Co s létem, když nejste na pařáky? Vyrazte na divoký a magický sever, říká spisovatelka Maléřová
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Spisovatelka Zuzana Maléřová se vyznává ze své lásky k severu.
Kam utéct před vedrem? Nečekaným tipem jsou třeba Alandské ostrovy.
Faerské ostrovy nabízejí divokou přírodu i podmořské tunely.
Proč se na Svalbardu doporučuje nosit střelnou zbraň?
Každý si léto nespojuje s lenošením na rozpálené pláži, mnoho z nás před vysokými teplotami raději uteče do chladnějších končin. Kam v takovém případě vyrazit? Spisovatelka Zuzana Maléřová si užívá cesty na svůj milovaný sever. Napsala o něm úspěšnou knihu, v rozhovoru pro CNN Prima NEWS vypráví o pozoruhodných zážitcích ze Švédska, Norska, Finska či Dánska, ale i z Grónska, Islandu, Faerských a Alandských ostrovů či ze Špicberků.
V knize Severské snění popisujete putování po rozličných místech chladnější části světa. Která z nich byste doporučila lidem, kteří teď touží utéct před vedrem?
Celý sever je krásný. A v létě obzvlášť. Záleží, co hledáte. Nádherné jsou třeba Alandské ostrovy, autonomní území Finska. Mají barvu srdce, charakteristické jsou pro ně červené kameny, silnice… Procházíte se jabloňovými sady, vidíte lodě, ryby, staré doky. Máte na očích, jak tu mezi tradičními domečky stále s obrovským půvabem funguje staré řemeslo. A ten neuvěřitelný klid!
Čtěte také
Když chcete cestovat mezi jednotlivými ostrůvky, přivoláte si malinký trajekt pro dvě auta, převeze vás zadarmo. I to patří k něžným, fungujícím drobnostem severu. Jistě, může přijít bouře, která vám dá naplno pocítit, v jaké části světa se nacházíte. I v tom ale spatřuji symboliku života těchto krajin – v oslnivé kráse vždycky přijde nějaká bouře. A nakonec zase utichne…
Alandské ostrovy Zdroj: ČTK, Profimedia.cz
Tak tedy vzhůru na cesty – kde to ještě stojí za to?
Za mne Dánsko, a pokud úchvaty v drsnějším hávu, pak léto na Faerských ostrovech. To je obrovská, zelená planeta, ačkoliv na ní, až na malé výjimky, nerostou stromy. Jsou úžasným divokým krajem plným útesů a dramatické krajiny. Ovcí tam žije víc než lidí. A každou minutou se všechno promění. Na jednom ostrově vás bičuje vítr a prší, na vedlejším už svítí sluníčko. A vedle toho žasnete třeba nad moderními podmořskými tunely, v jednom z nich nás překvapil kruhový objezd. Ano, v tunelu. Navíc neskutečně pěkný, vyzdobený předním faerským umělcem tak neobyčejně, že jsme jeli několikrát dokola, abychom si nezvyklý výtvor do sytosti vychutnali.
Přes veškerou vyspělost máte stejně ve zdejších dřevěných kostelících s travnatou střechou pocit, že je třeba žehnat lodím a zaříkávat vlnobití. Jako by síla moře i dnes rozhodovala o vašem budoucím bytí či nebytí.
Zuzana Maléřová na ostrově Bornholm Zdroj: Se svolením Zuzany Maléřové
Co je podle vás pro severské země typické?
Kolik mají tváří. Většinou na jihu si poklidné vesničky a městečka smáčí nohy ve vlahém moři. Střed a „srdce“ tvoří královská města, hrady, zámky, nekončící balvany a lesy. A moderní architektura, kterou mimochodem naleznete i na mohutných ramenou dramatického severu. A aby toho nebylo málo, jejich hlavu zdobí bílá koruna, arktické oblasti se Sámy a jejich soby.
Čtěte také
Kde to máte nejraději?
Putuju všude, kde žijí lidé a zvířata, kde kvetou květiny, i když třeba arktické. Baví mě poznávat život. Za svůj druhý domov považuju Dánsko. Čím víc ho poznávám, tím víc to platí.
V Kodani má své kreativní studio Double2 syn Jeremy, už se těším, až za ním vyrazíme. Nové, rozšířené vydání Severského snění totiž končí kapitolou „Benjamin se chystá na cestu“. Kniha tak vlastně končí novým začátkem. Dceři Alžbětě a jejímu muži Kamilovi se narodil synek, poprvé se vydává za strejdou do Kodaně. Na místa, kde hučí moře a vítr, kde je plno ostrovů a lidé se tam často a rádi usmívají. Chci ho vzít k útesům, kde stojí maják a dům polárníka a spisovatele Knuda Rasmussena. Je odtud vidět daleko a daleko. Tam bych ho chtěla obrazně pokřtít severem.
Zuzana Maléřová na Islandu Zdroj: Se svolením Zuzany Maléřové
Máte v hlavě plán i na další cesty?
V zimě zcela jistě vyrazíme s přítelkyněmi do Arktidy, tentokrát poznáme tlukot srdce norské části Laponska, nejsevernějšího kraje Finnmark hluboko za polárním kruhem. Cestou bychom chtěly navštívit i Sámský parlament. Bude hodně tma, slunce sotva vyjde nad obzor, zato polární záře bude mít svůj čas. Ale já snad ještě víc prožívám polární slunce, které v létě naopak vůbec nezapadá, po půlnoci rozzáří oblohu, a pokud si nezatemníte, nechá vás se ztratit v čase i prostoru. Mnoho nocí jsem nebyla schopná jít spát a nebyla jsem sama, kdo se vydal do ulic, přístavů, vyšel na most či seděl u katedrály. Hluboká noc a zářící slunce nad hlavou...
Čtěte také
Zažila jste na severu i další magické chvíle?
Možná zvláštní rozpoložení, které jsem pocítila na Svalbardu. Pluli jsme k poslední obydlené osadě před branami severního pólu. Za deset hodin plavby jsme nepotkali žádnou jinou loď. V obrovském otevřeném prostoru se kolem nás objevovaly běluhy i jiné velryby, ukázali se delfíni, nedaleko si hráli mroži; přesto, že jde o neforemná zvířata, vesele skotačili. Na skále sídlil albatros, po břehu běžela polární liška, do kopce šplhali sobi, nad hlavami nám přelétávali papuchalci. Pro ně všechny byla naše loď jen další z ryb. Nikdo se nebál, ani oni, ani my. A mne přepadla vteřina zázraku a míru. Všechno bylo tak, jak má být, svět byl na chvíli v pořádku, příroda byla mocná a panoval v ní spokojený řád.
Špicberky, norsky Svalbard Zdroj: ČTK, Profimedia.cz
Kousek dál jsme však dopluli k ledovci, ke kterému bychom ještě před pár lety nedopluli. A pocit míru byl tentam. Protože tání ledovců není trýzní jen pro zdejší lední medvědy, ale pro celou planetu.
Čtěte také
Zmínila jste poslední vesničku před severním pólem. Jak si ji mám představit?
Tvoří ji jen pár stavení. K tomu je v zelenkavém domku nejsevernější pošta, v červeném muzeum, ve žlutém obchod, ve kterém zcela samozřejmě zaplatíte kartou. A jako maják se zde tyčí stožár, u kterého byla ukotvena slavná Amundsenova vzducholoď Norge, která ve 20. letech minulého století přeletěla přes severní pól. A jako skoro všude na Svalbardu musíte nosit střelnou zbraň, či mít takto vybaveného průvodce, protože králem těchto končin je lední medvěd. Což je zcela správné. Je to jeho země, lidé by tam vlastně ani neměli být.
Kde jinde jste ještě zažila magické okamžiky?
Magický je samozřejmě Island. Žhavý, nebezpečný, větrný, fascinující, oděný do všech možných barev. Sice je víc přizpůsoben turistům než třeba Faerské ostrovy, ale při jeho velikosti není problém jim uniknout. Syn studoval v Kodani s islandskou spolužačkou, která v létě jezdila domů k rodině. Zrovna jsme tam byli, tak nám poslala souřadnice, abychom přijeli k nim na statek. Žádná adresa. Po hodině jízdy jsme se ocitli v absolutní samotě. Jen my, jejich psi a islandští koně.
Zuzana Maléřová na Islandu Zdroj: Se svolením Zuzany Maléřové
Pamatujete si nějaká severská místa třeba jen po čichu?
Jistě, ryby a udírny na dánském ostrově Bornholm. Cítím borovice se specifickou vůní. A pláže s divokými rozkvetlými růžemi. Na některé na jaře vypustí ovečky, které spásají nepohodlné porosty i s kořínky. Tak spasou rostliny, které nedělají dobře třeba alergikům. Dost to o Dánech vypovídá, o jejich vztahu k veřejnému prostoru. Podobných příkladů bych ostatně měla víc.
Sem s nimi.
V mém oblíbeném městečku Køge kousek od Kodaně jsem v informačním centru dostala jakousi malou, bílou peněženku. Byla opravdu malá, tak mi vrtalo hlavou, na co je. Snad na drobné? V Dánsku ale hotovost už skoro nikdo nepoužívá… A pak jsem se procházela po divoké, čisté pláži a viděla pár, který kouřil. Když dokouřili, dáma vyndala z tašky stejnou „peněženku“ a špačky od cigaret do ní vložila. Tak jsem pochopila, k čemu slouží a že její stříbrný vnitřek je nehořlavý. I z takových drobností se skládá sever. Vedle velkolepých měst, staveb a úchvatů narazíte v každé vesnici na něco pěkného, milého, malebného. A to i v arktických částech, třeba ve švédském Laponsku, jediné přirozené divočině Evropy.
Čtěte také
Seveřané jsou nesmírně vkusní. Dánové mají třeba krásnou větu: „Nenarušuj okolí svým bohatstvím.“ Jsou otevření, rozlehlá okna většinou nemají závěsy, ale svítí na nich svícny či lampy pro kolemjdoucí. Mají silný vztah ke své zemi. Vybavuji si třeba, jak jsme jeli po ostrově Bornholm, na zápraží domku vyšla po ránu mladá žena, zalévala kytky a z košíčku do každého květináče zapíchla dánskou vlajku. Ta je nezbytnou součástí všeho hezkého, vlaje na mnoha zahradách a je součástí každodenního života.
Jaké vlaječky zapichují lidé do květináčů v Grónsku? Americké to asi nebudou, že?
To opravdu ne, vedle grónských ale přibylo těch dánských. Gróňané jsou národem velmi hrdým na svou identitu a minulost. Jejich země, ačkoliv život tam je stále nesmírně náročný, ušla velkou cestu. Mají svou univerzitu, muzea, kulturní instituce, hudební kluby, moderní budovy. Musím zmínit úžasnou stavbu a muzeum samotné v Ilulissatu, které nese název Pod křídly sovy sněžné. Když jsme si povídali s mladými lidmi, zdálo se mi, že hybateli pokroku jsou spíš dívky. Mnoho z nich studuje zdejší univerzitu, mají ambice jít studovat pak dál ještě do Dánska a zase se vrátit. Chlapce to stále táhne spíš na moře. Ale samozřejmě to nelze zobecňovat.
Grónsko Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Je v Grónsku hodně tvrdý život?
Je. Jakmile v zimě všechno sevře ledový krunýř, není to jednoduché. Zase ale přijde doba silných grónských psů, kteří léto příliš nemilují. O tom jsem se přesvědčila i na Svalbardu, kdy bylo po ránu osm stupňů, a když dopoledne zesílilo slunce, musherka trénink psů posunula, protože už na ně bylo příliš horko... Myslím, že obecně v sobě severské národy mají pevnost, odolnost. Schopnost nalézat krásu i v nehostinnosti. Umí prožívat nějak samozřejmě a naplněně každý den. Vědí, že je důležité, aby svítilo slunce, stejně tak, aby pršelo. Příroda je součástí jejich života. A jsem přesvědčena, že je vybavuje i jistou vnitřní silou. Finové používají slovo „sisu“, vytrvalost, odhodlání. I to je součást budování prosperity, svobody a vzdělání. Hodnot jako takových. Znovu jsem tam začala získávat důvěru v dané slovo.
Čtěte také
Ve své knize vedle severské přírody obdivujete i tamní města. Která byste doporučila?
Jistě skandinávskou osu Stockholm, Kodaň, Oslo. Oslo je pro mne v posledních letech takovou Popelkou proměněnou v princeznu. Ještě před pár lety za ostatními severskými městy zaostávalo, dnes je to klenot. Výstavní pobřežní čtvrť Bjørvika s úžasnou stavbou Opery, Munchovým muzeem, Deichmannovou knihovnou a celou obytnou čtvrtí je krásnou přehlídkou moderní architektury. Cítím silnou inspiraci mou oblíbenou Kodaní. Její pohodlí, vstřícnost k lidem, kteří v ní žijí, jsou podmanivé. A Stockholm s vodou tak čistou, že v ní můžete vidět lososy.
Oblíbila jsem si též dánský Aarhus, staré vikinské město s mladou duší. Nebo grónský Ilulissat s nádherným ledovcovým fjordem. Norský Bergen či arktické Tromsø. Ale především spoustu těch zdánlivě nevýznamných vesnic a malých měst, na které narazíte jen tak, nic nehledáte, a přesto naleznete. Drobný půvab, překvapení, daleký horizont.
Zuzana Maléřová v Dánsku se svou knihou Severské snění Zdroj: Se svolením Zuzany Maléřové
Narazíte na severu hodně často na stopy dávných Vikingů?
Ano, každou chvíli. Runové kameny, vikinské kruhy v polích či jejich dlouhé drakkary. Mimochodem repliky vikinských lodí brázdí i dnes třeba pobřeží v Roskilde. Nebo přijdete do dnešní katedrály v Odense a dozvíte se, že je tam v kryptě uložena kostra Knuta II. Tady v původním kostelíku úderem kamene do jeho hlavy skončila éra Vikingů. Ale těch míst je nespočet a pečují o ně v Dánsku, Norsku i Švédsku. A samozřejmě i na Faerských ostrovech či Islandu.
I staré mýty a tajemné pověsti patří k severu.
Jistě, ale nejen mýty, též přírodní jevy. Jednou jsem nad mořem v Køge spatřila oheň a obrovský černý dým, který se valil na město. Byla jsem přesvědčena, že hoří. Místní byli v klidu. To prý je mořská mlha, která nad mořem „zahoří“ a vítr ji nese po krajině. Říkají, že to „čarodějnice vaří“.
Čtěte také
Pořád v sobě mají dávnou spiritualitu.
Jsou si vědomi svých kořenů. Ale zároveň vůbec neulpívají v minulosti. Jedná se o ekologické, prosperující a solidární země s velkým smyslem pro etiku. A s vizí bohatého fondu budoucnosti. Všechny severské státy jsou v první desítce nejšťastnějších zemí světa a v první desítce nejméně korupčních zemí světa. Jsou zcela jistě v mnohém inspirací.
MOŽNÁ JSTE PŘEHLÉDLI: Boreliózy je v Česku stále víc. Lékařka prozradila, do kolika hodin od přisátí klíště vyndat
Lukáš Hron je aktuálně redaktorem zpravodajského webu CNN Prima NEWS. V médiích začal pracovat v roce 2000. Postupně prošel redakcemi Nedělních novin, Večerníku Praha, Zemských novin, MF Dnes a Deníku Sport. (Lukas.Hron@iprima.cz)
