České sportovní parašutistky získaly na ME zlato
Parašutismus je sport, který vyžaduje nejen fyzickou zdatnost, ale také kuráž a odhodlání vydat se do závratných výšin a vzápětí se z nich zase vrhnout zpátky na zem. V Česku mu holduje 1,5 tisíce lidí a pouze pětinu z nich tvoří ženy. Jsou mezi nimi i mistryně Evropy, s nimiž vás seznámíme.
Mistrovství Evropy v italské Raveně, kde byla celá evropská špička ve sportovním parašutismu, bylo pro českou reprezentaci mimořádně šťastné. V jedné z klasických disciplín, v tzv. přesnosti přistání, Andrea, Daniela, Lenka a další dvě ženy z týmu získaly zlato. „A dařilo se nám i na Světovém poháru. Z finálového závodu v Dubaji jsme si přivezly taky zlato, takže sezona snů,“ vypráví Andrea Novotná, česká mistryně Evropy ve sportovním parašutismu.
Strach české šampionky znají stejně jako bolest
Ale jako v každém sportu, i tady platí, že začátky nebyly jednoduché. Každá členka týmu současných mistryň Evropy si během seskoků prožila nepříjemné chvíle. „Největší krizovka? To byla asi závada, která se stala hned na začátku mé kariéry, kdy jsem musela použít záložní padák. Zranění samozřejmě byla. Například koleno mám po dvou operacích,“ vzpomíná Daniela Macichová, další členka hvězdného týmu, v pořadu Prima Česko.
Není to ale jen o riziku, že se neotevře padák, nebo možných zdravotních problémech. Sportovní parašutismus je také časově náročný sport a všechny ženy z týmu si často musí brát na závody i trénink dovolenou nebo dojíždět přes půlku Česka – třeba Lenka Bošová až ze severní Moravy. „Věnuji tomu hodně času. Tréninky začínají na jaře, na začátku roku jsou každých 14 dní. Rodina tomu věnuje veškerý čas se mnou. Naštěstí je tak ohleduplná, že mě doprovází a ráda se mnou jezdí na letiště, takže mám velkou podporu,“ říká Lenka Bošová.
ČTĚTE TAKÉ: Divoká jízda a skoky na vodě. Mladík z Rokycanska na wakeboardu dobyl světové zlato
Základem je dobře složený padák
Parašutismus se pro všechny členky týmu stal láskou na první pohled, tedy na první seskok. A věnují se mu už desítky let. „Skákat jsem začala zhruba v jednadvaceti letech v reprezentaci, první seskok jsem uskutečnila v 17 letech. Obavy i nervozita byly veliké a dlouho přetrvávaly, zhruba do takového sto dvacátého seskoku,“ vzpomíná Andrea Novotná.
V Česku je 1 500 sportovních parašutistů ve věku od 15 do 80 let. Z toho pouze kolem 20 procent jsou ženy. Co se všichni musí naučit na samém začátku? Správně složit padák. „Složit si látku tak, abychom měly i co nejměkčí otevření, aby to nebyla velká rána. Ale nejdůležitější jsou samozřejmě šňůry. Musí být natažený, nesmí tam být žádný problém, uzel, nesmí být zamotané,“ vykládá Daniela Macichová.
A jak se člověk může stát závodníkem v parašutismu? Základem je nemít strach z výšek a začít se tomuto sportu věnovat co nejdřív. „Začínat ve 30 letech je problém. Člověk dosáhne nějaké úrovně, ale není běžné, aby uspěl na vrcholových soutěžích,“ říká manažer týmu parašutistek a předseda Aeroklubu Plzeň Bory, Jan Bečka.
Další soutěž, kde bude velká konkurence, čeká ženský tým už zanedlouho, všechny se na ni moc těší. „Ten tým je teď postavený velice hezky. Jak vztahově, tak samozřejmě i výkonnostně. Já věřím, že na MS v Prostějově 2024 bude úspěch a přivezeme medaili,“ neváhá Bečka.
A my jim budeme v Prima Česku držet pěsti.
