociálnědemokratický deník Právo lidu bouři z 29. května 1909.
Blesk ve škole i v peřinách
Bouře jsou nyní ohlášeny i na první srpnový víkend. Snad budou mírnější, než z 9. června 1913 v Brně. Národní politika tehdy psala: „Sta blesků zkřižovaly oblohu. S bouří přišlo veliké krupobití, kusy ledu velikosti bobu sypaly se na zem. Ulicemi za chvíli hnaly se proudy vody, které nenalezly dostatečný odtok v kanálech a zaplavily ulice.“
V červenci 1914 uhodil blesk do školy v obci Heřmaň u Písku, školní rok tehdy končil až v půli července a nový začínal v půli září. „Náhle sjel blesk do školní budovy přeplněné žáky a v pravém slova smyslu ji od shora až dolů provrtal, neušetřiv snad ani jediné místnosti,“ uvedl deník Národní politika.
„Byt řídícího učitele blesk v pravém slova smyslu vyplenil. Omítka stropní i s rákosováním zřítila se rázem ve třech místnostech. Jako zázrakem vyvázla choť řídícího, dlící v kuchyni. Po prvém omámení vzchopila se, hnána pudem sebezachování, vyběhla na chodbu a uhasila na sobě hořící šaty a vlasy. Školní mládež prchala v divém chvatu z místa hrůzy.“
Noviny kritizovaly, že škola nebyla opatřena hromosvodem: „Nutno se zmíniti o nesvědomitosti mnohých školních rad, jež z nepochopitelné lehkomyslnosti nedají zříditi na školní budově řádné hromosvody.“ Pokud stavení nemělo hromosvod, vstoupil blesk klidně oknem: „Ani v peřinách není bezpečno před bleskem. Při bouři udeřil blesk v Branné u Třeboně do hrušky a odraziv se, vjel do stavení, a to ve světnici přímo do postele s peřinami a zapálil slamník,“ uvedla Národní politika 14. července 1914.
