Černá kronika SSSR: Nejhorší sovětský kanibal. Satan pil krev žen a připravoval z nich pokrmy
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Nikolaj Džumagalijev zavraždil nejméně deset žen.
Vrah pil krev obětí a připravoval z nich pokrmy.
Po útěku z léčebny se skrýval v horách dva roky.
Jak se vrahovi podařilo opakovaně uniknout trestu?
Jsi k nakousnutí, samou láskou bych tě snědl – slova, s kterými zamilovaní zacházejí snad příliš lehkovážně. Nikolaj Džumagalijev to naopak bral doslova a smrtelně vážně – zabíjel ženy, aby pil jejich krev a jedl jejich maso. Nebylo to ovšem z lásky, nýbrž z nenávisti a z podivných rituálních pohnutek. Do dějin sovětského zločinu se zapsal jako Kanibal z Alma-Aty, Satan, Džuma a podle kovové náhrady zubu také Železný tesák. I když prokazatelně zavraždil nejméně deset žen, spravedlnost na něj byla krátká.
O ženy neměl Džumagalijev nouzi, partnerky střídal, někdy měl víc známostí zároveň. Z nějakého důvodu je prostě přitahoval. Ale něco nebylo v pořádku. „V životě takového vraha vždycky najdeme problémy s pohlavním životem a u většiny skutečné katastrofy, kdy selhali jako muži,“ komentoval později kanibalovo jednání forenzní psycholog Jurij Antonjan.
Muž, který nenáviděl ženy
A vlastně se nemýlil. S pohlavním životem začal Džumagalijev v osmnácti. Nevíme, jestli už tehdy se objevily nějaké psychické problémy, ale dva mezníky najdeme později. Jednak to byla neopětovaná láska – odmítnutí budoucí vrah nesl jen velmi těžce. Záhy ale měla přijít další rána, když ho partnerka nakazila pohlavními chorobami syfilisem a trichomoniázou.
ČTĚTE TAKÉ: Zhrzený milenec zavraždil 21 školáků. Komunisté masakr tajili
Pro Džumagalijeva ženy nebyly rovnocennými tvory, pohrdal jimi, považoval je za méněcenné. Vlastně na světě byly jen od toho, aby sloužily jeho zvráceným choutkám. Občas v článcích, které se zabývají jeho případem a konzumací lidského masa, narazíme na slova „rituální nebo „okultismus“, o moc víc nevíme, už jenom to, že zmínil knihu, podle níž krev očišťuje duši.
Než se Džumagalijev stal kanibalem, procestoval velkou část Sovětského svazu. Ural, Sibiř, Murmansk… tam všude pracoval jako elektrikář, buldozerista nebo námořník. Nikde ale nevydržel dlouho, jako by ho něco stále hnalo dál. Nakonec se vrátil do rodného města Uzunagač, vzdáleného jeho 40 kilometrů od kazašské Alma-Aty, kde nastoupil k hasičům. To bylo roku 1977, kdy ho tehdejší přítelkyně nakazila syfilisem.
První krev
První vražda někdy bývá do jisté míry dílem náhody, náhlého pohnutí mysli, ale to nebyl Džumagalijevův případ. Kanibal se na ni důkladně připravoval. Obětí se měla stát členka Církve adventistů sedmého dne. „Vždycky jsem měl rád lov, lovit jsem chodil často, ale na ženu jsem se vypravil prvně. Když jsem vyšel na silnici Uzunagač-Majbulak, uviděl jsem nějakou mladou ženskou. Byla sama. Uvnitř se mi všechno rozbušilo a vydal jsem se za ní. Zaslechla moje kroky a otočila se. Já jsem ji dohnal, chytil za krk a vlekl směrem ke skládce. Bránila se, ale podřízl jsem jí hrdlo a pil její krev,“ popsal později kanibal svou první vraždu, kterou spáchal v lednu 1979.
„Z těla jsem si vzal prsa s kusy tuku, vyřízl jsem maso z látek, oddělil jsem pánev a vyřízl boky. Všechno jsem to dal do batohu a odnesl domů. Část tuku jsem vyškvařil a část nasolil. Jedl jsem to jako špek. Jednou jsem maso rozemlel a udělal jsem si pelmeně. Všechno jsem to vždycky snědl sám, nikoho jsem nehostil,“ vzpomínal Džumagalijev na svou první oběť. Maso kanibalovi nejprve nechutnalo a musel se do něj nutit, po měsíci si ale zvykl.
Českoslovenští kanibalové
Z období poválečného Československa jsou známé dva případy kanibalů. Prvním byl Josef Kulík, který v roce 1986 brutálně zavraždil dva malé chlapce, jejichž vnitřnosti si opekl a snědl. Vzhledem k tomu, že byl v minulosti již trestán, policie ho odhalila mimo jiné na základě daktyloskopických stop.
V době vraždy Kulík vykonával základní vojenskou službu, a protože se jednalo o vojáka, o případu úřady veřejnost neinformovaly. Kulík byl popraven 8. února 1964.
Známější je případ pětinásobného vraha Ladislava Hojera z let 1978 až 1981, tedy ze stejného období, kdy v Sovětském svazu vraždil Džumagalijev. Také jeho oběťmi byly ženy. Kanibalismu se ale dopustil jen v jednom případě. Narazil ale na stejnou překážku jako sovětský kanibal – maso mu nechutnalo. Na rozdíl od Džumagalijeva odpor nedokázal překonat.
Podle názoru psychiatrů byl Hojer sice primitivní psychopat, ale věděl, co dělá, takže trest smrti, který vynesl soud, mohl být 7. srpna 1986 vykonán v pankrácké věznici.
Několik dní po vraždě policie tělo objevila, ale neměla se čeho chytit. Pak zavraždil starší věřící docházející do místního kostela. Stejně dopadla žena, která urazila jeho přítelkyni. Ano, je to neuvěřitelné, ale kanibal v té době skutečně měl partnerku. U Džumagalijeva rostl pocit beztrestnosti, jakoby nad ním díky krvavým rituálům držel ochrannou ruku sám satan.
Za dalšími oběťmi se vypravil přímo k nim domů. V bytě se nacházela matka, dcera a vnučka. První dvě Džumagalijev zavraždil, ale malé dítě schované ve skříni naštěstí neobjevil. Holčička musela přinejmenším tušit, co se v bytě děje, ale pachatele později kriminalistům popsat nedokázala.
Černá kronika SSSR
Zatímco společnost měla směřovat k zářným zítřkům, v zemi sovětů se vraždilo, loupilo, kradlo. A protože Sovětský svaz byl skutečně velký, i zločiny tu byly pro nás svým rozsahem skoro nepředstavitelné. I když se aspoň o některých v sovětském dobovém tisku psalo, v Československu byste zmínky hledali jen těžko. Náš vzor totiž měl být bezchybný. Největším, nejzávažnějším a nejzajímavějším zločinům se bude věnovat seriál Černá kronika SSSR.
Za jediný rok kanibal zavraždil dohromady pět žen a pak se stalo něco jen těžko uvěřitelného, zabil člověka omylem a tento skutek paradoxně oddálil jeho odhalení.
Jak už víme, Džumagalijev miloval lov a jednou svým kolegům na hasičské stanici ukazoval novou zbraň, z níž při neopatrném zacházení vyšel smrtící výstřel. Jednalo se o nedbalostní trestný čin a Džumagalijev dosud nebyl souzen. Rozsudek byl tedy velmi mírný – pouze jeden rok odnětí svobody. A i ten mu byl pro dobré chování zkrácen. Ve vražedné sérii ale nastala časová mezera, což mohlo kriminalisty zmást.
Krvavá hostina
Po návratu z vězení Džumagalijev spáchal ještě tři vraždy, ta poslední ale v jistém ohledu překonala všechny předchozí. Kanibal uspořádal pro své přátele a kolegy z práce večírek. Jednu z přítomných dívek odvedl do sousední místnosti, kde ji zavraždil. Když hosté začali svého hostitele postrádat, otevřeli dveře a uviděli hrůzný obraz… hlavu bez těla a Džumagalijeva, jak se sklání nad trupem a chlemtá krev.
Čtěte také
„Zajímalo mě, jak budou přátelé reagovat, až jim ukážu uříznutou hlavu. Jejich reakce předčila moje očekávání. Oni nemohli ani stát, po čtyřech začali prchat z bytu,“ řekl později kanibal psychiatrům.
Krvavá scéna hosty vyděsila, ale zavolat policii dokázali. Džumagalijev sice uprchl, ale ne na dlouho. Soud se ale nekonal, podle psychiatrů totiž za své činy nebyl odpovědný. Skončil na střeženém psychiatrickém oddělení, kde strávil osm let.
Pak ho za dobré chování přemístili do běžného zdravotnického zařízení. Ale to byla chyba – kanibal v srpnu 1989 uprchl a ukryl se v horách mezi Kazachstánem a Kyrgizstánem. Pátrala po něm policie i armáda s pomocí vrtulníků. Aby Džumagalijev zmátl své pronásledovatele, poslal úřadům přes známého dopis s krátkým vzkazem: „Je tu mnoho krásných žen. Nikdo si nevšimne, když se ztratí.“
Poslední kanibalovou obětí se v roce 1990 stala studentka Gulmiram z kazašského Aktjubinska (dnes Aktobe). Vraždu oznámil její známý, který si všiml, že v pokoji dívky nejsou zatažené závěsy a uvnitř se svítí, to mu přišlo podivné, protože Gulmiram si vždy chránila svoje soukromí. Chtěl se přesvědčit, co se děje, ale z domu vyběhl muž s nožem v ruce a s ústy od krve. Gulmiram se stala desátou a poslední obětí kanibala.
Čtěte také
Džumagalijev tušil, že po dvou letech na útěku se smyčka kolem něj pomalu utahuje a tak se rozhodl uniknout způsobem, který se už jednou před tím osvědčil… nechat se odsoudit za něco jiného a v bezpečí si odsedět malý trest. Vydával se za uprchlíka z Číny a předstíral krádež ovcí, jenže policisty neoklamal. Uprchlého vraha poznali a on opět skončil na psychiatrii.
Tady by mohl příběh skončit, jenže přišel rozpad Sovětského svazu a následný chaos, ve kterém bylo možné prakticky všechno. Kanibala z psychiatrie v tehdy už svobodném Kazachstánu jako uzdraveného pustili na svobodu. Zpráva se ale dostala na veřejnost, která propukla v paniku. Úřadům tak nezbylo než Džumagalijeva opět chytit a vrátit za mříže léčebny. Žije dodnes? V roce 2025 dal rozhovor novinářům.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Z vězení vyhrožoval expartnerce přes SMS. Hned po propuštění ji na Žižkově ubodal před dětmi
