HIV pozitivní lidé mohou žít plnohodnotný život, léčbu je ale potřeba zahájit včas. Zdroj: Profimedia.cz
První prosincový den si připomínáme Světový den boje proti AIDS. Je to příležitost k osvětě o smrtelné nemoci, která se týká lidí po celém světě a kolem které panuje mnoho mýtů a předsudků. Jedním z HIV pozitivních lidí je pan Kryštof (30 let) ze severních Čech, kterému nemoc převrátila život vzhůru nohama. Jaké byly první projevy a jak se se svým osudem dokázal vyrovnat?
Kryštof je mladý muž, na kterém byste na první pohled nepoznali, že není zcela v pořádku. Se svou nemocí se učí žít každým dnem, ale sám přiznává, že to není snadné. Protože se jedná o velice intimní záležitost a mnoho lidí z jeho okolí netuší, že je HIV pozitivní, přál si zůstat v anonymitě. Nemoc o sobě dala vědět před pár lety, když se objevily vysoké horečky a zvětšené mízní uzliny.
„Několik dní jsem měl skoro čtyřicítky horečky a nebyl jsem schopný si sám dojít ani na záchod. Kamarádi mě sprchovali studenou vodou, aby teplota klesla. Dnes už vím, že to byly první projevy nakažení HIV, kterým se říká primární infekce. Je to fáze, ve které se u nakaženého člověka začnou vytvářet protilátky proti viru,“ vysvětluje Kryštof.
O tom, že by mohl být HIV nakažený, v tu chvíli rozhodně neuvažoval. Až později mu lékař doporučil nechat se otestovat. Výsledek Kryštofa doslova srazil na kolena. „Když se ukázalo, že jsem HIV pozitivní, uzavřel jsem se sám do sebe a utíkal před realitou k drogám. Vím, že to nebylo šťastné řešení, ale nedokázal jsem se s tím srovnat,“ pokračuje ve svém příběhu. V té době velmi intenzivně přemýšlel o sebevraždě. Naštěstí zůstalo pouze u myšlenek, nakonec se rozhodl to nevzdávat a začít se léčit.
„Léčba je vlastně velmi jednoduchá. Každý den ve stejnou hodinu spolknu jednu jedinou pilulku léku zvaného Odevsey. Zpočátku mi z něj bylo špatně, měl jsem zažívací problémy a bolesti hlavy. Po několika měsících to ustalo a tělo přestalo protestovat,“ pokračuje Kryštof, který musel také zapracovat na své psychice. Obrátil se na pacientskou organizaci Česká společnost AIDS pomoc, která pomáhá lidem s tímto onemocněním.
Nedokázal jsem přijmout svou nemoc, propadal depresím a drogám. Styděl jsem se svěřit se komukoliv ze svého okolí
„Zpočátku jsem byl na to úplně sám. Bál jsem se se svou nemocí komukoliv svěřit. O to více mi pomohlo kontaktovat pacientskou organizaci, díky které jsem zjistil, že nejsem zdaleka jediný HIV pozitivní,“ říká Kryštof, který až po nějaké době našel odvahu říct o své nemoci rodině a přátelům, a také se smířit s tím, že je nevyléčitelně nemocný.
„Dnes, po několika letech, se cítím fyzicky i psychicky dobře. Člověk musí najít sílu a srovnat si to sám v sobě,“ pokračuje ve svém vyprávění. Poukazuje také na to, že stále potkává mnoho lidí, kteří z něho mají strach a považují ho za odpad společnosti. „Vůbec není jednoduché se s někým podělit o informaci, že jste pozitivní. Spousta lidí na vás potom kouká skrz prsty. Samozřejmě je těžké najít si partnera a nové kamarády. Myslím si, že přístup lidí a společnosti je na celém onemocnění to nejtěžší, s čím se nakonec musíte poprat,“ uzavírá Kryštof.
HIV a AIDS není totéž. S HIV lze žít plnohodnotný život
HIV a AIDS je onemocnění, o kterém většina z nás ví, že existuje, ale málokdo si dokáže představit, jak probíhá léčba a jaké jsou vyhlídky do budoucna. Velkým problémem je postoj některých lidí, kteří se domnívají, že se nakazí pouhým dotykem s infikovaným. Většina lidí nemá dostatek informací o prevenci, léčbě, ani o testování, které je možné podstoupit zcela anonymně. Málokdo tuší, že existují HIV sebetesty, které je možné si udělat doma. Na otázky ohledně tohoto onemocnění odpovídá ředitel České společnosti AIDS pomoc Jiří Pavlát.
Můžete popsat, jak se vyznat ve zkratkách HIV a AIDS? Jaký je v těchto dvou termínech rozdíl?
Je pravda, že lidé se často mylně domnívají, že HIV a AIDS je jedno a to samé. Ale není. HIV je virus, který napadá lidský organismus a omezuje funkci imunitního systému. Názvem AIDS označujeme stav, kdy už dochází k selhávání imunity a objevují se různé infekce, nádory nebo dokonce postižení mozku. I z AIDS je možné se vyléčit, pokud se podchytí včas. Ale bohužel v mnoha případech končí smrtí. V dnešní době, kdy jsou na HIV dostupné velmi účinné léky, může HIV pozitivní člověk prožít naprosto normální, plnohodnotný život a dožít se vysokého věku.
Jak se toto onemocnění přenáší? Ze svého okolí vím, že mnoho lidí si myslí, že pouhým dotykem nebo třeba polibkem?
Hlavním způsobem přenosu HIV je vaginální a anální sex. Sliznice jsou totiž poměrně citlivé a stačí drobná poranění, ke kterým v průběhu styku dochází. Při líbání, a to ani při pořádně vášnivém, k přenosu HIV nedochází. Zrovna tak nedochází k přenosu během vzájemné masturbace. HIV se přenáší krví. Virus ale lze přenést při společném používání erotických pomůcek, kontaminovaných injekčních stříkaček, jehel a předmětů používaných na míchání drog. Nemusí se přitom jednat pouze o narkomany, ale sdílení stříkaček třeba také u sportovců, kteří si píchají doping. Virus může za určitých okolností přenést matka na dítě během těhotenství nebo porodu. Je ale důležité si uvědomit, že onemocnění se nepřenáší slzami, ve slinách ani v moči. Nemůžete se nakazit v bazénu, ve sprchách, v tělocvičně, dokonce ani polibkem. To jsou bohužel mýty, které stále mezi lidmi panují.
Existuje naděje, že se HIV pozitivní pacient zcela vyléčí?
Bohužel, běžně dostupnou léčbou to zatím nejde. Výjimkami jsou experimentální situace, ale ty se staly ve světě zatím jen ve dvou případech. Při správné a pravidelné léčbě klesne u většiny pacientů virová nálož na takzvanou nedetekovatelnou hladinu. A v tu chvíli je pacient neinfekční pro své okolí. Tento stav se označuje N=N – tedy nedetekovatelný = neinfekční. Pro HIV pozitivního člověka to znamená, že může mít se svým partnerem nechráněný pohlaví styk, aniž by ho nakazil. Bez obav může založit rodinu a mít zdravé děti. Z jeho krve se nikdo nemůže nakazit. A to se samozřejmě týká homosexuálů i heterosexuálů. Zatím sice nemáme lék na HIV, který by virus z těla definitivně odstranil, ale se současnou dostupnou léčbou, a pokud bychom všude na světě intenzivně testovali, máme šanci HIV vymýtit. Což je naprosto úžasné! Bohužel ale musíme stále brát v úvahu problémy s testováním i s léčbou v rozvojových zemích. Dobrou zprávou ale je, že HIV pozitivní pacienti se dnes mohou dožít vysokého věku. Vloni například zemřel nejstarší člověk nakažený HIV, kterému bylo rovných sto let. To je podle mě skvělé.
Jak je to s léčbou tohoto onemocnění? Je třeba začít užívat léky co nejdříve?
Ano, rozhodně. Čím dříve HIV pozitivní člověk začne užívat léky, tím menší šanci dá viru poškodit jeho organismus. Protože pokud pacient začne s léčbou pozdě, může mezi tím dojít k vypuknutí AIDS a s tím se už pracuje daleko hůře.
Kam se může obrátit člověk, který se dostal do rizikové situace a potřebuje zjistit, jestli je nakažený?
Nejprve bych rád poukázal na ochranu, kterou je jednoznačně kondom při pohlavním styku. Další možností, o které mnoho lidí neví, je takzvaná pre-expoziční profylaxe (PrEP) a post-expoziční profylaxe (PEP). PrEP je preventivní užívání léku, který zabrání nákaze i v případě, kdy se HIV dostane do vašeho těla. Pokud se PrEP používá správně, ochrání uživatele až na 99 procent. Tento lék je vhodný především pro lidi, kteří jsou například díky své práci nebo svému životnímu stylu ve vyšším riziku nákazy HIV. PrEP může samozřejmě předepsat pouze lékař, a to po velmi pečlivé diskusi s pacientem. PEP jsou pak léky, které se používají pouze jednorázově pro vysoce rizikové situace, během které mohlo dojít k nakažení. Může se jednat například i o znásilnění. Lék dokáže zabránit množení HIV a jeho šíření v těle, ale je potřeba jej použít co nejdříve, nejpozději do tří dnů od možné nákazy. Například v Norsku je PEP dostupný na všech pohotovostech bezplatně všem pacientům. V Norsku mají jiný přístup i k předepisování PrEP. Lidem ve zvýšeném riziku infekce je i tento lék dostupný zdarma. V Čechách je volně dostupný jen obětem trestných činů a pouze v osmi HIV centrech. Pokud se tedy jedná o trestný čin – jak už jsem zmiňoval, znásilnění, je potřeba se neprodleně obrátit na policii.
Jak se lidé mohou nechat otestovat, kam se obrátit a jaké jsou možnosti?
Apeluji také na lidi, kteří mají jakékoliv podezření, že se mohli nakazit, aby se nechali otestovat. To je možné naprosto anonymně na jednom z našich osmi pevných CheckPointů. Testujeme také v mobilních CheckPointech, což jsou sanitky, které jezdí po celé České republice. Veškeré informace o testování najdete na webu hiv-testovani.cz. Další možností je otestovat sám sebe přímo doma. Což se v době covidové může hodit. Zájemcům o sebetestování pošleme testy zcela zdarma. Aby testy získali stačí vyplnit dotazník na našich webových stránkách. Výsledky testu následně klient zadá do našeho systému.
Česká společnost AIDS pomoc pomáhá lidem například i s anonymním testováním.
HIV pozitivní lidé trpí především po psychické stránce
HIV pozitivní lidé potřebují také psychickou podporu, kterou nabízí psycholog David Janík. V minulosti působil jako člen předsednictva České společnosti AIDS pomoc, je spoluautorem několika výzkumů a publikací o HIV/AIDS a LGBTQ problematice.
Jak lidé na sdělení diagnózy reagují?
Je to velmi různé. Může to být šok a následná deprese, ale nutně to tak být nemusí. Někteří si jen potvrdí to, co už tuší. Jiní přijmou potvrzení HIV pozitivity chladně. Což ale často bývá pouhé zdání, protože může jít jen o oddálení smíření se s diagnózou v podobě popření a vytěsnění. Nezřídka se stává, že se ke zpracování prožitku sdělení diagnózy v psychoterapii vracíme s klienty po měsících nebo letech.
Můžete pacientům poradit, jak takovou diagnózu sám v sobě nejlépe zpracovat a zvládnout?
To je velmi složitá otázka a neexistuje univerzální rada. Současně se sdělením diagnózy by měla být klientovi nabídnuta psychologická pomoc, bohužel to tak ale vždycky není. V okamžiku, kdy pacientovi diagnózu sdělíme, je důležité ověřovat jeho stav, nabízet mu pomoc a podporu, poskytnout mu dostatek informací o HIV a možnostech léčby. Tím mu můžeme ulehčit smíření se s diagnózou. Musíme brát v úvahu, že klienti řeší obavy z odhalení, že jsou HIV pozitivní, z následného odmítnutí, bojí se diskriminace a sociální izolace a k té může dojít jak v práci, tak v rodině, v rámci zdravotnického systému, bojí se najít si partnera.
