Černá kronika SSSR: Masakr v obchoďáku. Po vrazích v uniformách šli Jelcin i elitní detektiv
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Krvavá loupež v Moskvě: Vraždili muži v uniformách
Lupiči si odnesli 330 000 rublů, ale kořist zahodili
Na místo činu dorazil osobně i Boris Jelcin
Jak dopadl poslední člen gangu po dopadení policií?
Policistka Věra Alfimovová spolu s posledními zákazníky vycházela z obchodního domu Moloďožnyj, právě jí skončila služba. Odevzdala zbraň a převlékla se do civilu. Možná si ani nevšimla, že vedle ní kráčí muž s pytlem peněz. Mířila na zastávku autobusu a v myšlenkách byla už doma. O pár vteřin později leželo její prostřílené tělo na chodníku. Všichni vrazi dříve patřili k bezpečnostním složkám, vlastně se jednalo o bývalé kolegy. Alfimovová se stala jednou z obětí gangsterského přepadení, které v roce 1986 otřáslo Moskvou i postavením tehdejšího prvního tajemníka městského výboru KSSS Borise Jelcina.
Obchodní dům Moloďožnyj stále stojí v Možajském obvodu v západní části Moskvy, jen sortiment se změnil, vlastně se neliší od nákupních center u nás. V roce 1986, tedy v době, kdy v Sovětském svazu byl nedostatek prakticky čehokoliv, patřil k těm místům, kam občas přivezli nedostatkové zboží.
ČTĚTE TAKÉ: Sverdlovská zrůda. Nejmladší sériový vrah v dějinách Ruska zabíjel děti
Tomu odpovídal i vyšší objem tržeb. Koho by ale napadlo přepadnout tři ozbrojené muže ze státní banky, kteří peníze vyzvedávali… To už chtělo plán, organizaci a zbraně. Proto takových akcí v dějinách sovětského zločinu nebylo mnoho a přepadení obchodního domu Moloďožnyj patří k těm největším.
Výstřely před obchodním domem
Bylo před devátou hodinou večer, když před obchodním domem zabrzdila dodávka s třemi muži v uniformách podobných těm policejním. Byla to ozbrojená ostraha, která jako každý den přijela, aby si převzala tržbu. Dva zůstali v autě, třetí se vydal do budovy. Za chvíli vyšel ven a zamířil k autu. Všechno vypadalo jako každý jiný den.
Čtěte také
V ten okamžik jeho směrem vykročili dva muži, jeden z nich byl v policejní uniformě, a začali střílet. Dva muži z ozbrojeného doprovodu peněz zemřeli na místě, třetí utrpěl zranění a upadl do bezvědomí. V ten moment směrem k vrahům vykročila Věra Alfimovová. Co chtěla dělat sama beze zbraně proti dvěma pistolím? Zapracoval její policejní instinkt? Padly další výstřely a policistka se zhroutila k zemi.
Vrazi sebrali pytel, v kterém se nacházela na sovětské poměry závratná suma 330 000 rublů, a začali prchat směrem k obytné zástavbě. V cestě jim stál muž venčící psa. I na něj namířili pistoli. Jenže při zmáčknutí spouště se výstřel neozval – zásobník byl prázdný. Později tak mohl poskytnout policii popis vrahů i modrého žigulíku, v kterém na ně čekal třetí člen bandy, aby je z místa činu odvezl.
Tragické události obvykle přitahují pozornost, hned jak pomine nebezpečí, začnou se na místě činu shlukovat zvědavci. Jeden člověk ale naopak nenápadně zamířil opačným směrem – muž v důstojnické uniformě s aktovkou v ruce se chtěl vytratit. I on totiž patřil k bandě lupičů. V tašce měl lahve s benzínem a jsou dvě verze jeho role.
Čtěte také
Podle první měl při útěku kumpánů založit požár, aby odpoutal pozornost. Podle druhé tam hlídkoval pro případ, že by dodávku ostrahy doprovázel policejní vůz, jak tomu zpravidla bylo. Vržená zápalná lahev měla policisty vyřadit z akce. Jenže dodávka svážející peníze toho dne dorazila sama, protože policejní vůz se porouchal.
Případ nejvyšší důležitosti
Ozbrojená loupež takového rozměru, navíc s třemi mrtvými, už měla i politický rozměr. Doba byla nejistá… v zemi už rok probíhala přestavba, společenské změny prosazované generálním tajemníkem ÚV KSSS Michalem Gorbačovem, které měly zemi vyvést z brežněvovské stagnace. Právě Gorbačov jmenoval do čela moskevského vedení strany stoupající hvězdu Borise Jelcina. Ale jeho pozice nebyla pevná, zejména vztah s ideologickým tajemníkem strany Jegorem Ligačovem.
Stačil chybný krok a bylo by po kariéře. Rychlé dopadení pachatelů se tak stalo prioritou číslo jedna a sám Boris Jelcin dorazil na místo činu. Kromě něj tam byla ještě jedna významná osobnost, i když z jiných společenských sfér – šéf týmu kriminalistů pověřených vyšetřováním případu Issa Kostojev.
Černá kronika SSSR
Zatímco společnost měla směřovat k zářným zítřkům, v zemi sovětů se vraždilo, loupilo, kradlo. A protože Sovětský svaz byl skutečně velký, i zločiny tu byly pro nás svým rozsahem skoro nepředstavitelné. I když se aspoň o některých v sovětském dobovém tisku psalo, v Československu byste zmínky hledali jen těžko. Náš vzor totiž měl být bezchybný. Největším, nejzávažnějším a nejzajímavějším zločinům se bude věnovat seriál Černá kronika SSSR.
Zatímco Borise Jelcina za pár let znal celý svět jako ruského prezidenta, Kostojev se zapsal do dějin kriminalistiky. Byl to právě on, kdo si všiml nedostatků ve vyšetřování mediálně známého případu Andreje Čikatila a masového vraha dostal před soud.
Na horké stopě
Policisté mezi tím šli po ještě horké stopě pachatelů, pomohlo jim zejména svědectví muže venčícího psa. Podle jeho popisu nakonec objevili modrý žigulík, v kterém vrazi unikli z místa činu.
Řidič jel předpisově, na výzvu policistů zastavil, vystoupil z vozu. V ten moment ale z auta vyskočili další dva muži, kteří začali střílet. Policisté palbu opětovali, ale jeden z nich utrpěl zranění. Postřelen byl i řidič modrého žigulíku. Lupiči naskočili zpátky do auta a dali se na útěk.
Čtěte také
Bylo jim ale jasné, že smyčka se se stahuje. Proto se rozhodli pokračovat pěšky.
Zraněný komplic by je ale jenom zdržoval, proto ho nemilosrdně zastřelili. Byli v takovém stresu, že v automobilu dokonce zapomněli pytel s penězi. Navíc tu objevili i vojenskou knížku, která jednomu z lupičů cestou na místo loupeže vypadla z kapsy – byla na jméno Jevgenije Subačova.
Policisté pročesávali každou uličku, každé zákoutí, kde by se pachatelé mohli ukrýt. Nakonec jednoho z nich našli schovaného v kotelně, kde se zbraní v ruce držel v šachu kotelníka. Došlo na vyjednávání, ale vrah věděl, že nemá šanci uniknout a soud nad ním může vynést jediný rozsudek – trest smrti. Nakonec si sám přiložil pistoli k hlavě a zmáčkl spoušť. Kriminalisté ho identifikovali jako bývalého policistů Igora Knigina.
Dva z lupičů byli po smrti, pro smolaře Subačova, jehož usvědčil ztracený průkaz, si policie došla. Jenže chyběl čtvrtý člen bandy a Subačov ho jménem neznal. Zdálo se, že stopa vychladla. Ale ne na dlouho… Kniginova matka si při výslechu vzpomněla, že její syn měl den před akcí emotivní telefonát se svým bývalým kolegou Valerijem Finějevem.
Kdo loupil a vraždil?
Igor Knigin – šéf bandy, jeden ze dvou střelců, bývalý policista propuštěný za porušení pravomocí
Valerij Finějev – druhý střelec, bývalý kolega Knigina také propuštěný za porušení pravomocí, později vyšlo najevo, že loupil a vraždil už dříve
Jevgenij Subačev – důstojník sovětské armády, jeho úkolem bylo zapálit policejní vozidlo, které mohlo transport peněz doprovázet
Konstantin Golubkov – bývalý důstojník KGB, řidič skupiny
„Zapírat nemá smysl, Knigin nám už všechno řekl,“ zkusili Finějeva vyšetřovatelé nachytat při výslechu a ten jejich léčku neprohlédl, nevěděl, že jeho komplic už je po smrti. Jelikož celou akci naplánovali právě dva bývalí policisté, věděli teď kriminalisté všechno, co potřebovali vědět, aby případ uzavřeli a předali soudu.
Konec zabijáků v uniformách
Oba lupiči pochopili, že prohráli, a přiznali všechno. Finějev dokonce přiznal i další dva zločiny, které spáchal společně s Kniginem. V příměstském vlaku na Běloruském nádraží zavraždili policistu a později také nelegálního obchodníka s nemovitostmi.
Rozsudek necelý rok po spáchání loupeže na podzim roku 1986: Subačev, který nevraždil a vlastně do průběhu loupeže nijak nezasáhl, dostal deset let vězení. Finějev dopadl o poznání hůř – čekal ho trest smrti zastřelením.
Tři nevinní lidé zemřeli, ze čtyř lupičů jednoho zabili vlastní kumpáni a další spáchal sebevraždu. Loupežná přepadení na veřejném místě a vedená s takovou brutalitou byla na sklonku éry Sovětského svazu něco naprosto výjimečného stejně jako vysoká částka peněz, jíž se pachatelé na krátkou dobu zmocnili Nejzvláštnějším momentem v celém případu ale bezesporu je, že všichni pachatelé někdy nosili uniformu.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Z vězení vyhrožoval expartnerce přes SMS. Hned po propuštění ji na Žižkově ubodal před dětmi
