Český filmař na hraně nebe: Jak se natáčel jedinečný film o oblacích?
Výběr redakce
Když někomu řeknete, že létá hlavou v oblacích, pravděpodobně se trošku urazí. Jako lichotku to ovšem přijme Tomáš Tichý. Ten létá v mracích i nad nimi. Baví ho to tak, že dokonce o tom vytvořil unikátní film. Záběry, které se jeho týmu podařilo natočit, jsou jedinečné. Nic ale zdaleka nešlo podle představ a už vůbec ne takzvaně na první dobrou.
Oblaka jsou součástí koloběhu vody a zásadní pro tvorbu příjemného mikroklimatu na Zemi. Nejednoho člověka pohled na ně fascinuje. Díky touze přiblížit ostatním, co je na hraně nebe, se v hlavě Tomáše Tichého z brněnské hvězdárny zrodil odvážný nápad.
„Mám rád oblaka, meteorologii, jsem taky pilotem kluzáku, mezi těmi oblaky se dost často pohybuji. Takže vznikl takový nápad udělat film, který by nepostihoval naplno celý objem informací, nebo se nesnažil diváky něco naučit, ale spíš by měl diváky inspirovat, aby se na tu oblohu koukali a aby v oblacích viděli i něco víc než obrázky, které připomínají slona nebo žirafu. A aby za tím viděli trošku fyziky. Film je i pro děti. Není to nějak odborné,“ říká režisér a kameraman snímku Tomáš Tichý v pořadu Prima Česko.
ČTĚTE TAKÉ: Archeologická senzace, jakou Čechy nepamatují: Kostry mamutů i nosorožce na staveništi
Natáčení trvalo asi dva roky. A cíle byly vysoké — získat záběry z jedné z nejlepších observatoří na světě nebo ze stratosférického balónu. Jeseníky, Tatry, ale i třeba Patagonie nebo poušť Atacama v Chile. V těchto případech Tomášův tým moc dobře věděl, že když se mu nepodaří během několika málo dnů záběry natočit, prostě nebudou a film ztratí punc výjimečnosti, po kterém toužili.
„Dělalo se hodně druhů různých záběrů. Jsou tam i záběry letecké, protože film je hodně o létání. A tady to začínalo být už trošičku složité, protože čím jste výš, tím je tam větší zima a technika nemá zimu úplně ráda. Takže se natáčelo z paluby kluzáku velmi často, a to až do výšky 7 km nad mořem při létání na vlně. Ustát tyhle teploty, to byla taková jedna meta. A další metou bylo vypuštění stratosférického balonu,“ vzpomíná tvůrce s tím, že stratosférický balon jeli vypustit na Slovensko.
Tomáš Tichý si dala nemalý cíl. V oblacích natočit film o oblacích. Zdroj: archiv CNN Prima News
„Máme kontinuální záběr, jak ten balón stoupá do výšky asi 32 km nad mořem. Bylo nutné vymyslet nějaké technické řešení pro tento jeden záběr, a to byla velká složitost, protože jsme potřebovali, aby kamera byla stabilní, netočila se kolem lana, na kterém visela. Bylo tedy potřeba vytvořit speciální stabilizovanou platformu pro ty kamery,“ vysvětluje Tomáš Tichý.
Kamery musely kromě výšek zvládnout taky mrazivé teploty, které klesaly až k minus 70 stupňům, a k tomu samozřejmě nízký tlak. Výsledkem je zážitek, který diváka vtáhne přímo mezi oblaka. Celkově vzniklo kolem 318 tisíc záběrů. Režiséři z nich vytvořili film určený k projekci ve formátu 360°.
„Naše digitárium, digitální planetárium, je speciální v tom, že máme projekční plochu přes 17 metrů. Diváci sedí ve 189 sedadlech, skoro jako na palubě letadla, a fulldome projekce způsobí, že se opravdu koukátejakoby skrz okénko letadla. Dokáže navodit pocit, že jste v letadle a čekáte, kdy vám zalehnou uši, nebo třeba když se žene ledové mračno na horách, tak vás trošku zamrazí,“ uvádí Veronika Floriánová, moderátorka v digitáriu na Hvězdárně a planetáriu Brno.
Tomáš Tichý při tvorbě snímku. Zdroj: archiv CNN Prima News
Filmovou půlhodinou provází diváka tři postavy. „Je to pilot kluzáku, astronomka, která pracuje na supermoderní observatoři v Jižní Americe, a malá holčička, která ráda maluje oblaka. Tihle tři lidé popisují divákům svůj pohled na mraky a vtahují diváka do děje,“ říká Tomáš Tichý.
Nic podobného jinde ve světě nadšenci do oblak neobjevili. A rychle prý pochopili proč, jak režisér a kameraman v jedné osobě prozrazuje: „Jednoznačně jsme zjistili, že natáčet film o počasí je holý nerozum. Byla to velká naivita od nás a počasí nás trestalo od začátku do konce. Pořídili jsme spousty úchvatných záběrů, ale mnohé z nich vznikly až na podesáté třeba, co jsme na danou lokalitu jeli. Zjistili jsme, že bouřky nejsou zas až tak snadno předpovídatelné. Tohle cestování za těmi oblaky, za těmi bouřkami, za mlhou atd. se stalo velkým problémem. Ale myslím, že ten výsledek se povedl nad očekávání dobře.
Zbývá jen ambiciózní kousek brněnských milovníků vesmíru a meteorologie posoudit na vlastní oči. Na Kraví hoře ale místa mizí rychleji než kapky v letní bouřce.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Příběh hraček po česku: Manželé sbírají domečky pro panenky, leckdy jsou starší než sto let
