Bylo to správné, hodnotí Mašínova dcera činy jeho skupiny. Do Prahy přivezla otcovy věci

„Přijela jsem do Prahy, abych přivezla dokumenty do vojenského muzea. V podstatě některé věci mého otce. Také se chystáme převézt část mého osobního archivu,“ vysvětlila Barbara Masin, která se příběhu svého otce dlouhodobě věnuje. Dokonce o něm napsala knihu s názvem Odkaz – Pravdivý příběh bratří Mašínů.

Činnost skupiny je v Česku považována za kontroverzní. Část veřejnosti považuje její akce za součást legitimního ozbrojeného odboje proti totalitnímu komunistickému režimu. Další část vnímá členy skupiny jako vrahy, kteří používali ke svým záměrům nepřiměřené prostředky. Zabití neozbrojeného zajatce pak označuje za zločin, který nelze obhajovat legitimním odbojem.

Podle Barbary Masin část české společnosti v tomto případě ignoruje kontext celé události. „Když lidé hodnotí to, co se stalo v 50. letech. Někdo si říká, že zabíjení lidí je extrémní. Proč zabíjet lidi? Nelze na to ale koukat z kontextu například 70. let v Československu. Tehdy panoval trochu jiný druh komunismu,“ řekla.

Zdůraznila, že komunisté v 50. letech posílali nepohodlné lidi často do pracovních táborů či uranových dolů. „To se v 70. nebo 80. letech prostě nedělo. Někdo říká, že to, co skupina udělala, bylo extrémní, ale můj otec a strýc (Ctirad Mašín, pozn. red.) tehdy nemohli jít protestovat před Parlament, to by nefungovalo. Hned by byli posláni do pracovního táboru,“ doplnila.

Metál pro celou skupinu?

Diskuze o skutcích Mašínů se naplno rozjely opět v polovině června, když Sněmovna navrhla prezidentu Miloši Zemanovi na nejvyšší státní vyznamenání Řád Bílého lva všech šest členů odbojové skupiny.

„Myslím, že si to ocenění zaslouží. Bojovali za něco, za co má smysl bojovat, tedy svobodný a demokratický stát. Můj otec ale není člověk, který by byl z té nominace nějak nadšený. Diskuze o vyznamenání je však pro něj důkaz, že bylo správné to, co vykonal, a že byl odboj v té době nutný,“ prohlásila Masin.

Jejímu otci Josefovi je v současnosti už 90 let. Podle Barbary se cítí stále dobře. Zároveň je posledním členem skupiny, který je naživu. Ostatních pět mužů včetně Ctirada Mašína, který zemřel v roce 2011, by tak vyznamenání dostalo posmrtně. Podle Barbary Masin ani její otec, ani strýc nikdy nelitovali toho, co udělali.

„Bylo to správné. Tehdy byli velmi mladí, bylo jim kolem dvaceti let. Média v té době neinformovala o tom, co se v zemi děje. Oni věřili, že když každý udělá svůj díl práce, tak není možné, aby ten režim nepadl. Mysleli, že podobně pracují i jiné skupiny,“ řekla 55letá Američanka. Na příbězích o událostech v Československu z let 1951 až 1953 prý vyrůstala.

„Když jsem byla malá, tak nám se sestrou táta vyprávěl celý příběh po částech, a to každý večer před spaním. Když jsme se dozvěděly, že to dva lidi ze skupiny nepřežili, nemohly jsme pak usnout. Táta nám říkal, že to byl boj Mašínů za svobodu a že máme být hrdé na jméno Mašín,“ dodala. Barbara Masin během rozhovoru neskrývala lítost z názorů některých Čechů.

„Lidé si myslí, že člověk by neměl zabíjet při obraně svobody. Někdo si myslí že jsou hrdinové a někdo, že jsou vrazi. Zatímco můj dědeček je vnímán jen jako hrdina. Obě generace vedly stejný boj, ale v této zemi jsou vnímány zcela odlišně. V případě skupiny mého otce zemřeli jen vojáci a domobrana. Lidé vyzbrojení komunistickým totalitním režimem, jejichž úkolem bylo vraždit lidi, kteří se režimu postavili,“ nechápe Masin.

Otec bratří Mašínů – Josef Mašín starší – byl důstojníkem prvorepublikové československé armády a během druhé světové války členem protinacistické odbojové organizace Tři králové. V roce 1941 ho zatkli příslušníci gestapa a o rok později byl popraven.