Jak se žije v obci Bída v době krize, kdy meziroční inflace prudce stoupá a přehoupla se přes hranici 17 procent? V místní hospodě zatím točí jedno pivo za druhým a vesnice i nadále žije hlavně z turistického ruchu. „V historii tady bývala opravdová bída: kamenná políčka, hlad, životní úroveň sto let za Prahou,“ vysvětluje někdejší starosta obce Ivan Hořínek, proč zrovna tady vznikl místní název Bída.
Bývávalo. Bída je dnes vyhlášeným letoviskem poblíž největšího rybníka na Vysočině, u Velkého Dářka. Žije se tu z cestovního ruchu, středobodem Bídy je penzion Vysočina s tradicí od první republiky. „Bída začíná tady u penzionu Vysočina, dnes je to ale paradoxně nejluxusnější část obce. Převažuje tu nová výstavba rodinných domů,“ říká nad pivem 61letý Ivan Hořínek. V letech 1992 až 2018 starosta Škrdlovic.
Bída je totiž název místní části obce Škrdlovice, dříve to byla samostatná osada. I název Škrdlovice ovšem bezprostředně souvisí s bídou. „Škrdlovice pocházejí od slova škrdlit, tedy škudlit. Naši předkové tady na Vysočině vždycky museli šetřit, žilo se tu o poznání hůře než v Polabí anebo na Hané a jinde v úrodných krajích,“ vypráví manželka exstarosty. Místopis téhle obce na samém pomezí historických Čech a Moravy tak chudobu zdůrazňuje hned dvakrát. Bída a Škrdlovice. Aby bylo jasno, že tady býval věru těžký život!
Škrdlit už tady nemusejí
Ve Škrdlovicích už škrdlit nemusejí. A dokonce tu zatím příliš nepociťují ani následky současné krize, kdy meziroční inflace raketově stoupá a v červnu překročila 17 procent. V penzionu Vysočina v Bídě pořád teče pivo proudem.
„Většinou máme v penzionu obsazeno a v hospodě dost hostů. Já myslím, že ta krize zatím na nikoho nedoléhá tak, že by neměl na chleba. Kdo brečel, bude brečet vždycky, ale pak si stejně zajde na pivo,“ vypráví s nadhledem majitelka penzionu Věra Špinarová, s legendární ostravskou zpěvačkou ale nemá nic společného.
Zahrádka penzionu je plná. Dcera paní Špinarové točí jedno pivo za druhým a personál v kuchyni nestačí nandávat porce na talíře. Turisté se mísí s domorodci, už více než sto let je to v Bídě oblíbený výčep. „I když pivovary neustále zvedají ceny, pivo nemůžeme zdražit tak, abychom naštvali místní,“ uvažuje hospodská. S manželem Janem vlastní také motoshop, rodinné podnikání berou jako jeden budget. „Když někde chybí peníze, musíme to dotovat z jiných příjmů,“ vypráví podnikatelka.
Pořádně tu nic neroste
Jan Špinar připomíná historii Bídy i celých Škrdlovic: „Vždycky tady bylo sakra znát, že jsme o dvě stě metrů výše, než jak se žije třeba kolem Brodu.“ Škrdlovice s Bídou leží v nadmořské výšce 650 metrů, Havlíčkův Brod jen ve výšce 420 metrů. Globální oteplování to sice možná změní, v minulosti ovšem těch 200 metrů činilo zásadní rozdíl. „Je tu o poznání chladněji a nikdy tu nic moc pořádně nevyrostlo, proto tady lidé museli pořádně škudlit. Ne, že by chtěli tak moc škrdlit, prostě museli, takový byl život,“ vypráví Špinar.
Podle Špinara při současné krizi zatím turisté i vesničani šetří jen mírně. „Trochu méně se chodí na jídlo,“ zjistil. „Ale pije se pořád stejně,“ dodá jeho manželka. Spíše se obávají inflační spirály. Kdyby se zdražování snažili zaměstnavatelé vyrovnávat zvyšováním mezd, bude to prý cesta do pekel. „Snad se to všechno zastaví v nějaké rozumné fázi,“ věří manželé.
Bitva o pozemky
„Krach místní sklárny v roce 2008 sice několik lidí připravil o práci, ale kdo chce, ten si tady v kraji práci vždycky najde,“ tvrdí exstarosta Ivan Hořínek. Dostupný je odtud Žďár nad Sázavou, Havlíčkův Brod i Jihlava, tam všude je dostatek pracovních příležitosti. Paradoxně zrovna v místní části Bída měl na přelomu milénia dokonce vyrůst velký komplex s prázdninovými byty pro cizince.
„Holandský developer naštěstí projekt nezvládl, to bychom tady v obci asi úplně ztratili klid. Asi je mnohem lepší, že v Bídě místo toho vyrostlo několik desítek nových rodinných domů,“ ukazuje směrem k novostavbám.
Do škrdlovické Bídy se stěhují rodiny s dětmi, které utíkají z okolních měst. Zájem o pozemky byl poslední dvě dekády obrovský, úspěšní živnostníci ale i třeba rodiny úředníků opouštějí sídliště v Jihlavě či Havlíčkově Brodě, aby žili blíže přírodě. Města je ovšem i nadále živí. Zvoníme u jednoho z mála stavení, které si uchovalo původní vesnický charakter. Chalupa s místy otlučenou fasádou má podobu z 19. století.
Otevírá nám pár penzistů. Jsou to bývalí chalupáři, kteří už ve škrdlovické části Bída žijí trvale. Chalupu pomalu rekonstruují do historické podoby. „Krize na nás zatím nijak výrazně nedoléhá, ale jednou to asi přijde,“ uvažuje 70letý Jiří Mach. Zaleží například, jak dlouho potrvá šílená ruská invaze na Ukrajině.
Litr oleje za 90 korun
Zatím u Machů inflaci zvládají. „Pomalu zvedá ceny i dodavatel dřeva, ale pořád to jde,“ říká Mach. „Litr oleje tady v místním krámě stojí 90 korun, to je trochu přehnané,“ dodá 65letá Gabriela Machová. „Někdy proto zajedeme do supermarketu, tam je všechno levnější. Hlavně tu ale máme samé skvělé sousedy a je tu moc hezky,“ pochvaluji si manželé. Výhledy jsou opravdu skvostné. Zvlněná Vysočina, lesy, louky, přímo malířské scenérie. Pohádka. Někdejší bídu přitom ve vyglancované Bídě připomíná jen zrezivělá pumpa na okraji obce.
Bída v Bídě i v celých Škrdlovicích vesnici tížila od středověku do 20. století. „Z nejhoršího se naši předkové dostávali až s růstem životní úrovně v Praze, když se začal rozvíjet turismus a stoupala i obliba letních bytů v zapomenutých koutech Čech,“ vypráví exstarosta Ivan Hořínek. Pražský establishment tak na počátku 20. století objevil i 150 kilometrů vzdálené Škrdlovice na zemské hranici s Moravou. Uchvátil je především skvostný a největší rybník na Vysočině Velké Dářko.
Bídu miloval Pivec i Pešek
Když manželé Doležalovi přestavěli v obci starou hospodu na hotel Doležal, podnik si záhy oblíbili přední pražští herci. Dnes je z hotelu penzion Vysočina manželu Špinarových, majitelé však ctí slavnou tradici podniku.
Celou stěnu restaurace zdobí fotografie hereckých hvězd s podpisy a osobními poděkování celebrit za krásný pobyt. „Ve třicátých letech i za druhé světové války si náš hotel zamiloval třeba slavný herec Národního divadla Jan Pivec, tady je jeho podpis,“ ukazuje Věra Špinarová signovaný portrét.
Pivec v hotelu obvykle trávil celé letní divadelní prázdniny, stejně jako František Kreuzmann. Oba herce proslavil i film, Kreuzmann si zahrál třeba v oblíbeném snímku Škola základ života z roku 1938 režiséra Martina Friče, Pivec ve filmu Poznej svého muže z roku 1940 režiséra Vladimíra Slavínského. A právě fotografii z tohoto filmu dovezl Pivec i do Škrdlovic, kde dodnes visí na stěně. Bídu a Škrdlovice si zamiloval i Ladislav Pešek a další herci, proslulým letoviskem zůstává obec i v jednadvacátém století.
Škrdlili zbytečně?
V obci je někdy těžké potkat domorodce, převažují výletníci. Karavany dokonce parkují také u místní kaple sv. Cyrila a Metoděje, která tu vyrostla v roce 1998. Základní kámen požehnal papež Jan Pavel II., ale v Pána Boha tu věří jen nejstarší generace. Mladší spoléhají na své schopnosti a také na stabilní ekonomiku v republice i Evropské unii.
„Se zdražováním plynu se bude muset vyrovnat i rozpočet, výrazně se zdraží vytápění školy i dalších obecních objektů,“ odhaduje exstarosta Ivan Hořínek. A jak se krize projevila v jeho peněžence? „Zatím nad tím nechci moc přemýšlet, ale začínám mít pocit, že jsem celý život šetřil zbytečně. Co jsem nastřádal, to teď rychle ztrácí hodnotu,“ přemítá někdejší starosta sedmisethlavých Škrdlovic. Vesnice na pomezí Čech a Moravy, kde se muselo škrdlit celé věky, aby místní nezahubila bída.
