Dříve vozili ukrajinské ženy a děti do České republiky, nyní už zásobují vojáky na frontě součástkami na drony. Dobrovolníci z projektu Mise Ukrajina se za rok od vypuknutí ruské invaze přeorientovali z humanitárníků pomáhajících ryze civilnímu obyvatelstvu na významné podporovatele ukrajinských bojových sil. Jak prozradili redakci CNN Prima NEWS, za takovým obratem částečně stál bojovník Michal Janík. Ten vloni v červnu padl na bojišti coby první a zatím poslední česká oběť války na Ukrajině.
V současnosti Češi z projektu Mise Ukrajina zásobují především vojáky z 95. brigády vzdušných sil Ukrajiny. Ta v posledních několika měsících působí v oblastech mezi Slavjanskem a tvrdě obléhaným Bachmutem. Cesta k prvnímu kontaktu mezi dobrovolníky a elitními výsadkáři ovšem byla dlouhá, jak popsal za humanitární pracovníky Marek Wiesner. Redakci sdělil, že vše začalo už loni před létem v Charkově.
„Nápad, abychom navštívili hlavní město Charkovské oblasti, přišel od dnes již zesnulého Michala Janíka. Společně ještě s dobrovolnicí Denisou Boháčkovou jsme stáli u autobusu a čekali na dvě rodiny, které měly doplnit poslední volná místa v autobuse na zpáteční cestě do Čech. Michal popisoval situaci na hlavním nádraží ve Lvově s dovětkem, že je třeba začít hledat jak pomoci jinde. S tím jsme souhlasili a debata tedy mohla pokračovat v duchu, jak na to,“ řekl CNN Prima NEWS.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Arina zmizela před rokem poté, co ruští vojáci zastřelili její rodiče. Rodina po ní stále pátrá
Nejdříve se měl Janík ozvat přátelům z Poltavě, kteří následně předali informaci o českém „záchranném autobusu“ a humanitární pomoci dále do Charkova. Právě tam o pár týdnů později směřoval další výjezd. „Vyzkoušeli jsme limit naložení zájezdového autobusu, do kterého se nám podařilo vměstnat 10 tun humanitární pomoci. Hrubým očkem hlavního technika Máry Šimůnka by se ale ještě jedna nebo dvě tuny vešly, pokud bychom vše vyndali z krabic. Bohužel jsme neměli možnost to vyzkoušet, neboť charkovská cesta byla pro naši autobusovou přepravu poslední akcí. Už tehdy bylo jasné, že kdo chtěl odjet, odjel. A kdo ne, zůstal,“ pokračoval Wiesner.
Na konci loňského dubna Češi vyrazili na další ze svých mnohých cest. „Pauza každých 40 minut na cigaretu a záchod, poslední večeře na McDonaldech na D1 a A4 v Polsku, příležitostné doplnění zásob potravin pro posádku. Do války jsme vždy spěchali pomalu. Druhý den k ránu bylo třeba vyzvednout Michala Janíka a jeho kolegu Ondřeje ve Lvově, večer pak nabalit část humanitární pomoci do balíčku v Chmelnyckyj a cesta do obléhaného města mohla vypuknout naplno,“ popsal první cestu do „ostřejší“ části Ukrajiny.
Přímo v Charkově začal rozdávat společně se svými kolegy zásoby a vyhledávat civilisty, kteří by měli zájem utéct do bezpečí ČR. Tak blízko válečnému konfliktu doposud nebyli – poprvé tak Češi zažili nedalekou střelbu i dopady dělostřeleckých granátů. V jednom momentě přinesli vojenské posádce energetické drinky, jídlo a léky, načež se zeptali, co bojovníkům zpravidla chybí.
„Zmínili zbraně, hlavně ty těžké. Když se Rusové rozhodli popojít o pár kilometrů vpřed, jednoduše namířili dělostřelectvo a začali bombardovat. Tanky a pěchota byly hned v závěsu, a pokud neměli Ukrajinci čím střílet zpátky, museli část zástavby obětovat. Nebylo času sbírat věci a utíkat. Rusové tak dostali do držení nejen ukrajinské zásoby, ale i zboží v obchodech a lokální sklady s humanitární pomocí,“ líčil dále Wiesner.
Projekt Mise Ukrajina
Prakticky od začátku války se čeští dobrovolníci z Mise Ukrajina snaží zapojit do dobročinných aktivit. Náklady na převoz ukrajinských uprchlíků a potřebného humanitárního i vojenského materiálu Češi financují skrze vlastní sbírky. Více informací o projektu, podrobnosti o dosavadních aktivitách a číslo transparentního účtu najdete na webu miseukrajina.cz či na Facebooku, Instagramu a Twitteru organizace.
„Ptal jsem se sám sebe, proč to sem vozíme, když to nakonec zůstane u ruských? U mě odpověď způsobila zásadní změnu názoru na pomoc v místě vůbec. Pokud nebude mít ukrajinský voják dost sil stát přinejmenším na místě, je naše celá pomoc akorát k ničemu – či hůř, ku prospěchu Rusům. Z Charkova jsme tedy odjížděli s tím, že naše podpora bude nadále rozdělena jak mezi civilisty, tak pomoc vojákům, a to nejen zdravotnicky, ale i vojensky tak, aby se zvýšili jejich šance umožnit Rusům zemřít na Ukrajině za matičku Rus. Byť jsme v celém týmu nikdo absolutně netušili, jak na to,“ přiznal redakci CNN Prima NEWS.
První kontakt a oběť
První menší pomoc směřovala k polovojenskému útvaru Aerorozvidka, která se specializovala na využití dronů ve válce. Od Mise Ukrajina obdržel několik 3D tiskáren na výrobu speciálních součástek. Významnější porce humanitární pomoci putovala do pluku Karpatská Sič, kde působilo několik českých bojovníků. Jejich řady posléze doplnil i zmíněný Michal Janík.
„Tou dobou pluk držel pozice u města Barvinkovo v Charkovské oblasti. Byli jsme ob den v kontaktu. Řešili jsme, co mu máme na frontu přivést a zda vidí i nějaké možnosti, co by mohla organizace našeho typu udělat pro zvýšení bojeschopnosti dané jednotky. Více jsme si o tom měli říci při naší první návštěvě v Barvinkově, k tomu však již nedošlo,“ konstatoval smutně Wiesner.
Běžné věci jako jsou zimní vojenské boty, spací pytle do alespoň -10 stupňů, nebo termoprádlo mají v zimním období na...
Posted by Mise Ukrajina on Sunday, March 12, 2023
Michal Janík padl 10. června, když se jeho pozice ocitly pod dělostřeleckou palbou. Spolupráce s Karpatskou Sičí nicméně pokračovala dále, byť se střídavými úspěchy. Nakonec se podpora ustálila na českém medikovi Pavlu Poradovi, který na rozdíl od dalších českých bojovníků, kteří se rozhádali s tehdejším velením, zůstal v jednotce.
Další možnosti? V hledáčku byl i Azov
Zpět v Praze hledali čeští dobrovolníci další způsoby, jak ulehčit Ukrajincům obranu své země. Začali proto obvolávat své známé z humanitárních struktur i vojenských složek. „Objevily se cesty k podpoře motorizované brigády u Charkova, minometné brigády, Azovu a výsadkářů. První jmenovaný útvar požadoval hlavně co největší množství elektrocentrál, minometčíci zase hledali auta pro převoz munice. Azov i výsadkáři chtěli nejdříve vědět, s kým budou mít tu čest a kdo jim to vlastně chce pomoci,“ přiblížil Wiesner další postup projektu Mise Ukrajina.
Třebaže se Čechům podařilo během první poloviny léta shromáždit dostatek zásob a vyhovět požadavkům motorizované brigády, čelila masivním ztrátám. „To vyvrcholilo na konci léta, kdy bylo během tří dnů zničeno veškeré velitelství. Ztratili jsme kontakt a nepodařilo se nám najít nikoho dalšího, kdo by komunikaci obnovil. Zároveň vyvstala otázka, zdali si organizace typu Mise Ukrajina může dovolit zásobovat jednotky s vysokou mortalitou a tedy i masivní ztrátou dodané humanitární pomoci,“ podotkl český dobrovolník.
Finančně náročná pomoc Karpatské Siči v podobě vybavení na zbraně nenesla takový efekt, podpora se tak zúžila na zdravotnické zásoby pro medika. Nakonec šel ze seznamu i obávaný pluk Azov. „To nejlepší z jeho vedení bylo buď po smrti, v zajetí nebo řešilo výměnu svých mužů za zajaté Rusy. Dvojice zástupců, se kterou ještě jednal Michal Janík v květnu ve Lvově, nikdy nebyla schopna dorazit na jednání ve stavu, abychom mohli vést efektivní rozhovor. Hoši od Azovu prostě potřebují akci, neradi se očividně nudí. Další forma pomoci pro ně byla mimo naše finanční možnosti,“ prozradil Wiesner redakci CNN Prima NEWS.
Další části zápisků projektu Mise Ukrajina vydáme v průběhu tohoto týdne. České dobrovolníky můžete podpořit na jejich facebookové stránce či na transparentním účtu 4005004017/5500.
