Průměrný meziroční růst cen v Evropské unii dosáhl v listopadu 0,2 procenta. Eurozóna se už čtvrtý měsíc v řadě topí v deflaci. Nejrychlejší růst cen zažívá Polsko, kde došlo k meziročnímu zdražení o 3,7 procenta. Hned za ním se řadí Česká republika s Maďarskem, které vykázaly shodné tempo růstu cenové hladiny ve výši 2,8 procenta.
Pokud jde o růst cenové hladiny, Česko a Slovensko patří v Evropské unii ke špičce. Ovšem v nelichotivém slova smyslu. Zatímco Česká republika měla v listopadu druhé nejvyšší tempo zdražování ze všech zemí evropské sedmadvacítky, Slovensko zažilo nejvyšší míru inflace v eurozóně. Tedy skupině zemí, které jako platidlo používají jednotnou měnu euro. Průměr eurozóny v listopadu činil minus 0,3 procenta, kdežto na Slovensku inflace dosáhla plus 1,6 procenta.
Na opačném konci žebříčku se dlouhodobě nachází Řecko, kde se ceny v listopadu snížily meziročně o 2,1 procenta. Zlevnění o procento nebo více zažily ještě Estonsko (1,2), Kypr, Slovinsko (oba 1,1) a Irsko (rovné jedno procento). Naopak růst cen o procento či výše vykázaly vedle již zmíněných států ještě Rakousko (1,1) a Rumunsko (1,7).
V meziměsíčním srovnání (listopad versus říjen) došlo v drtivé většině zemí Evropské unie k cenovému poklesu. Nejhlubší deflaci zažila Malta, kde zboží a služby zlevnily o 3,4 procenta. K poměrně výrazné deflaci došlo také v Nizozemsku (1,2) a Německu (1,0). Meziměsíční růst cen vykázaly jen Estonsko, Irsko, Španělsko, Francie a Slovensko, a to v řádu desetin procent.
Co na to Evropská centrální banka?
Cenovou hladinu dolů nejvíce táhla energie, která meziročně zlevnila o 8,3 procenta, což je ještě mírně rychlejší pokles, než k jakému došlo v říjnu. Vzhůru naopak ceny tlačí potraviny, alkohol a tabák. Tato skupina zboží oproti loňskému roku zdražila o necelá dvě procenta. V podskupině „nezpracované potraviny“ se ceny meziročně zvedly o 4,2 procenta.
Vzhledem k tomu, že s výjimkou Slovenska se inflace ve všech zemích eurozóny nachází hluboko pod dvouprocentním cílem Evropské centrální banky a trend nasvědčuje dalšímu prohloubení, mohla by tato měnověpolitická instituce eurozóny na aktuální vývoj reagovat. A to rozšířením nákupů dluhopisů i posunutím termínu, do kterého by tyto nákupy měly trvat. Cílem je dostat do ekonomiky takové množství peněz, aby se pokles inflace zastavil a růst cen se začal navracet k uvedenému inflačnímu cíli.