Brno, město památek
Přemýšlíte, kam v létě vyrazit za poznáním? Pak vás zveme do Brna, kde nebudete vědět, co dřív. A abyste se nemuseli trápit s výběrem, prozradíme vám, kde si během horkých dní užít klidný piknik s puncem secese nebo příjemné ochlazení s pomyslným odkazem na filmového Pána prstenů.
Brno je městem kontrastů. Zatímco nad hlavami lidí se tyčí noblesní vily, pod nohama se ukrývají tiché katedrály techniky. V jednom dni pohodlně stihnete nakouknout do osudů obojího. A je jen na vás, kde začnete. Co třeba v jedné z nejstarších vil v brněnských Černých Polích, která si poklidně sedí v těsné blízkosti vil Löw-Beer a Tugendhat?
„Arnoldova vila je nejstarší z nich. Narozdíl od vily Löw-Beer, která byla postavena v roce 1904, a vily Tugendhat postavené v letech 1929-30, tady Arnoldova vila stojí už více než 160 let. Byla postavena v roce 1862, takže je druhou nejstarší stavbou tady ve vilové kolonii Černá Pole,“ říká v pořadu Prima Česko Veronika Lukešová, historička a kurátorka Arnoldovy vily.
Výjimečné stavební prvky na každém kroku
V duchu historismu a raného art deca si ji nechal postavit významný brněnský architekt Josef Arnold jako své letní sídlo. Následně vila měnila majitele, až si ji do parády vzali Cecilie a Cornel Hože.
„Na začátku 20. století, v roce 1909, prošla vila výraznou rekonstrukcí, přístavbou. To už jsme na poli spíše art deca a secese. Cecilie Hože pochází z rodiny Löw-Beerů, byla sestrou Alfreda Löw-Beera, majitele Vily Löw-Beer, a tetou Gréty Tugendhatové. Bohužel oni byli Židé, takže tady mohli být pouze do začátku 2. světové války. Pak jsou jejich osudy stejné jako ostatních židovských rodin. Cecílie zemřela v Terezíně,“ uvádí Veronika Lukešová.
Pokud se do Arnoldovy vily někdy vydáte, mějte oči dokořán, aby vám neunikly zajímavé detaily. „Krásná dlažba, štuky, původní dveřní a okenní výplně, taky tady máme krásně rekonstruovaný litinový radiátor, různé drobné detaily,“ vypočítává interiérové cennosti historička a kurátorka v jedné osobě. A jak dodává, k vidění jsou stálá i dočasné expozice: „Kromě toho tady máme skoro každý den nějaký odpolední program - přednášky, workshopy.“
Ve stálé expozici se návštěvník dozví vše podstatné o historii vily, rodiny i čtvrti, ve které se nachází. Dočasné výstavy se pravidelně obměňují. Například na současnou expozici s názvem Zmizelé Sudety brzy naváže umělec Luciano Majači se svými sochami.
Dostatek času si pak vyčleňte na prohlídku nejbližšího okolí Arnoldovy vily. Obklopuje ji rozsáhlá zahrada, kde si můžete užít klid a zeleň uprostřed města. A v přilehlé kavárně vám nachystají i piknikový koš plný dobrot, který si tady lze vychutnat. „Máme radost, že naše zahrada je nově zpřístupněna spolu s okolními zahradami vil Löw-Beer a Tugendhat. Návštěvníci tak mohou zdarma procházet mezi zahradami všech tří vil, dá se tam dělat cokoliv od pouhého relaxu na lavičkách, ale máme tady třeba i dětská hřiště pro děti různého věku,“ říká Veronika Lukešová.
ČTĚTE TAKÉ: Srovnávají ji se slavnou Tugendhat: Ve vile Felicitas v Abertamech se zastavil čas
Dechberoucí podzemí, které málem zaniklo
Když se člověk nasytí slunce a čilého ruchu moravské metropole, může zamířit do nedalekých Vodojemů na Žlutém kopci, které ještě do roku 1997 fungovaly jako zásobárna vody pro občany starého Brna. Město po náročné rekonstrukci v roce 2024 otevřelo veřejnosti celkem tři nádrže. Od té doby jimi prošlo přes 100 tisíc návštěvníků.
„Nejstarší pochází z roku 1874, je cihlový a nejkrásnější v něm je asi průhled tlamovými okny, který působí jako zrcadla. Ten druhý potom je z roku 1894, ten je dílem brněnského architekta Emila Procházky, je taky cihlový a v něm je nejkrásnější asi pohled do kaluží, kde se zrcadlí arkády,“ uvádí Martin Kříž, průvodce ve Vodojemech na Žlutém kopci.
Třetí vodojem je betonový a má křížovou klenbu, což dává vzniknout jednomu zajímavému akustickému jevu. Třeba dupnutí na správném místě zní betonovým chrámem dlouhých 56 vteřin. Nejen to ale návštěvníky, kteří sem zavítají, fascinuje. „Jsme velmi překvapeni, jak to tady vypadá. Viděli jsme nějaké fotky, ale ve skutečnosti to vypadá úplně jinak. Je to ohromné,“ pochvaluje si jeden z turistů.
A další říká: „Přijeli jsme ze severu, z Mostu. Je to poměrně příjemné překvapení, řekl bych. My jsme sem přijeli na teambuilding, a tohle je takové zpestření, než odjedeme domů. A za mě je to super. Netušil jsem, že v Brně je něco takového.“
Podzemním sálům, které někomu připomínají filmová místa z Harryho Pottera, někomu doly Morie z Pána prstenů, přitom hrozil zánik. Za jejich záchranu sveřepě bojovali jejich objevitelé — fotograf Libor Teplý a odborník na brněnské podzemí Aleš Svoboda, který vzpomíná, jak zdejší prostory uviděl poprvé: „Když Libor Teplý, fotograf, vstoupil do tohoto cihelného chrámu, tak mi zavolal, abych se přišel podívat. Pak jsem vstoupil do toho prostoru a zjistil, že Brno neznám. Uvědomil jsem si, že Brno má ukryté obrovské atraktivní prostory, které musí vidět veřejnost. Snažili jsme se je ukazovat veřejnosti a zpamátnit je.“
Dnes tak vodojemy skutečně patří na seznam kulturních památek. Za podobnými stavbami byste museli do polského Gdaňsku nebo maďarské Budapešti. „Návštěvník může vodojemy navštívit kdykoliv v týdnu mezi úterým a nedělí. Může vodojemy navštívit s průvodcem, prohlídka pak trvá něco málo přes hodinku. Druhá varianta je pak bez průvodce, kdy si to návštěvník prochází sám. Máme k dispozici audio průvodce nebo tištěný text,“ vykládá místní průvodce Martin Kříž.
První a třetí vodojemy jsou bezbariérové, a tak se sem pohodlně dostanou i méně pohybliví návštěvníci. Mimo běžné prohlídky sem ale můžete zamířit do parku či návštěvnického centra, anebo na nejrůznější akce, které se tu pravidelně konají — od koncertů, přes módní přehlídky až po balet. Neotřelý zážitek, který zanechá opravdu dlouhý dozvuk…
