BLOG: Já to štěně bez PP přece zachránil/a aneb Krutý byznys poháněný soucitem

Bohužel, musím vás zklamat. Pokud jste si pořídili psa od množitele a omlouváte si to tím, že jste psa zachránili, pak vězte, že to není pravda. Naopak. Tím, že jste množiteli za psa zaplatili, jste celý tenhle krutý a krvavý byznys podpořili.

Protože v tomto případě platí jistě a neomylně – dokud bude poptávka, bude i nabídka.

Můžete si pro svůj lepší pocit namlouvat něco o záchraně štěněte, které by množitel v případě malého zájmu prodal pod cenou a dál by už nemnožil v takovém množství – protože by zkrátka nebyla poptávka. Ale realitu to nezmění.

A teď si pojďme udělat stručný přehled toho, co dalšího si lidé podporující vědomě i nevědomě množitele namlouvají:

„Dokud budou psi z chovných stanic tak drazí, budou si je lidé kupovat levně od množitelů.“

Co ve skutečnosti slyším? „Chci jedno konkrétní plemeno, ale nejsem ochotný/á si připlatit za jeho zdraví a za to, že jeho rodiče nejsou pouhé stroje na produkci štěňat.“ Útulky jsou plné. Po celé republice najdete všemožná plemena i křížence v různých věkových kategoriích. Opravdu je nutné kvůli „já chci“ podporovat byznys, v němž zvířata trpí kvůli zisku a touze po štěňatech?

Mimochodem, ty – pro vás úplně zbytečné – papíry znamenají, že vaše štěně, jeho rodiče a rodiče jejich rodičů byli vyšetřeni na vrozené vady, onemocnění a v případě pozitivních nálezů byli spolu s jedinci, kteří se jevili například jako příliš agresivní nebo bojácní (v případě hlídacích psů), vyřazení z chovu a jejich genetická zátěž a povaha se tudíž nepřenáší na další pokolení.

„Hledáme štěně pro naše děti, papíry nepotřebujeme.“

Co ve skutečnosti slyším? „Hledáme hračku pro naše děti a rádi bychom ušetřili, moc toho o psech nevíme a je dost možné, že nám brzy přeroste přes hlavu a dáme ho do útulku.“ Pěkně prosím všechny rodiče, kteří by rádi pořídili hračku dětem, aby ji vybírali v hračkářství. Napáchá se tím méně škody jak v případě dětí a jejich vnímání živého tvora, tak v případě psa a toho, odkud pochází. Nebo chcete vážně kvůli zábavě pro děti podpořit množírenský byznys, kde zvířata trpí a umírají?

„Podle vás je teda pes bez PP méněcenný?“

Co ve skutečnosti slyším? „Pořídil/a jsem si psa bez PP a je super, takže s vámi nesouhlasím a i když o problematice množíren moc nevím, tak se s vámi budu hádat, protože můj pes je super!“ Ano, samozřejmě, váš pes může být super. Ale co jeho máma? Co jeho táta? Mají se super? A bude se váš pes mít super, až se mu objeví vrozené vady nebo dědičné nemoci? Sdělení „nekupujte od množitelů psy bez PP“ neznamená, že jen papíroví psi mají právo na život. Psů bez PP jsou plné útulky a všichni jsou do jednoho úžasní. Ale to neznamená, že musí vznikat další jen proto, že „já chci štěně“.

„Voříšci jsou nejzdravější!“

No, nejsou. Naše babičky měly voříšky, kteří viděli nějakou tu rasu jen z rychlíku a rozhodně nešlo o voříšky typu francouzský buldoček x čivava, retrívr x kolie nebo německý ovčák x rotvajler, jak to vídáme dnes. Řada současných plemen si vlivem šlechtění nese svou vlastní sadu zdravotních obtíží, která se nevybíravým křížením může násobit. Takže zatímco vy si namlouváte něco o zdraví vašeho „voříška“, budoucnost už vám vypisuje šek na tučný účet na veterině. Ano, jsou výjimky, ne, není to pravidlo, ano, i když voříšek vaší babičky byl zdravý, ten váš už být zdravý rozhodně nemusí.

Stále je pravidlem, že výběru telefonu věnujeme větší pozornost, než výběru našeho zvířecího parťáka. Zatímco u mobilu si čteme recenze, zjišťujeme, který má lepší foťák, větší paměť a hezčí design, u psa se řídíme tím, že se nám líbí nebo nelíbí. Ano, najdou se tací, kteří zohledňují povahové rysy daného plemene nebo chodí svého v budoucnu adoptovaného kámoše pravidelně navštěvovat, aby jeho povahu poznali, ale stále to není většina a já se obávám, že to není ani polovina.

Smutné je, že na to vždycky nejvíc doplatí samotná zvířata. To ona jsou najednou nechtěná, protože zjistíme, že náš vysněný modrý buldoček nejen že neudýchá projížďky na kole, ale že má i nějaké ty vrozené vady, za které máme nechat peníze na veterině. Nebo že ten náš krásný retrívr „za bůra z Bazoše“ je najednou agresivní a my jsme si o tom nic nezjistili, takže prosím vás, můžete si ho někdo vzít? A nebo že ten pes, o kterém nám v útulku říkali, že ho máme mít pořád na vodítku, utekl a přejelo ho auto, protože my přece nebudeme chudáka psa pořád věnčit na vodítku, to se ani pořádně neproběhne…

Zvíře není věc. Není to doplněk, není to hračka, není to neživý splněný sen. A já budu opravdu moc ráda, když se nad tím někteří zamyslí víc, než se zamýšleli doposud.