Černá kronika SSSR: Touha po slávě dovedla novináře na popraviště. Krásná tvář mu nepomohla
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
- Vladimir Golubenko vybudoval kariéru na sérii podvodů
- Falešný hrdina získal prestižní Zlatou hvězdu SSSR
- Jak se trestanec dostal až k vyznamenání od státu?
- Život lháře ukončil v roce 1940 trest smrti zastřelením
Valentin Purgin se ve skutečnosti jmenoval Vladimir Golubenko. Ale co na tom muži vlastně bylo pravé? Vše, čeho v životě dosáhl, získal podvodem. Práci novináře dostal díky falešným dokladům, jeho články byly vylhané od začátku do konce a podvodem se stal i nositelem Zlaté hvězdy Hrdiny SSSR. Nakonec ho lež přivedla až na popraviště. A přitom při pohledu na jeho portrét ve vojenské uniformě byste řekli – to je pravý sovětský člověk, který s optimismem hledí vstříc
V květnu 1939 se na řece Chalchyn rozhořela lokální válka, v níž se Japonsko pokusilo obsadit část Mongolska. Hlavní tíhu bojů v konfliktu nesla sovětská armáda pod velením budoucího maršála Georgije Žukova.
ČTĚTE TAKÉ: Sverdlovská zrůda. Nejmladší sériový vrah v dějinách Ruska zabíjel děti
V červenci do novin Komsomolská pravda dorazila zpráva, že v Irkutsku v nemocnici leží v boji zraněný válečný zpravodaj Valentin Purgin. Když se později objevil v redakci osobně a houpal se mu na hrudi Leninův řád, nikdo z kolegů nepochyboval, že má před sebou skutečného mladého hrdinu.
Až později, při vyšetřování, se ukázalo, že k výrobě falešných dokladů použil formuláře 39. divize zvláštního určení, která vůbec nebyla na Dálném východě, nýbrž v běloruském Grodnu.
Jak se z Golubenka stal Purgin
Ale nepředbíhejme, historie Golubenka-Purgina, rodáka z Uralu, začala o pár let dřív drobnými krádežemi a podvody. Ty ho v roce 1937 dostaly až do zařízení Dimitrovlag.
Jednalo se pracovně-nápravný tábor, jehož nedobrovolní obyvatelé budovali vodní kanál Volha-Moskva. Golubenka tu ovšem nenapravili – utekl a ve vlaku ukradl dokumenty na jméno Valentina Purgina. Původní majitel byl sice o pět let starší, než tehdy teprve 23 letý uprchlík, ale to nebyl podstatný rozdíl. Stačilo vyměnit fotografii a narodil se úplně nový člověk.
Čtěte také
Když se Golubenko už jako Purgin vrátil na Ural – do Sverdlovska (dnes Jekatěrinburg), vylepšil si životopis o diplom z Vojenské dopravní akademie. S ním už se mohl ucházet o přijatelné zaměstnání, a to také získal – stal se redaktorem v místních železničářských novinách Putjovka. Jak mohl pracovat v novinách, když ve skutečnosti nedokončil ani střední školu, je dnes trochu záhada, ale očividně to nebyl problém.
Sverdlovsk byl Purginovi malý, lákala ho Moskva. Opět si vylepšil životopis a získal místo v celosvazových železničářských novinách Gudok. Musel být sociálně velmi dovedný, protože brzy získal řadu známých.
Spřátelil se i s redaktorem Komsomolské pravdy Arkadijem Poletajevem. Ten mu pomohl do redakce Komsomolské pravdy, která byla tiskovým orgánem Komsomolu. Za necelé dva roky se z trestance stal novinář celostátních novin.
Tady je třeba upozornit na jednu okolnost, která Purginovi zřejmě výrazně pomohla. Stalinské čistky v roce 1937 se nevyhnuly ani komsomolskému listu a v redakci potřebovali nové kádry.
Komsomolská pravda
Tiskový orgán Komsomolu byl založen v roce 1925. Koncem třicátých let se počet vydaných výtisků pohyboval kolem 600 000, což ho řadilo na třetí místo ve čtenosti sovětských novin. Na prvním místě byl deník Pravda vydávaný přímo komunistickou stranou a na druhém vládní noviny Izvěstija. V závěru sovětské éry Komsomolská pravda vycházela v ohromném nákladu 20 milionů kusů. Médium přežilo rozpad Sovětského svazu a existuje dodnes, i když v soukromých rukách.
V novinách Purgin udělal rychlou kariéru, záhy se stal zástupcem oddělení, které se zabývalo armádou, a to bylo v Sovětském svazu důležité téma. Dokázal ve svém okolí také vyvolat dojem, že má spojení na NKVD. K takovým lidem ostatní přistupovali ostražitě a nechtěli si z nich udělat nepřátele. A především – slovo takových lidí se nezpochybňovalo.
Vábení zlaté hvězdy
V roce 1939 se Purgin opět stal válečným korespondentem, tentokrát ve válce s Finskem. Riskovat život v drsných podmínkách severské zimy ale nehodlal. Dokonce ani neodcestoval do Leningradu, kam mu redakce zajistila cestu.
Vůbec neopustil Moskvu a bydlel v bytě svého známého. Aby se po něm v redakci nesháněli a nechtěli od něj třeba materiál do novin, nechal tam doručit zprávu, že Valentin Purgin plní tajné poslání pro NKVD. Oznámení opět bylo napsané na hlavičkovém papíře 39. divize. Stačilo uvést magickou zkratku pro sovětskou tajnou službu a nikdo se tím nesouladem nezabýval.
Čtěte také
Po dvou měsících, v den narozenin V. I. Lenina 22. dubna 1940 se v Komsomolské pravdě objevil seznam vojáků vyznamenaných Řádem Hrdiny Sovětského svazu. A mezi nimi se nacházel i podporučík Valentin Purgin. Jak vzácné to vyznamenání tehdy bylo? Za celou dobu jeho existence v letech 1934-1991 ho získalo necelých 13 000 osob, ale do roku 1940 jich bylo pouze 626.
Pochopitelně, redakce se pochlubila, že jedním z nositelů nejvyššího vojenského vyznamenání je i jeden z jejích pracovníků. Purginovi věnovala článek, jenž doprovázela fotografie mladého usměvavého muže.
Falešní hrdinové
Golubenko-Purgin nebyl jediný falešný Hrdina SSSR. Ti další ale přišli až po něm. Krátce po válce to byl Veniamin Vajsman. Ten si nechal vyrobit falešná vyznamenání včetně dvou Zlatých hvězd Hrdiny Sovětského svazu. Vystupoval jako frontový veterán, navštěvoval úřady, ministerstva i podniky a využíval autoritu údajného hrdiny k získávání peněz, služeb a privilegií. V šedesátých a sedmdesátých letech podobný trik použil Ivan Petrov zvaný Mazaný Vaňka. Ten medaile kradl skutečným veteránům a údajně dokázal přelstít i samotného generálního tajemníka Leonida Brežněva. Vajsmana i Petrova policie dopadla, ale vyvázli jen s trestem vězení.
Purgin se na seznam vyznamenaných dostal tak jednoduše, až se to zdá skoro neuvěřitelné. Doporučení od velitele opět zfalšoval na ukradeném hlavičkovém papíře a odeslal na odbor ministerstva obrany pro udílení vyznamenání.
Tam, když viděli, že na vysoké vyznamenání je navržen člen redakce komsomolského deníku, postoupili žádost na prezídium Nejvyššího sovětu, aniž ji důkladně prověřili. Tam naopak záležitost už považovali za prověřenou a vyhověli.
Řád hrdiny SSSR, to nebyl jen kousek zlata pověšený na rudé stužce, ale také nemalé materiální výhody. Purgin dostal vlastní byt i automobil. To byl standard pro obyčejné sovětské občany naprosto nedosažitelný.
Díky své výřečnosti se stal hvězdou besed se školáky, kterým vyprávěl o svých udatných činech. Není divu, že do pohledného hrdiny se zamilovala mladší kolegyně a mladí lidé měli svatbu. Štěstí ale nemělo mít dlouhého trvání.
Konec falešného hrdiny
Kdyby Purgin netrpěl až chorobnou touhou po slávě a seděl v redakci nějakých oblastních novin, pravděpodobně by byl v bezpečí. Jenže Komsomolská pravda patřila mezi nejčtenější sovětské noviny. To se mu stalo osudným.
Vydání s jeho portrétem se totiž dostalo až do pracovního tábora Dniprovlag, přímo k těm strážcům, kterým utekl. Znali ho sice pod jiným jménem, ale podoba byla zcela jasná. Zjistit, kde žije, pak nezabralo mnoho času.
Černá kronika SSSR
Zatímco společnost měla směřovat k zářným zítřkům, v zemi sovětů se vraždilo, loupilo, kradlo. A protože Sovětský svaz byl skutečně velký, i zločiny tu byly pro nás svým rozsahem skoro nepředstavitelné. I když se aspoň o některých v sovětském dobovém tisku psalo, v Československu byste zmínky hledali jen těžko. Náš vzor totiž měl být bezchybný. Největším, nejzávažnějším a nejzajímavějším zločinům se bude věnovat seriál Černá kronika SSSR.
O zadržení Valentina Purgina, nebo teď už spíš zase Vladimira Golubenka, existují dvě verze. Podle první ho tajná policie sebrala, když si šel do Kremlu vyzvednout vyznamenání. Podle druhé verze si policie pro Golubenka přišla do jeho nového bytu.
Možná v jiných časech by vyvázl s mírnějším trestem, ale v roce 1940 padal nejvyšší trest i za mnohem méně. 24. srpna vojenský soud vynesl rozsudek smrti. Falešného hrdinu zastřelili 5. listopadu 1940, bylo mu pouhých 26 let.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Tajemství motorestu Kadrnožka. Proč zběhlý voják zastřelil čtyři lidi, které neznal?
