Černá kronika SSSR: Poprava slavného lahůdkáře. Stal se mu osudným boj mezi papaláši?
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
- Boj o moc v SSSR zničil kariéru i život lahůdkáře
- KGB využila korupci v obchodě k politickému útoku
- Sokolov doplatil na své kontakty s elitou režimu
- Proč skončil vedoucí obchodu před popravčí četou?
Počátkem 80. let už na generálním tajemníkovi ÚV KSSS Leonidu Brežněvovi bylo vidět, že ho zdraví zrazuje. Země, a především stranické špičky, čekaly na jeho smrt. Končila éra „zastoja“, tedy stagnace, kdy strana s lidem uzavřela tichou smlouvu – bude relativní dostatek a vy nebudete remcat, můžete i krást, ale musíte se s těmi nahoře dělit. Uvnitř nejvyššího vedení země se navíc odehrával tichý, ale tvrdý boj o moc. To vše sehrálo roli v případu Jurije Sokolova, vedoucího luxusního lahůdkářství v centru Moskvy, kterého velká hra dovedla až na popraviště.
Gastronom No. 01 měl skvělou minulost, která sahala až do časů carského impéria. V roce 1901 ho na Tverském bulváru otevřela společnost Grigorije Jelisejeva obchodujícího s luxusními potravinami a značkovém alkoholem. Mramor, zrcadla, zlacení – to všechno dávalo zákazníkům pocit výjimečnosti. A výjimeční byli i zákazníci – generálové, dámy z nejvyšších společenských kruhů i členové carské rodiny jste tu mohli potkat.
ČTĚTE TAKÉ: Černá kronika SSSR: Brutální 15letý vrah ubil sekerou matku i kojence. Proces otřásl justicí
Mramor tu zůstal i po revoluci, ale klientela se změnila. Carskou smetánkou vystřídala smetánka komunistická. A tak na přelomu 70. a 80. byste tu mohli potkat i rozmařilou Galinu Brežněvovou, dceru generálního tajemníka, se sklenkou šampaňského.
Mezi hosty se s úsměvem procházel Jurij Sokolov. I na něj dopadal třpyt jeho zákazníků. V podstatě to byl korupčník a zloděj v drahém obleku. Jenže to by se dalo říct o dlouhé řadě hostů jeho lahůdkářství. A co by se mu mohlo stát, když si denně třásl rukou s generály z ministerstva vnitra?
Dvě tváře Jurije Sokolova
Při četbě životopisu Jurije Sokolova (1923-1984) máte pocit, jako by ti Sokolovové byli dva – jeden před rokem 1945 a druhý potom. Ten první byl válečný hrdina. Vlasteneckou válkou prošel od začátku do konce, pětkrát zraněný velitel dělostřelecké baterie. Obdržel vysoké vyznamenání – Řád rudé hvězdy.
A pak tu byl druhý, úplně jiný Sokolov, který taxikařil a okrádal zákazníky. Když se to provalilo, opustil volant a stal se prodavačem v jednom z moskevských obchodů. Odsud už vedla cesta k šéfování Gastronomu No. 1, který vedl od roku 1972 až do svého pádu v roce 1982.
Jak se mohl trestaný taxikář stát ředitelem luxusního podniku? Vysvětlení je prosté – tak v SSSR fungoval klientelismus a korupce. Pokud jste neměli morální zábrany, mohli jste si našetřit, nebo spíš nakrást, a doslova si koupit nějaké výnosnější místo. Tam jste si nakradli víc a za větší částku jste si zaplatili ještě lepší pozici. A takhle jste stoupali výš a výš až mezi skutečné sovětské milionáře.
Ovšem bylo tu riziko, že schéma praskne, změní se lidé na nejvyšších místech, přijdete o „krytí“ shora a vás v lepším případě zavřou, v horším rovnou zastřelí.
Supi nad umírajícím Brežněvem
Jenže pod idylickým povrchem se odehrával na přelomu 70. a 80. let tvrdý boj uvnitř nejvyššího vedení strany. Sokolov o něm ani nemusel vědět, ale záhy se ho měl přímo existenciálně týkat.
Leonid Brežněv ještě dýchal, ale poblíž už kroužili supi. Pokud by se na to, kdo se stane příštím generálním tajemníkem ÚV KSSS dalo vsadit, favoritem by byl Michail Suslov, šedá eminence stranického aparátu a tajemník ústředního výboru strany. Jenže ten zemřel dřív než Brežněv. Tak zůstali hlavni dva rivalové – Viktor Grišin, první tajemník Moskevského městského výboru KSSS, a šéf KGB Jurij Andropov.
Černá kronika SSSR
Zatímco společnost měla směřovat k zářným zítřkům, v zemi sovětů se vraždilo, loupilo, kradlo. A protože Sovětský svaz byl skutečně velký, i zločiny tu byly pro nás svým rozsahem skoro nepředstavitelné. I když se aspoň o některých v sovětském dobovém tisku psalo, v Československu byste zmínky hledali jen těžko. Náš vzor totiž měl být bezchybný. Největším, nejzávažnějším a nejzajímavějším zločinům se bude věnovat seriál Černá kronika SSSR.
Andropov věděl, že pokud chce soupeře porazit, musí najít něco, co mu zlomí vaz. A v tom měl velkou výhodu – disponoval celým aparátem KGB. Jako slabé místo protivníka vybral problémy se zásobováním hlavního města. I když Moskva měla ve všem přednost, i tady se projevoval „deficit“, tedy nedostatek, a to zejména v dodávkách ovoce a zeleniny.
A právě nedostatek potravin Andropov použil proti Grišinovi, který za chod hlavního města zodpovídal. Za podstatu problému označil korupci a jako šéf KGB měl přehled o tom, jak celá síť funguje, i kam až ve stranickém aparátu sahá.
Začal systém rozkrývat. Aby se vyhnul vyšetřování, spáchal vedoucí Smolenského gastronomu Sergej Nanijev sebevraždu, zástupce vedoucího společnosti Glavtorg Grigorij Bělkin zemřel na infarkt, další lidé odešli od soudu s vysokými tresty vězení. Nejvíce pozornosti ale k sobě přitáhlo vyšetřování vedoucího Gastronomu No. 1. Jurije Sokolova.
Zloději v kravatách
Sovětské zásobování počítalo se ztrátami. V případě zboží, které rychle podléhalo zkáze, to mohlo být až třicet procent – to se týkalo zejména ovoce a zeleniny. Vzhledem k obecnému nedostatku potraviny mizely dřív, než se stačily zkazit, což ovšem vedoucím prodejen nebránilo, aby povolenou ztrátu vykazovali.
Co odepsali, to prodali pod rukou. Tak vypadal jeden podstatný zdroj ilegálních příjmů. Samozřejmě se kradlo i jinak, ostatně i u nás existovaly v některých obchodech „cinknuté“ váhy.
Jak fungovalo zásobování v SSSR
Zboží se po Sovětském svazu rozdělovalo podle klíče tří kategorií. Nejlépe zásobena byla samozřejmě Moskva, Leningrad, velká průmyslová centra a lázeňská města. Ostatní místa měla nižší prioritu a na jejich obyvatele se dostalo podstatě méně. To v praxi znamenalo, že mezi 40 procent obyvatel SSSR se rozdělovalo 70 až 80 procent zdrojů.
Celý systém byl přísně centralizovaný. Existovaly ale výjimky. A mezi ně patřilo i pět luxusních lahůdkářství v Moskvě, mezi nimiž byl samozřejmě i Gastronom No. 1, kterému šéfoval Jurij Sokolov. Tyto podniky měly v zásobování absolutní přednost, včetně zboží z dovozu.
Černé peníze z jednotlivých oddělení Gastronomu No. 1 a jeho filiálek se sbíhaly u Sokolova. Z nich si ale mohl nechat jenom část, nemalé prostředky putovaly dál – musel podplatit ty, kdo do podniku dodávali zboží a také si zajistit politické a policejní krytí. Ani jedno nebylo zadarmo.
Dokud staří soudruzi seděli na svých místech, všechno běželo jako dobře namazaný stroj. Můžeme předpokládat, že tak to bylo po celých deset let, co luxusní lahůdkářství vedl a nebýt boje o pozici generálního tajemníka ÚV KSSS, mohlo to tak být i nadále.
Čtěte také
30. října 1982 přišli do lahůdkářství muži v civilu, kteří nejevili o vybrané pochoutky zájem, a zamířil si to přímo k vedoucímu podniku: „Kancelář vám zapečetíme a vy půjdete s námi.“ Když kromě soudního příkazu ukázali legitimace KGB, bylo Sokolovovi jasné, že tady mu známosti na ministerstvu vnitra nepomohou, nezvaní hosté byli těžší váhová kategorie.
Proč kauzu hospodářské kriminality vyšetřovala KGB a ne obyčejná policie? Byla to formalita, ale i Jurij Andropov se snažil vzbudit zdání, že dodržuje určitá pravidla, a tak mezi obvinění začlenil i spekulaci se zahraniční valutou. Tím se případ dostal do kompetence tajné policie.
Lahůdkářův temný konec
Přímo v Sokolovově kanceláři našli příslušníci KGB sumu 50 000 rublů v hotovosti, dalších 63 000 rublů objevili na jeho chatě. Bylo jasné, že vedoucí lahůdkářství takové částky z platu ušetřit nemohl. Celková suma 103 000 rublů byla na sovětské poměry značná.
Například zmiňovaný Leonid Brežněv měl v té době měsíční plat 1500 rublů, což bylo desetkrát víc, než brala většina občanů SSSR. Na druhé straně tu byly i jiné kauzy závažné hospodářské kriminality…například případ pančovaného vína nebo případ sítě prodejen s rybami „Okean“, kde zabavené částky byly dokonce o řád vyšší.
Čtěte také
Sokolov na začátku vše popíral, i když Jurij Andropov nechal celou síť rozkrýt a někteří ze zatčených v naději na nižší trest ochotně vypovídali. Šéf gastronomu spoléhal na své konexe – vždyť jeho hostem bývala i dcera generálního tajemníka Galina Brežněvová nebo ministr vnitra Nikolaj Ščolkov.
Jenže 10. listopadu Leonid Brežněv zemřel a o pouhé dva dny později se Andropov dostává do čela ÚV KSSS. To byl pro Sokolova konec nadějí. Před pár dny mocní lidé byli najednou bezvýznamní.
Teď už bývalý vedoucí gastronomu Sokolov začal mluvit – přiznání je přeci polehčující okolnost. Souzen byl podle paragrafů 173 a 174 trestního zákoníku. První se týkal přijetí úplatku ten druhý jeho poskytnutí. V běžných případech za to hrozilo 5 až 15 let vězení. To by nebylo tak zlé, jenže v tom byl háček – v případě zvláštních okolností mohl soud vynést i rozsudek smrti. A ten nakonec také padl. Jurij Sokolov byl zastřelen v prosinci roku 1984.
Jurij Andropov – muž, který ho na popravu v podstatě poslal, už byl deset měsíců po smrti. Osudným se mu stalo selhání ledvin. Jeho hlavní sok Viktor Grišin vládl Moskvě až do nástupu Michaila Gorbačov, kdy ho ve funkci vystřídal Boris Jelcin.
Nakonec všechny přežil Gastronom No. 1. Ten vydržel až do roku 2021, kdy byl zavřen kvůli sporům mezi jeho vlastníky.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Z vězení vyhrožoval expartnerce přes SMS. Hned po propuštění ji na Žižkově ubodal před dětmi
