Bombardování přehrad hrozilo i Praze. V radioaktivní vodě by zemřelo 40 tisíc Čechů

Na Ukrajině údajně hrozí ruský útok na Kachovskou přehradu. Vy jste před časem zjistil, že s možným bombardováním přehrad počítaly v 80. letech i československé úřady. Co přesně popisuje archiválie Průlomová vlna, kterou jste před námi právě rozložil?
Před sebou máme materiál Správy SNB hlavního města Prahy a Středočeského kraje z roku 1982. Tajný materiál, pochopitelně. Věnuje se teoretické situaci, kdy by NATO, případně blíže nespecifikovaná teroristická organizace, podnikla jaderný útok na vltavské přehrady Slapy a Orlík.

To reálně hrozilo?
Šlo o možnost, o které se doopravdy uvažovalo. Není náhoda, že se útok na přehradu zmiňuje i v souvislosti s ruskou agresí na Ukrajině. Takový čin lze provést relativně snadno, zanechá po sobě přitom dost značnou spoušť. Československá armáda v 80. letech pochopitelně pracovala s různými vojenskými hrami. Některé se zabývaly naším útokem na země západní Evropy – podle původních ruských plánů se s Čechoslováky počítalo jako s první ofenzivní vlnou, která se měla dostat až ke Štrasburku, do Dijonu. Teoreticky… V praxi by to asi dopadlo trochu jinak, při snaze splnit úkol bychom měli naprosto zásadní lidské ztráty. Jiná hra naopak předpokládala vpád NATO na československé území. A útok jadernou náloží na vltavské přehrady byl jednou z eventualit, na které se zdejší úřady hodlaly náležitě připravit.

Jak by to vypadalo, pokud by k podobnému útoku došlo?
Jakmile by nálož zničila přehradní hráze, ku Praze by letěla obrovská nárazová vlna. Byla by vysoká až 22 metrů, pohybovala by se rychlostí 30 kilometrů za hodinu. Od exploze by uběhlo jen 40 minut, než by se dostala k hranicím hlavního města. Prahou by tou dobou už zněly sirény, varovná hlášení by běžela v rozhlase i televizi, ulice by byly plné příslušníků Veřejné bezpečnosti (VB), čili tehdejší policie, a civilní obrany. Nalezený text počítá s tím, že vlna by strhla všechny pražské mosty, ztratilo by se veškeré spojení mezi levým a pravým vltavským břehem. Co je důležité: Jelikož by šlo o jaderný útok, vodní masa valící se na hlavní město by byla radioaktivní. V Praze by podle odhadu štábu civilní obrany zahynulo bezprostředně po útoku 42 500 lidí, mnozí by trpěli ozářením, až čtvrt milionu by se jich muselo evakuovat.

Jaké další podrobnosti najdeme v nalezeném materiálu?
Je jich bezpočet. Materiál se skládá z map a spisové části, to druhé pochází podle signatur dokonce už z roku 1973. Plány dopodrobna rozepisují, jak se mají v kritické chvíli zachovat bezpečnostní složky. Jakým způsobem a kam se přesunou jednotlivá oddělení VB, StB, SNB, ministerstva vnitra, aby se dostaly z dosahu povodně – vedení by se třeba ze zaplavené Bartolomějské odstěhovalo do ulice Na Míčánkách. Taky tu najdeme, jak a kam by se evakuovali občané – byli by umístěni na shromaždištích na Náměstí Jiřího z Poděbrad, na Proseku, ve školách a školkách, v domovech důchodců, modřanských strojírnách, restauracích, nouzové tábory by vyrostly v parcích, ale třeba i na stadionu fotbalové Sparty, kam by se vešlo 50 tisíc lidí. V odhadech je dobře patrné též to, jak by na útok doplatila infrastruktura.

Jak?
Zpráva jasně konstatovala, že nízkopodlažní a staré domy od Braníku, Podolí a Smíchov až k Malé Straně by to nenávratně poničilo. Počítalo se s tím, že hranice zaplaveného území na levém a pravém břehu by byla dlouhá 89,3 kilometru a že na území Prahy by byla zatopena plocha o rozloze 32,17 kilometrů čtverečních.

Jak vidím, ve zprávě z roku 1982 mají „krychlových“.
To se samozřejmě spletli... Mezi předpokládanými škodami bylo zahrnuto zavalení ulic a zanesení sutí či naplaveninami do výše jednoho metru. Najdete tady i informaci, kam by se suť odvážela. Stejně jako že se ve druhé fázi předpokládala výstavba pontonového mostu v Holešovicích. A že by jednotky civilní obrany prováděly radiační a všeobecný průzkum, vytyčovaly by zamořené prostory. Mezitím by probíhalo vyhledávání a vyprošťování osob, likvidace utopeného hospodářského zvířectva, dekontaminace, strhávání ohrožených budov. Musela by se vytvořit předmostí v prostoru mezi Jiráskovým a železničním mostem, u východní strany mostu Barikádníků.

Kdo by to měl na povel?
Štáb civilní obrany hlavního města Prahy. Spojení mezi jednotkami civilní obrany na obou březích by bylo podle našeho materiálu obnoveno během dvou až tří hodin.

Celé je to skoro nepředstavitelné.
Praha by byla hodně na ráně. Jen se na tu mapu ještě jednou podívejte…

Vidím na ní třeba úplně zaplavené nuselské údolí, Staré Město, částečně i Václavské náměstí.
Ano. Všimněte si ale i toho, jak devastující následky se očekávaly ve Středočeském kraji. Co je vyznačeno modrou barvou, to by bylo zaplaveno – po Berounce proti proudu až ke Karlštejnu, na Sázavě hlubokým průnikem až ke Zruči, k Želivce. Zemí by se valila obrovská masa vody. Podívejte se k soutoku s Labem, tam by vzniklo velikánské radioaktivní jezero. Rozkládalo by se mezi Velvary a Neratovicemi, ke Štětí, k Mělníku. Ta nesmírná plocha vás hned bouchne do oka.

Dalo by se to srovnat s povodněmi z roku 2002?
Celkově by to bylo určitě ničivější.

V jednom ze sešitů je také rozepsáno, jak by to bylo s oběťmi.
Praha byla pro účely civilní obrany rozdělena na tři sektory. Do prvního spadaly mimo jiné Troja, Rohanský ostrov, Karlín, Libuš, Vysočany. Tam se předpokládalo úmrtí 13 300 lidí. Zatímco ve druhém sektoru – tedy v Braníku, Podolí, na Vyšehradě; zkrátka na spodním pravém břehu – by tohle číslo bylo nižší, u třetího vypadalo ještě děsivěji. Na levém břehu by o život přišlo 16 600 lidí.

Kam by se odvážela těla nebožtíků?
Na předem určené hřbitovy. Na Olšany, na Pankrác, na Bohdalec, do Hloubětína, Braníku. Archivní materiály vyčíslují i počty lidí, kteří by se měli při včasném provedení plánu zachránit. V prvním sektoru šlo o 107 300 jedinců, ve druhém o 40 tisíc, ve třetím o 95 tisíc. Pochopitelně by panoval ohromný zmatek. Plány jsou jedna věc, druhou je, jak by pak byla celá organizace ve skutečnosti pružná, efektivní. Jak se říká – žádný bojový plán nepřežije první střet. Je ale určitě dobré mít v ruce alespoň něco, protože jakmile se něco přihodí, nejvíc času zabere dohadování.

Na jedné ze stránek před sebou už dokonce vidím předepsanou zprávu o provedeném jaderném útoku. Když ty řádky čteme, působí to, jako by se to doopravdy stalo.
Jde o hlášení velitele civilní obrany města. Potřebovali ušetřit čas, tak to měli raději předepsané dopředu, stačilo jen doplnit konkrétní data. Takže tu čteme: „Dne – ...... – byla napadena vodní díla Slapy a Orlík jadernou zbraní ráže – ...... –, druh výbuchu – ...... – .“ A trochu níže tu mají mrazivé: „Nepodařilo se opustit zatopenou oblast cca 42 500 osob, které je nutno počítat jako ztráty nenávratné.“

Když to člověk čte, úplně se v téhle alternativní minulosti ocitne.
Je to zajímavé jak pro širokou veřejnost, tak i pro nás. Archiválie nazvaná Průlomová vlna zpracovává situaci, o níž zas tak běžně neuvažujete. Mně se na ni povedlo narazit relativně nedávno při prošetřování dosud nezpracovaného materiálu. Byl jsem samozřejmě příjemně zaskočený, takových map a plánů se zase tolik nedochovalo.

Máte v hlavě nějaký další poklad, který byste v archivu rád objevil?
Jedna věc mě napadá. Byl bych nadšený, pokud by se někde vynořily podrobné plány k zásahu ze 17. listopadu 1989. Momentálně k tomu máme jen nějaké náčrtky, dílčí věci. Publikoval jsem třeba studii, v níž jsem zmiňoval, že zdejší složky postupovaly podle polské příručky.

Vážně?
V lednu 1989 si ji nechaly poslat od polské Milicje Obywatelské, která měla s potlačováním větších demonstrací značné zkušenosti. Příslušníci zasahujícího pohotovostního pluku se pak 17. listopadu částečně chovali i podle školení, která zjevně vycházela z této příručky. Moc o tom ale nevíme, bylo by zajímavé to blíže prozkoumat. Osobně se však obávám, že nic takového už nikde nevyplave. Na konci roku 1989 proběhly velké skartace, a to zejména v oblasti materiálů státně bezpečnostních. Spíš tedy budu mít smůlu.