Český člen pluku Azov Honza Zdroj: CNN Prima NEWS
Na Ukrajině bojují i Češi. Jedním z nich je pětadvacetiletý Honza z Příbrami. Podle svých slov je veteránem cizinecké legie, ale po zahájení ruské agrese na Ukrajinu se vydal tam. Slouží jako zdravotník v jednotce s kontroverzní pověstí – v pluku Azov. O svých zkušenostech mluvil s vedoucím zahraniční redakce CNN Prima NEWS Matyášem Zrnem.
„Sloužil jsem s mnoha Ukrajinci, tudíž jsem si říkal, že pojedu klukům pomoct. Navíc, Ukrajina je blízko Česka, což se mi moc nelíbí. Kdyby náhodou Putin překročil hranice a Ukrajinu získal, tak by mohl jít dál,“ podotkl Honza. Ke speciálnímu útvaru Azov se dostal díky kamarádovi.
„V Česku mi kamarád poslal video svého přítele, kde byl i jeho kontakt s tím, že kdo chce bojovat na Ukrajině a pomoci, tak se má ozvat. Věděl jsem pouze, že bojují v Kyjevě. Poté jsem ho kontaktoval, a právě přes něj jsem se dostal tam, kde jsem,“ podotkl. Honzovým úkolem v jednotce je být bojovým zdravotníkem v červené zóně i střílet. „Dělám to, co každý,“ doplnil.
Nejčastěji je jeho hlavním úkolem zastavit tepenné krvácení či další zranění, která jeho kolegové utrpí. „Pak je nutné daného člověka rychle sebrat a jít na medivak,“ pokračoval Honza. Následně popsal, jak vypadá jeho práce v úloze rozvědčíka.
„Přijedeme na místo, kdy s sebou bereme aerorozvědku, tedy drony, pak dvě skupiny lidí. Máme tablety, kde vidíme taktickou mapu. Následně zadáme informace, kde jsou Rusové, co se na místě děje, kde je fronta, jakou techniku má protivník nebo kolik jich je. Prostě se snažíme získat co nejvíce informací,“ uvedl.
Zdrogování nepřátelé
Aktuálně se Honza nachází v Bachmutu a souhlasí s tezí, že se jedné o „mlýnek na maso“. „Útočí po vlnách. Aktuálně bojujeme s Vagnerovou skupinou, kterou většina lidí zná. Plus stojíme proti velké části zmobilizovaných lidí. Jestli někdo viděl film Rambo, kde drží samopal u boku, a i z něj nebo kulometu střílí, tak přesně takoví Rusové tu jsou, někteří. Posílají je jak na maso (na porážku),“ přiblížil situaci na místě.
Z 95 procent se podle něj celý den město ostřeluje. Ať už z tanků, minometů nebo dělostřelectva. „Na Bachmut se útočí tak, že ostřelují a mezitím jdou skupiny nepřátel vpřed. My ale nemůžeme vystrčit hlavu, nikdo nechce něco dostat do hlavy nebo do zad. Tudíž se držíme při zemi, oni postupují. Když ostřelování přestane, asi na deset minut, vidíme zhruba patnáct metrů před sebou vagnerovce,“ uvedl Honza.
Na dotaz, zda se jedná o nesmírnou dávku odvahy nepřátel nebo efekt mnoha litrů alkoholu, uvedl voják jiný důvod. „Je to spousta narkotik, a to se jedná o ověřenou informaci. Osobně jsem viděl na vlastní oči, jak moc jsou zfetovaní. Navíc máme informace, že kdyby do toho nepřátelé nešli a odmítli tam jít, tak by je zabili vlastní lidé jako za druhé světové války,“ podotkl.
Podmínky jsou hrozné
Boje jsou kruté i po psychické stránce. „Mezi padlými mám i hodně kamarádů. Naše ztráty jsou také obrovské. Jsem zdravotník a jezdím za klukama do nemocnice, takže vidím, jak jsou zaplněné,“ pokračoval Honza. Postup pak obráncům Ukrajiny komplikuje mrazivé počasí. „Kluci jsou v okopech, do kterých nemají vybavení. Sice je voda zamrzlá, ale když se tam celý den čvachtáte, tak dlouho zmrzlá nezůstane. Pak v tom jste, spíte, klidně i dny v kuse. Je to hrozné,“ mínil.
Zároveň přiznal, že ani Ukrajinci nemají dostatečný výcvik. „Něco mají, ale není to žádný zázrak,“ řekl. Dále přiblížil, jak dobře jsou zásobené ruské jednotky. „Záleží, jaká jednotka a kde. Někdy valím oči, co za vybavení mají, je jak ze 30. let. To Čečenci mají úžasné vybavení – kluci, děkujeme za trofeje,“ komentoval výstroj, která po Čečencích zůstala. Stejně tak mají podle něj dobrou výstroj ruští výsadkáři.
Takřka deset měsíců válčení si však pomalu vybírá svojí daň. „Každý má války dost. Koho by to bavilo, válčit a umírat. Nikdo nechce vidět, jak umírají jeho kamarádi. Nechtějí riskovat život, ale vrátit se domů. Většina kluků má rodiny: manželky a děti. Přesto je odhodlání obrovské. Hlavně kvůli tomu, aby válka skončila a všichni mohli v klidu jet domů,“ dodal Honza.
