Budoucnost veřejné i nákladní dopravy bude patřit vodíku. Dřív, než se nadějeme

Zatímco osobní automobily na vodík (FCV) jsou už nějaký čas poměrně známou záležitostí a model jako Hyundai Nexo, Honda Clarity Fuel Cell nebo Toyota Mirai lze v některých zemích běžně vidět v provozu, povědomí o ostatních dopravních prostředcích poháněných vodíkem je stále poněkud mlhavé. Pohonem, využívajícím kombinaci elektromotoru a zdroje energie v podobě palivových článků, přitom disponují i mnohem větší vozidla či plavidla.

V prodeji jsou už i dodávková vozidla a městské autobusy na vodíkový pohon. Známým příkladem je polský autobus Solaris Urbino 12 hydrogen, ale vyrábí je i Toyota (model SORA) a španělská společnost Caetano Bus, která používá pohonné systémy Toyota. Japonská značka nainstalovala pohon na palivové články i do flotily dodávek sloužících v Japonsku obchodnímu řetězci Seven Eleven.

Tahače na vodík jsou v současnosti ve fázi testování. Loni ve Švýcarsku testovali model Hyundai H2 Xcient a Toyota od roku 2017 v Kalifornii realizuje dlouhodobý test prototypů velkých nákladních aut s modifikovaným pohonem z Mirai, které se používají pro přepravu zboží v námořních přístavech. Loni začala Toyota spolu se značkou Hino vyrábět užitkové vozidlo tohoto typu.

Vlaky tahají vodíkové lokomotivy

Vlaky jsou obecně považovány za ekologický způsob dopravy, je ale třeba připomenout, že stále existuje mnoho železničních tratí bez elektrické trakce, kde jezdí dunící naftové lokomotivy s černými oblaky dýmu nad strojovnou. Na více místech světa je však pomalu nahrazují vodíkové lokomotivy.

V uplynulém roce objednaly například německé železnice 27 vodíkových vlaků Corado ilina společnosti Alstom. V Japonsku vyrábějí Toyota s Východojaponskou železniční společností vodíkové vlaky poháněné palivovými články. Do provozu je uvedou jako součást místního komplexního dopravního systému na bázi vodíku a jejich jízdní řád bude integrován s jízdním řádem vodíkových autobusů. Pro tyto autobusy zase vybudují síť čerpacích stanic na vodík.

Na moři lepší než atom

Palivovou alternativu u velkých námořních a hlavně podmořských plavidel vždy představovaly spíš jaderné reaktory než cokoliv jiného. Námořní doprava na fosilní paliva je, jak známo, velmi vážným enviromentálním problémem z hlediska emisí skleníkových plynů i znečištění oceánů.

Příčinou je hlavně používání mazutu – těžkého, toxického ropného paliva. Dobrou zprávou je, že námořní plavidla obvykle pohání elektromotor, kterému dodává energii mazutový motor. V této situaci tedy stačí „jen“ vyměnit spalovací generátor za vodíkové palivové články a zásobu mazutu za vodíkové nádrže, aby trajekt nebo loď nevytvářely emise.

Letos zveřejněná studie Mezinárodní rady pro čistou dopravu dokázala, že 99 procent nákladních plaveb přes Tichý oceán může pohánět vodík. Lodě na vodíkový pohon už staví Norové, Američané a Japonci, ale než se definitivně dostanou na vodu, bude potřeba ještě mnoho testů.

Vodíkový pohon i v oblacích

Letectví je dalším odvětvím dopravy, které se – do jisté míry zaslouženě – těší špatné pověsti jako zdroj emisí skleníkových plynů. Podle výpočtu Marcina Popkiewicze, jaderného fyzika portálu Ziemianarozdrozu.pl (Země na rozcestí), spotřebuje Boeing 747 v průběhu 24 hodin tolik paliva jako 247 průměrných evropských automobilů v průběhu roku. Stále více cestujících ohleduplných k životnímu prostředí vnímá létání jen jako nezbytné zlo.

Letecký průmysl je nucen tyto hlasy neignorovat a hledá ekologičtější alternativy. Společnost Airbus představila tři koncepční dopravní letadla, která by sladila potřebu létat s potřebou drastického snížení emisí skleníkových plynů. Jde o prototypy ZERO s vodíkovým pohonem, které zatím pojmou maximálně 200 cestujících. Airbus plánuje začít s prodejem letadel s nulovými emisemi v roce 2035.