Choupenitch neměl po zisku bronzu na trsání síly. Pustí se do další rapové písně?

Dlouhých 113 let trvalo, než Československo, respektive Česko mohlo slavit bronz ze šermu na olympijských hrách. Hotovo bylo poté, co dal Choupenitch v pondělí 15. zásah domácímu fleretistovi Takahirovi Šikineovi.

„Že jsem skončil třetí, znamená, že mám pořád možnost růst. Dva dny po závodě jsem unavaný, ale zároveň mám chuť se rvát. Motivace tam je, což je nejdůležitější,“ uvedl na tiskové konferenci český hrdina s běloruskými kořeny k tomu, že je opravdu spokojený, ale zároveň více než odhodlaný do další práce.

Pochopitelně na něj čekala lavina gratulací. „Nemám to spočítané. Na všechny, které mi přišly do zpráv na mobilu, jsem odpověděl. Na Instagramu to bylo bez šance.“ Ještě „hůře“ dopadl nečekaný celkový vítěz ve fleretu z Hongkongu Čcheng Ka Lung. „Z 10 nebo 20 tisíc měl během jednoho dne na Instagramu 400 tisíc sledujících,“ popisoval 27letý rodák z Brna po příletu raketový nárůst obliby u soupeře, se kterým prohrál v semifinále.

Že nebyli fanoušci? Nevadí. Hlavně že byla olympiáda

Ale zpět k českému hrdinovi. Jaká byla olympiáda z jeho pohledu? „Pro mě bronzová,“ vynechává všechny možné nedostatky letošních her, „a splnilo se mi to, o čem jsem snil. Hlavně v poslední době, a to nejen v noci. Přes den jsem koukal na svá videa z tréninku a zápasů. A těší mě, že jsem získal bronz po vítězném zápasem. Když jsme byli na pódiu, bylo vidět, že ten, co skončil druhý, byl smutný, hodně ho finálová porážka zasáhla,“ vysvětlil Choupenitch, který zároveň řekl, že na svůj kovový suvenýr zatím nemá vyhrazené žádné speciální místo, ale bude dávat bedlivý pozor, aby se neobouchal a nepřišel k újmě.

Zároveň popsal, jak byl proces na pódiu oproti standardu vinou pandemie jiný. „Dávat si medaili sám na krk bylo hodně zvláštní. Možná když jsem byl malý a šermoval v pokojíčku, představoval jsem si, jak si jí dávám. A že u toho nebyli fanoušci… Možná by to s nimi bylo ještě lepší, ale nelze hrát na to, co by bylo, kdyby. Jsem rád už jen za to, že olympiáda vůbec mohla být,“ měl jasno Choupenitch.

V památný den – ještě předtím, než vyskočil na třetí nejvyšší stupínek – mu z rodiny psala jen máma. A to ještě ne tak, jak by se nabízelo. Žádné podpůrné zprávy. „Během toho dne mi posílala úplně náhodná videa. Nepsala mi, ať se daří, hodně štěstí nebo tak. Ale to mě trochu zbavilo tlaku.“

V olympijské vesnici až ve dvě v noci

Zanedlouho se s mámou spojil znovu, aby probrali olympijský bronz. „Ale neřekli jsme si pomalu nic. Oba dva jsme brečeli. Nedokázal jsem definovat svoje emoce. Byl to takový mix, protože lehce ve mně pořád bylo i zklamání z toho, že jsem nešel do finále.“

Dosáhl jednoznačně největšího výsledku své kariéry, ale neměl příliš prostoru ho s pompou oslavit. „Finále skončilo ve 21:30 japonského času, v deset bylo pódium, následovala dopingová kontrola. Do olympijské vesnice jsem se dostal až ve dvě. Už jsem úplně neměl sílu na trsání, když jsem vstával v šest ráno. Ale aspoň jsem si dal s trenérem pivo, poté jedno s fyzioterapeutem a dalšími lidmi. Určitě to nebyly tak divoké oslavy, které si pamatuju od ostatních z Ria.“

Choupenitchovou velkou zálibou je rap. Dokonce se už pro jednu skladbu spojil se slavným producentem DJ Wichem. Vznikne po zisku „placky“ olympijský song? „Nevím. Určitě budu dělat hudbu, chci se v ní zdokonalovat. Ale těžko říct, jestli song bude o olympiádě.“

S trochu větší jistotou lze říct, že s překvapivou medailí naroste v tuzemsku obliba šermu. „Zápas o bronz sledovalo živě v televizi 300 000 lidí, což mi přijde, že je hodně. Věřím, že to popularitě pomůže, a věřím i šermířskému svazu, že to ustojí a všem děckám dá skvělý servis. Bude na něm, aby to uchopil a zvládl,“ zakončil Choupenitch.