Autobus Škoda 706 RTO
Okurka, vajíčko nebo knedlík. I tak se přezdívalo legendárnímu autobusu Škoda 706 RTO, který letos slaví pětašedesáté výročí. Všechny názvy byly odvozeny od elipsovité aerodynamické karoserie, která byla ve své době naprostým zjevením a doteď fascinuje stovky automobilových nadšenců. Zkrátka něco na tom autobusu je, a tak jsme s kamerou pořadu Prima Česko vyrazili za lidmi, kteří ho ze srdce milují.
Takzvané ertéóčko opravdu umí zaujmout. Když bylo poprvé představeno na autosalonu v Brně, design předčil veškerá očekávání. „Ta karoserie byla hezká tenkrát a je hezká i teď. Designově se to povedlo jak zvenku, tak zevnitř a mezi autobusy zde je opravdu nejhezčí,“ vypráví Martin Uher, majitel autobusu Škoda 706 RTO.
A chválou a obdivem se netají ani další majitel výstavního kousku: „Pro mě znamená legendu, neopakovatelnou legendu. Kus, který už dneska nikdo nevyrobí,“ říká Michal Zubr, jehož při vyprávění v pořadu Prima Česko doplňuje bývalý řidič autobusu Václav Valter: „Tenkrát se v Karose povedl.“
Řízení „ertéóčka“ není pro amatéry
Zaoblený autobus zazářil i ve filmu. Konkrétně ve snímku Florenc 13:30. V něm na místě řidiče seděl herec Josef Bek. Ten ale legendární vůz neřídil. „Filmaři umí udělat leccos, takže ten autobus byl na podvalníku a pan Bek v něm seděl a trošku točil volantem,“ vypráví Martin Uher. A pokračuje upozorněním, že řízení autobusu Škoda 706 RTO, není nic jednoduchého. Když například jede do kopce a šofér chce zařadit, musí hned dvakrát zmáčknout spojku a ani to nestačí. „Musíte motorovou brzdou zabrzdit tak, aby se stihlo zařadit. Když se nestihne zařadit, pak to jde přes zuby a to se nám nelíbí nikomu,“ vykládá zkušený řidič.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Žezla a koše dříve bránily nehodám na dráze. Muzeum v Hradci potěší železniční nadšence
Řidičů „ertóčka“ je v Česku kolem stovky a své stroje skutečně milují. „Tenhle autobus mám rád už odmalička. Začínal jsem s ním jezdit jako kluk s tátou na konci osmdesátých let, kdy je ještě bylo vidět v provozu. A už tenkrát jsem pokukoval po sedadle vepředu a jen někdy jsem měl možnost se tam svézt. Prostě ten autobus mi voněl,“ vzpomíná Michal Zubr.
Typů je hned několik, od městských až po zájezdové. „Městský jezdil asi pětašedesát, linkový pětasedmdesát a dálkový jezdil osmdesát pět, tak nějak,“ doplňuje Václav Valter.
„Linkové karoserie neměly úložný prostor, takže pokud bylo potřeba vézt nějaká zavazadla, nakládala se na ohrádku na střechu,“ uvádí Michal Zubr. A Martin Uher vzápětí zodpovídá i otázku, která zřejmě napadla nejednoho cestujícího – odhaluje, co se nachází pod nezvykle velkým středovým panelem vedle řidiče: „Otevře se páčkou a je tam motor. Dvanáctilitrový šestiválec.“
Svérázný provoz autobusů Škoda 706 RTO na Kubě
Aerodynamický a technicky poměrně jednoduchý vůz slavil úspěch nejen u nás, ale i v mnoha dalších zemích. Brázdil silnice i za velkou louží. „To bylo Mongolsko, Čína... Na Kubě jezdily, tam se odvezlo na osm set autobusů. Bylo zajímavé, že když se tam konstruktéři jeli podívat ohledně náhradních dílů, tak zjistili, že všechny autobusy jsou nabourané zepředu a zezadu. Tak úplně šíleli, co se stalo. Na Kubě totiž, když jim nešel startér, se roztlačovaly navzájem,“ vypráví Martin Uher.
ČTĚTE TAKÉ: Na vyzvednutí ze země čekaly 45 let. Trosky letounu Liberator B-24 najdete v Nepomuku
To je ovšem jen jedna z mnoha historek, která o tomto autobusu koluje. A že jich je. „My se scházíme právě proto, že ti profíci za volantem mají co vyprávět. A je fantastické poslouchat jejich příběhy, co všechno se stalo, mnohé z nich nejsou ani publikovatelné,“ uvádí Michal Zubr.
Vůbec největším srazem fanoušků a vlastníků Škody 706 RTO je ten ve středočeských Lešanech, kde to po jejich příjezdu místy vypadá jako v autobusových garážích šedesátých let. „Pro ty chlapy je to takřka vrchol jejich sběratelské radosti, kolikrát nepotřebují vlastnit nic jiného,“ říká dále Zubr.
„Je to koníček. Je s tím krásné svezení, odreagování. Nejhorší je, že to sběratelství zabírá místo, nejsou to známky,“ dodává ještě Martin Uher.
A tak se stará „ertéóčka“ skrývají v halách různých dopravních areálů, případně jsou součastí sbírek muzeí. Prohlédnout si je můžete i v Retro auto muzeu ve středočeských Strnadicích, kde jsou k vidění další tři stovky aut.
