Chronická a neutuchající bolest ničí nemocným životy. Co proti ní může pomoci?

Dlouhodobá a nepolevující bolest sužuje člověka po tělesné i psychické stránce a velmi negativně ovlivňuje kvalitu jeho života. Mezi nejúčinnější metody, kterými lze tento stav zmírnit, nebo dokonce i zcela odstranit, patří neuromodulační terapie, která pomohla i padesátileté Zdeňce, jež trpěla silnými bolestmi levé ruky řadu let. Při jakých problémech ji můžete využít?

Zdeňka pochází z malé vesničky ve Středočeském kraji, kde žije s rodinou. Už více než deset let ji sužují chronické bolesti, které velmi negativně ovlivnily její život. „Začala mě bolet celá dlaň levé ruky včetně prstů a podélní část paže až k lokti. Když bolesti neustávaly, navštívila jsem lékaře,“ vypráví. Nastalo kolečko vyšetření na ortopedii, neurologii, psychiatrii. Byla odeslána také na revmatologii, podstoupila rentgen i CT vyšetření.

Lékaři však žádnou konkrétní příčinu vzniku obtíží neodhalili, pouze stanovili diagnózu algoneurodystrofie (komplexní regionální bolestivý syndrom, pozn. red.) horní končetiny. Zdeňce zpočátku pomáhala analgetika, obstřiky a podávání kapsaicinových náplastí. To vše ale přinášelo jen dočasnou úlevu. Účinnost této medikace se pomalu snižovala, zato bolest neustupovala.

„Bolest byla opravdu velmi intenzivní a prakticky bez odpočinku. Vyzkoušela jsem ještě opiátové náplasti a podávání léku prostřednictvím katetru. Nejvíce mi ale pomohlo zavedení neuromodulace,“ pokračuje Zdeňka. Ta je určena k tlumení nebo odstranění silných, jinak nezvladatelných bolestí. Bylo to pro ni doslova vysvobození. „Než mi byla zavedena neuromodulace, musela jsem být doma na neschopence. Bolest mě naprosto paralyzovala jak v pracovním, tak i soukromém životě,“ uzavírá.

Chronická bolest vede k depresi a ztrátě práce

Jak přesně neuromodulační terapie funguje a pro koho je určena? Na to se CNN Prima NEWS zeptala docenta Jiřího Kozáka z pražské Fakultní nemocnice v Motole.

Co přesně znamená pojem chronická bolest?
Jde o bolest trvající déle než tři až šest měsíců, mnohdy ovšem přetrvává mnoho měsíců i let. Často je spojována s psychickými problémy, které mohou vyústit v depresi. U těchto pacientů se objevuje vyšší rozvodovost, častější nezaměstnanost a další problémy v sociální oblasti.

V porovnání s klasickou bolestí je tedy rozdíl především v délce?
Ano, akutní bolest je považována za krátkodobý příznak, který obvykle bez větších následků odezní, pokud je správně zaléčený. Naproti tomu pacienti s chronickou bolestí často potřebují péči více odborníků, nejčastěji algeziologa (specialisty na léčbu bolesti), neurologa, rehabilitačního specialisty, ortopeda i dalších specialistů podle charakteru onemocnění.

Zabírají na chronickou bolest běžně dostupná analgetika – například Ibalgin, Nurofen nebo Paralen?
Na chronickou bolest se užívá celá škála léků včetně těch, kterými nejčastěji potlačujeme běžnou bolest pohybového aparátu a hlavy. Existují ale i bolesti způsobené postižením nervového systému, říká se jim neuropatické, a na ty lépe účinkují některé speciální léky z oboru neurologie a psychiatrie.

Na koho by se měl člověk trpící neustálými bolestmi obrátit? Nejprve na praktického lékaře?
Ano, nejprve bych doporučil obrátit se na praktického lékaře, který velmi často může dobře pomoci. Pokud se ale jedná o bolesti dlouhodobé, které vyžadují zásah specialisty, pak by vám praktik měl poradit, jak postupovat dále.

Jaká vyšetření je třeba podstoupit v případě dlouhodobé bolesti?
Pokud léčbu zahájí praktický lékař, sám doporučí vhodná doplňková vyšetření, například u bolesti zad je podle jejich projevů vhodné podstoupit rentgenové vyšetření. V případě, že se dostanete rovnou ke specialistovi, ten stanoví další kroky podle úvodního vyšetření a konkrétních obtíží.

Jednou z moderních metod léčby chronických bolestí je takzvaná neuromodulační léčba. O co se přesně jedná?
Neuromodulační léčba je širší pojem, který vyjadřuje ovlivnění nervového systému různými metodami a postupy. V algeziologii (léčbě bolesti) jím označujeme intervenční metody, které se dělí na dvě velké skupiny. První je aplikace léčiv do páteřního kanálu pumpovým systémem. Druhou představuje takzvaná neurostimulační léčba, při které se zavádí elektrody do páteřního kanálu, tato metoda se nazývá míšní stimulace. Méně se používá takzvaná periferní nervová stimulace, kdy zavádíme elektrody k periferním nervům, které jsou poškozené a působí bolest. Tento postup dokáže pomocí speciálních programů překrýt bolest z oblasti nervového systému, byť tak nemůžeme vyléčit vlastní onemocnění.

Pro koho je tato léčba vhodná?
Míšní stimulace se ve většině případů používá na přesně definovaná onemocnění páteře. Zejména u stavů po opakovaných operacích páteře, kde další operační výkony nejsou indikované a farmakologická léčba k pokrytí bolesti nepostačuje. Méně se tato metoda využívá u jiných postižení centrálního nervového systému, poškození periferních nervů, některých onemocnění srdce spojených s bolestí a u cévních poruch.

A pro koho je naopak zcela nevhodná?
Neurostimulační metody jsou zcela nevhodné u bolestí, kde dominuje postižení kloubů, včetně těch v oblasti páteře bez ovlivnění nervového systému. Tedy u různých typů artróz kloubů a lokálních bolestí zad i svalového aparátu. Nepoužívají se u akutních bolestí a jen zcela výjimečně u onkologických onemocnění.

Měla by být tako léčba dostupnější pro všechny pacienty? Myslím tím, zda ji provádí v každé větší nemocnici, nebo jen ve vybraných?
Jedná se o vysoce výběrovou metodu, která se používá u nejzávažnějších typů neztišitelné bolesti. Tedy tam, kde méně invazivní a farmakologické postupy nemají patřičný analgetický efekt. Léčbu provádějí neuromodulační centra jmenovaná odbornou společností, ve kterých pracuje tým odborníků vzdělaných v provádění této metody. Centra se nalézají ve většině fakultních nemocnic.

Jaká vyšetření je před touto léčbou potřeba podstoupit?
Základem je samozřejmě vyšetření algeziologické (specialisty na léčbu bolesti), kteří stanoví prvotní indikaci k analgetické neurostimulaci. Vzhledem k tomu, že se jedná o velmi nákladnou metodu a dlouhodobou implantaci stimulačního zařízení, jsou všeobecně předepsaná povinná předoperační vyšetření, specificky zaměřená na druh onemocnění. Ve všech případech je povinné vyšetření psychologické, psychiatrické, neurochirurgické a neurologické. Doporučuje se provést také imunologické vyšetření.

Má tato léčba nějaké vedlejší účinky?
Zatím nebyly popsány žádné vedlejší účinky neurostimulační léčby.