Počet bakterií odolných vůči antibiotikům ve světě dramaticky narůstá. Podle lékařů za to může mimo jiné nesprávné užívání léků, které vede k antibiotické rezistenci. Pokud se situace nezmění, hrozí dle vědeckých odhadů vážné následky – do roku 2050 bude na infekční onemocnění celosvětově umírat více lidí než na rakovinu, a to až 10 milionů osob ročně. Lze děsivý trend zvrátit? Zapojit se do nového přístupu musí dle odborníků jak pacienti, tak lékaři.
„Bohužel, někteří lékaři u banálních onemocnění sahají po antibiotikách se širokým spektrem účinku. Tyto léky však přispívají ke vzniku bakteriální rezistence, tedy odolnosti bakterií vůči některým typům antibiotik. Problém není zdaleka tak patrný v sektoru primární péče jako v nemocnicích,“ uvedl Igor Karen, všeobecný praktický lékař, infektolog a místopředseda pro profesní záležitosti SVL ČLS JEP.
ČTĚTE TAKÉ: Prevence na rok 2025 PŘEHLEDNĚ. Převezměte letos odpovědnost za své zdraví, vybízejí experti
Právě v nemocnicích se podle Karena mohou vyskytnout takzvané nozokomiální infekce, které představují závažnou komplikaci pro hospitalizované pacienty. „Léčba těchto infekcí bývá často velmi náročná: jejich původci jsou na běžná antibiotika mnohdy rezistentní,“ podotkl.
Největší problém? Nadužívání
Podle Ludmily Bezdíčkové, praktické lékařky a členky výboru Společnosti všeobecného lékařství (SVL), je odolnost vůči antibiotikům globální hrozbou. „Světová zdravotnická organizace (WHO) odhaduje, že do 30 let může na infekce umírat více lidí než na onkologická onemocnění. V Česku bychom potřebovali zlepšit zejména kvalitu předepisovaných antibiotik,“ zdůraznila s tím, že volit by se měla „ta s co nejužším spektrem účinku“.
Právě nadužívání takzvaných širokospektrých antibiotik je podle lékařky aktuálně největším problémem. „V Evropě jsme na čelních příčkách v předepisování takzvaných makrolidů – jde o antibiotika, která mají potenciál vyvolat bakteriální rezistenci,“ popsala.
Dlouhodobým problémem zůstává předepisování antibiotik v případech, kdy za infekcí nestojí bakterie. „V případě virů antibiotika nepomohou,“ upozorňuje Bezdíčková.
- Kdy má smysl předepsat antibiotika?
Antibiotika jsou léky, díky nimž se zásadně změnila léčba infekčních nemocí. Mezi jejich běžné příčiny patří bakterie nebo viry. Zjednodušeně řečeno: antibiotika má smysl předepsat v případě infekce bakteriálního původu, což rozhodně není chřipka nebo běžná nemoc z nachlazení, kterou si zkrátka musí lidé „vyležet“.
- Proti jakým nemocem lze předepsat antibiotika?
Lze je „povolat do boje“ s následujícími bakteriálními infekcemi: angína, spála, tuberkulóza, meningitida, černý kašel, tetanus, břišní tyfus, lymská borelióza, salmonelóza, cholera, mor, kapavka či syfilis.
Pro boj s výše uvedenými infekcemi jsou antibiotika velmi důležitá, neboť dokážou škodlivé organismy rozpoznat a zničit nebo zabránit jejich dalšímu šíření. Proti některým z nich je vhodné i očkování. „Nicméně ne všechna bakteriální onemocnění je nutné hned léčit antibiotiky. S některými si naše tělo poradí i bez nich,“ sdělil již dříve Jan Strojil, lékař a klinický farmakolog z Fakultní nemocnice Olomouc.
Odborníci jednají o novém postupu
Lékaři koncem roku na konferenci diskutovali nový „Doporučený postup racionální antibiotické terapie“. „Podílí se na něm řada odborných společností: pneumologická, urologická, dermatovenerologická, mikrobiologická, infektologická a naše. Snahou je, aby text vznikl jako mezioborový konsenzus a odrážel nové pohledy na racionální antibiotickou terapii zejména v terénu,“ doplnil Karen, který je hlavním koordinátorem a odborným garantem doporučeného postupu.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Těžký osud nemocného Tomáška. Matka ho bila v břiše, péči zanedbávala. Stará se o něj babička
Odborníci se v posledních letech intenzivně zaměřili například na vzdělávání ambulantních specialistů – praktiků, pediatrů, dermatologů, urologů a lékařů dalších specializací. Vznikly doporučené postupy pro léčbu jednotlivých druhů infekcí.
„Jak praktici, tak ambulantní specialisté musí mít k dispozici dostatečné portfolio antibiotik, aby mohli co nejlépe zacílit léky a dosáhli antibakteriálního efektu v co nejkratší době. Pokud například dojde k dlouhodobému výpadku antibiotik, hrozí riziko vzniku rezistence i u běžných komunitních patogenů,“ zmínila Michaela Matoušková za Českou urologickou společnost ČLS JEP.
Vedle uváděného nového postupu by podle odborníků měli lékaři zvolit jasný přístup při předepisování antibiotik. „V roce 2021 byla provedena studie, která na počtu dvou tisíc subjektů zjišťovala, v jaké míře si antibiotika ‚předepisují sami‘. Zjistila, že čísla nejsou příznivá – šlo o skoro 20 procent účastníků,“ zdůraznil dříve ve vysílání CNN Prima NEWS epidemiolog Roman Prymula.
Přeneseně řečeno lze podle Prymuly říci, že si každý pátý Čech nadbytečně „předepisuje“ antibiotika – navzdory tomu, že jsou tyto léky na předpis, si je lidé mohou výslovně vyžádat od svého lékaře nebo si doma nechávat nedobraná balení s antibiotiky.
„Antibiotika chceme předepsat i na běžná onemocnění, která nejsou závažná. A vina je i u lékařů, kteří podlehnou tlaku pacienta a místo vysvětlení, že antibiotika nejsou v jejich případě vhodná, recept vydají,“ doplnil Prymula.
Podle Bezdíčkové je komunikace mezi lékařem a pacientem nejen v této problematice velmi důležitá – s pacientem by měl mluvit jasně, srozumitelně a otevřeně. Zároveň by měl reflektovat „úroveň zdravotní gramotnosti konkrétního pacienta“.
ČTĚTE TAKÉ: Záškrt, spalničky a další „zapomenuté“ nemoci PŘEHLEDNĚ. Jak je rozpoznat a co prevence?
„Existují případy, kdy si lékař není zcela jistý, zda antibiotika indikovat, či nikoliv. A pokud ano, tak jaká, jakým způsobem je dávkovat a kolik dní. Proto jsme pro praktiky připravili pokyny, jak v těchto situacích postupovat. Každé jejich rozhodnutí je velmi důležité, protože zapadá do skládanky, která rozhoduje o budoucnosti antibiotik,“ podotkla Helena Žemličková, vedoucí Národní referenční laboratoře pro ATB SZÚ a odborná garantka projektu Antibiotická rezistence.
Naději přináší „léky budoucnosti“
Lékaři dnes mají k dispozici celou řadu diagnostických metod, s jejichž pomocí lze určit původce onemocnění. „Umíme stanovit hladinu zánětlivých parametrů, nejčastěji vyšetřením C-reaktivního proteinu (CRP), ale i krevního obrazu. CRP může být ale významně vyšší i u některých virových onemocnění, typicky u chřipky nebo covidu. Proto je vždy třeba výsledky správně interpretovat,“ uvádí Bezdíčková.
Podotkla, že v mnoha situacích není třeba v počátku onemocnění pacienta testovat. „Pravděpodobnost virové infekce je velmi vysoká, a takový pacient si vystačí s domácí léčbou. U rizikových osob, kde máme k dispozici specifickou léčbu, například antivirotika u covidu i pro některá virová onemocnění, naopak častěji dříve vyšetřujeme,“ dodala praktická lékařka.
Odborníci mohou využít také rychlé antigenní testy, které potvrdí či vyloučí bakteriální původ. „Nebo naopak provedeme test na streptokokový antigen, který ukáže na streptokokovou tonzilitidu, tedy typickou bakteriální angínu, kterou pak můžeme zaléčit specifickým antibiotikem,“ dodal Karen.
Při stanovení diagnózy je podle lékařů potřeba brát v úvahu také to, jaké infekce se v danou chvíli v populaci vyskytují. „Zapomínat bychom neměli ani na celkový charakter pacienta – zda netrpí nějakým chronickým onemocněním nebo zda nebyl hospitalizován v nemocnici, kde je riziko nákazy vyšší,“ upřesnila Bezdíčková.
Nadějí do budoucna mohou být také léky nové generace. „Objev nové substance je vždy velmi náročný a drahý proces. Pokud se nové antibiotikum podaří vyvinout, není automaticky dostupné všem. Naopak, s trochu nadsázky je možné říci, že zůstává zamčeno v trezoru a používá se jen ve velmi ojedinělých případech na skutečně rezistentní infekce. Jedině tak si lék zachová svoji účinnost,“ popsal Karen.
Tato antibiotika zůstávají v rukou mikrobiologů či infektologů, kteří hlídají jejich nasazení.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: V Číně se šíří záhadný virus, nemocnice jsou v pohotovosti. Experti zhodnotili riziko pandemie
